Veřejná nemravnost

Bývaly doby, kdy ti, kdo páchali nemravnost, snažili se ji alespoň utajit. Dnes ji s lhostejností až neuvěřitelnou páchají veřejnosti na očích a je jim jedno, co si o nich tato veřejnost myslí. V případě mafiánů či politiků to možná souvisí se zhrubnutím duše, jež obě profese vyžadují. Ale proč nezáleží na pověsti už ani soudcům?

Mám na mysli ty slovenské. Příběh sahá do doby před asi deseti lety, kdy se tehdejší ministr spravedlnosti Daniel Lipšic rozhodl vážně se pustit do boje s korupcí a mafií. Zřídil Speciální soud kousek od Bratislavy, vybral ty nejlepší soudce, kteří měli odvahu jít do toho, dal jim tam postavit domy strážené ochrankou a platy jim zvednul na trojnásobek platu obyčejného soudce. Mělo to jasnou logiku: pro boj s mafií potřebujete nezkorumpované, dobře placené a dobře chráněné soudce.

Zdálo se, že vše funguje. Někteří bossové podsvětí dostali vysoké tresty, na lavice obžalovaných zasedlo za korupci i pár politiků. Ale pak se vzbouřili ti obyčejní soudci a podali hromadnou žalobu proti státu za diskriminaci – oni si prý zaslouží stejné platy jako soudcové Speciálního soudu.

Tato nehoráznost bije do očí ještě víc, když člověk aspoň trochu zná slovenskou justici – její významná část je zkorumpovaná do morku kostí a je v mnohem horším stavu než ta česká. V některých okrscích ani nemá cenu jít do sporu, když je vaším protivníkem velká firma nebo mafie, říkal mi nedávno jeden advokát. V takovém případě rovnou radí svým klientům, ať se s bohatým protivníkem dohodne mimosoudně, protože nemůže vyhrát, i kdyby měl stokrát jasnou pravdu. V některých okrscích jsou zkorumpovaní všichni soudci, takže nemáte žádnou naději, že narazíte na slušného, říkal mi.

Teď tito soudci – není totiž náhodou, že se mezi nimi vyskytují právě jména spojovaná s korupcí - žalují stát za to, že nemají stejně vysoké platy jako jejich kolegové se Speciálního soudu. A kdo rozhoduje o těchto žalobách? No přece soudci! A také už v jedenácti případech rozhodli, že stát musí jejich kolegům zaplatit za „újmu“, kterou jim způsobil. Každý z nich dostane v přepočtu dva a půl milionu korun. A dalších 700 – více než polovina soudcovského stavu – už jen čeká, až jim jejich kolegové přihrají stejnou sumu. Stát přijde o nějaké dvě miliardy.

Celé to vypadá jako nemravná hamižnost té špatné poloviny soudců, ale může být za tím ještě jiný motiv. Předseda Nejvyššího soudu Štefan Harabin, o jehož pověsti nelze říct opravdu nic dobrého, odkazuje ministerstvu spravedlnosti, aby se se soudci Speciálního soudu dohodlo na tom, že oni vrátí ty částky, o které byl jejich plat v posledních letech vyšší. Pak si budou rovni s kolegy z obyčejných soudů a bude vše v pořádku.

Lehce si lze představit, že za obyčejný plat na Speciální soud půjde jen ten, kdo se rád nechá mafií zkorumpovat. Tím by se samozřejmě ztratil smysl Speciálního soudu. To je však možná přesně to, co si zkorumpovaná část justice přeje a čeho chce dosáhnout.

Je to nemravnost takových rozměrů a na očích veřejnosti, že se vlastně někdy ani nedivím, že slovenská veřejnost raději ty oči zavírá.