Anders Breivik je jistě šílenec, ale i šílenství má svoji racionalitu: bombou zaútočil na špičky vládních labouristů a samopalem pak na labouristickou mládež. Chtěl prostě dvěma útoky zničit norskou levici: její elitu i dorost.
Breivik šel tedy mnohem dál, než běžní pravicoví extremisté, kteří si vybíjejí svoji zášť mlácením anarchistů, pochody na Hitlerovy narozeniny nebo házením zápalných lahví do ubytoven migrantů či do oken Romů (což je samozřejmě stejně odporné jako Breivikův čin, jen obětí bylo zatím méně). On se vybral cestou politického terorismu. Jeho cílem se stali političtí protivníci, které nazývá „marxistickými multikulturalisty“, jež považuje za větší hrozbu než například muslimy.
Politický terorismus byl v evropské tradici až dodnes spíše levicovým fenoménem. Od ruských anarchistů přes Lenina až k RAF a Rudým brigádám v 70. letech. Německá RAF zabíjela a unášela průmyslníky a pravicové politiky, italské Rudé brigády zastřelily konzervativce Aldo Mora. Politický terorismus byl levicovým vynálezem, protože to byla extrémní levice, která vždy snila o revoluci, jež se bez násilí obvykle neobejde.
Základní poučkou politického terorismu je však také – na rozdíl od toho náboženského, jak jej razí al-Káida – zabíjet selektivně a nepříliš masově, aby nevyvolal odpor veřejnosti. Cílem politického terorismu je totiž zastrašit politického nepřítele, ne děsit obyčejné lidi, bez jejichž podpory je revoluce nemožná.
Anders Breivik podle vlastních slov plánoval revoluci. Jak řekl jeho advokát: „Chtěl změnit společnost silou a skrze revoluci. Chtěl zaútočit na společnost a její strukturu.“ Breivik však udělal chybu, že se učil od al-Káidy (bin Ládina - byť ho považoval za nepřítele - obdivoval pro jeho schopnosti), a ne od svých levicových předchůdců, kteří používali teror cíleně a současně omezeně, hlavně však neměli v úmyslu vyhlásit válku celé společnosti. Důsledkem té hrůzy z Osla se totiž stane to, co si Breivik jistě nepřál: vzroste společenský odpor vůči extrémní pravici a ten snad pomůže omezit její vliv. Alespoň v to doufám.
Jakkoli strašlivý byl tedy jeho čin, paradoxně jím upozornil na smrtelné nebezpečí, které v sobě pravicový extremismus v Evropě obsahuje. Breivik je první, kdo jej pochopil jako politickou ideu s revolučním nábojem a kdo ji pak uvedl do praxe tím nejděsivějším způsobem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
