Aun Schan Su Ťij sama Barmu nespasí, ačkoliv je silná osobnost

Konflikty mezi muslimy a buddhisty, které jsou v Myanmaru (Barmě) na denním pořádku, znovu eskalují. Sever Arakanského státu ležícího u hranic s Bangladéší,  kde žije velká část muslimů, je uzavřen - a nikdo neví, co se tu děje. Postavení muslimů, z nichž největší část patří k etniku Rohingyů, je v Barmě velmi špatné, řada z nich musí žít ve špatných podmínkách v táborech mimo města.  OSN Barmu obviňuje, že se zemi snaží od muslimské menšiny „vyčistit". „Aun Schan Su Ťij zemi sama nespasí, ačkoliv je velice silná osobnost. Ze strany euroatlantických států je obviňovaná, že se nezajímá o problém muslimských Rohingyů - a zároveň ze strany barmských občanů, že se o problém Rohingyů zajímá moc,“ popisuje situaci Eliáš Molnár z organizace Diakonie ČCE, které se v této zemi snaží pomáhat.

Co se v Myanmaru nyní děje?

Byl jsem v Barmě celý listopad. Na severu Arakanského státu při hranicích s Bangladéší zaútočil někdo na celníky a devět jich zabil; zřejmě barmští muslimové - Rohingyové.  Muslimská komunita dostala strach, že za útok přijde tvrdá reakce ze strany vlády. Tisíce lidí se snaží nyní utéct do Bangladéše. Někteří jsou nezvěstní. Celý sever Arakanského státu je uzavřený – nesmějí tam novináři a co hůř, ani humanitární pracovníci. Veškeré informace o tom, co se tam děje, máme jen od barmské vlády. Jediná humanitární organizace, která se tam dostala s humanitární pomoci, byla OSN. Dvakrát a vždycky jen na chvíli.

Když se tam lidé z OSN dostali, měli alespoň přehled o tom, komu se humanitární pomoc dostává?

Vím z osobního zdroje, že tam byli jenom čtyřicet minut. Celkově máme velmi málo informací.

Jakou tedy máte představu o tom, co se tam děje?

Na sociálních sítích kolují informace, které musíme brát s rezervou. Například, že na severu Arakanského státu jsou lidé napojeni na Islámský stát. Na druhé straně některé neziskovky tvrdí, že tam probíhá genocida. Nemyslím si, že bychom to měli takhle nazývat, protože to nikomu nepomůže. A ani k tomu nemáme dostatek informací. Potřebujeme vyjednávat s vládou - a ta nám nebude otevřena, pokud se proti ní postavíme a budeme označovat to, co se na severu děje, za genocidu. Obě strany konfliktu se někdy vyjadřují poněkud nešťastně. Je potřeba zajistit bezpečí lidem, kteří ho potřebují, a jednat citlivě. Vláda je pro nás důležitý partner, se kterým řešíme pomoc.

Kde jste se v Barmě pohybovali?

Byli jsme ve střední části Arakanského státu. Na severu je většina muslimů, buďto Rohingyové, nebo bengálští muslimové – tady byli vždy spíše utlačováni buddhisté. Ve střední oblasti je zase většina buddhistů a muslimové tam žijí v horších podmínkách. Byli proti své vůli vystěhováni z měst a žijí v táborech. Byli jsme v jednom z nich, v Pauk - Taw. Je na ostrově, kam jedete padesát minut lodí. Donedávna tam platilo nařízení o omezení distribuce humanitární pomoci. Dnes už zase můžeme vozit potřebné věci. Na druhou stranu se do Arakanského státu přesouvají lidé z jiných oblastí Barmy, třeba z Chinského státu. Jsou to vnitřní přesídlenci nebo můžeme říci ekonomičtí migranti, kteří se přesouvají za lepšími životními podmínkami – většinou buddhisté. My pomáháme jak buddhistům, tak muslimům.

Jak to v táborech vypadá?

