Zákazy a lži

Dodnes nevím, zda bylo správné umožnit v Československu po listopadu 89 komunistům jít do voleb pod svým jménem. Oni by se jistě přejmenovali, ale aspoň formálně by bylo jasné, čeho se demokratický stát štítí.

Na druhé straně, díky nezákazu se v Česku komunisté převážně uklidili do jedné partaje a člověk měl o nich přehled. Naopak na Slovensku se i bez formálního zákazu rychle vzdali jména a ideologie, rozprchli se do nových stran a šířili nacionalismus. Bylo to odporné, ale zase se ukázalo, že zákaz komunistické strany by tomuto neblahému vývoji stejně nezabránil.

První východoevropský pokus zakázat komunisty tedy udělali Ukrajinci, když jejich ministerstvo spravedlnosti minulý týden rozhodlo, že tamní komunistické strany nesmí do říjnových regionálních voleb. Kdybych jim mohl radit, jakože nemůžu a nechci, řekl bych jim, že je to blbost, neboť komunisté přece už dávno nejsou jejich největší problém. Ano, jsou proruští, ale v parlamentních volbách před necelým rokem získali jen čtyři procenta.

Zákazy ostatně plodí jen další zákazy a najednou jich přibývá geometrickou řadou. V Rusku už je zakázáno pomalu všechno; minulý týden v Novosibirsku také zakázali jít do voleb opozičnímu bouřlivákovi Navalnému. A také je tam zakázán každý, kdo má něco se Západem – kromě Depardieua, který miluje Putina. Ten zase je prý kvůli tomu zakázán na Ukrajině, psala média.

Není to samozřejmě pravda, ale kdo zakáže lež? Ukrajinský ministr kultury marně prohlašoval, že se nikdy ani neuvažovalo o zákazech filmů, v nichž hraje Depardieu, a není ani na připravovaném seznamu nežádoucích osob. Bylo už pozdě - lež začala žít svým vlastním životem.

Je to zvláštní, že se této dezinformace s takovou radostí chytla západní média. Ale když Rusko nedávno přidalo na seznam nežádoucích osob francouzského filosofa Bernarda-Henri Lévyho, bylo naopak ticho po pěšině. I kdyby Ukrajinci Depardieua opravdu zakázali, docela bych je chápal. Byla to obrana proti nákaze sprostoty, kterou tento člověk šíří, když se předvádí s Lukašenkem a kosou v ruce. A zakázal bych i Stevena Seagala – ne kvůli jeho přátelství s Putinem, ale proto, že koukání na jeho filmy rozkládá mozek.

Ostatně, já jsem si tyto dva herce sám pro sebe dobrovolně a bezbolestně zakázal už dávno - a jak se šíří sprostota a lež i u nás, přibývá jmen na mém osobním seznamu geometrickou řadou.