Tábor je organizovaný vládou, ale podmínky jsou tam strašlivé. Sám jsem větší chudobu ještě neviděl. Lidé nemají žádnou možnost obživy, jsou závislí na pomoci z venku. Snažíme se ji dělat tak, aby se zapojili. Díky našim aktivitám se podařilo vytvořit management z členů tábora, kteří mají na starosti distribuci humanitární pomoci. Mají aspoň přehled, kolik jich tam je. Jeden muž, který mě provedl celým táborem, si pak sedl vedle mě a ukazoval na svoje longhi (pánská sukně z jednoho kusu látky) - a pak ukázal na prstech číslo dvě. Podíval se na mě a ukázal na mě zvídavým pohledem. Chvíli mi to trvalo, ale pak mi to došlo. Snažil se mě zeptat, kolikery kalhoty mám doma já.  Bylo mi trapně a nevěděl jsem co říci.

Jsou v táboře školy?

Jsou, dáváme učitelům a žákům balíčky s učebnicemi a pomůckami. Dělali jsme sbírku pastelek od dětí z pražských základních škol, ty se nám pak podařilo „propašovat“ do vládního speciálu s ministrem průmyslu; docestovali jsme tam a pastelky rozdali. Teď o tom stříháme krátký dokument. V táboře jsou ale jen základní školy. Jeho obyvatelé ani nemají právo na další vzdělávání.

Konflikty mezi buddhisty a muslimy v Barmě jsou dlouholetým problémem. Jak se situace mění v poslední době?

Já myslím, že se možná mírně zhoršila. Ale jsou tam dílčí úspěchy, kterých se nám podařilo dosáhnout. Kromě distribuce pomoci a podpory vzdělávání je práce úspěšná díky tomu, že s námi barmská vláda komunikuje. Podařilo se nám domluvit schůzku s ministrem Arakanského státu a s naším velvyslancem Jaroslavem Dolečkem. Nedohodli jsme se sice, že se bude dít něco jiného než doteď. Ale to, že jsme se k vyjednávání vůbec dostali, je krok dopředu. Je podstatné, že se začalo něco řešit.

Jak uprchlíkům pomáhají okolní státy?

Moc to nejde. Země kolem mají své vlastní problémy. Ekonomicky nejrozvinutější je Thajsko - a Thajci často pomáhají přímo v Barmě. Muslimové z Barmy se snaží utíkat do bezpečnějších zemí. Je to v této politické situaci to nejracionálnější, co můžou dělat.

Jak dlouho už tyhle konflikty v Barmě jsou?

Vyostření situace muslimů je záležitostí pěti posledních let. V roce 2011 byly první svobodné volby, to by mohl být onen zlom. V roce 2012 pak došlo na severu Arakanského státu k velkým protestům a násilným činům proti Rohingyům. Jednou z hlavních představitelek Barmy je dnes někdejší vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij. Ochránkyně lidských práv, jíž Západ věří, že Barmě přinese mír. Ale bavíme se ale o zemi, která má sedm států, ve kterých žije více než 130 národností! A ty mezi sebou vedou samozřejmě spory. V Arakanském státě jsou navíc zbytky arakanské armády;  její členové se skrývají v lesích a pořád chtějí bojovat proti barmské armádě.

Vyhlídky do budoucnosti jsou tedy spíše špatné?

Je za co bojovat a úspěchy přicházejí, ale bude to trvat: Aun Schan Su Ťij zemi sama nespasí, ačkoliv je velice silná osobnost. Ze strany euroatlantických států je obviňovaná, že se o problém Rohingyů nezajímá - a zároveň ze strany barmských občanů je jí vytýkáno, že se o problém Rohingyů zajímá moc. Prezident Barmy je ze stejné strany jako ona, takže prodemokratické jádro tu existuje, ale podobně jako v jiných státech z jihovýchodní Asie jsou tady dodnes u moci lidé spojení s minulým vojenským režimem. Myslím, že je důležité se v této situaci ptát, co můžeme pro Barmu udělat my. Česká republika je pořád na cestě k demokracii. Udělali jsme a stále děláme mnoho špatných odboček. Ale v tom může být zároveň naše know how přínosné zemím, které směrem k demokracii absolvují teprve první kroky.