Kdyby kůrovec věděl, jak rozdělí českou společnost, možná by si to s tím rozmnožováním rozmyslel. Ten brouk jakožto symbol soběstačné přírody má na své straně jen třetinu obyvatelstva – soudě podle průzkumu, jež si objednala Česká televize. Zbytek je za to, aby stromy i s broukem ustoupily většinové české představě o přírodě, jejímž smyslem je být zahradou pro lidi.
Šumavské vášně jsou podle mne důsledkem stovky let trvajícího ponižování české přírody do funkce služky, jež má mít vždy čistou zástěru. Vždy mne udivovalo, že Češi s takovou samozřejmostí nazývají přírodou něco, co jí zjevně není, jako například parčíky z vysazených stromů, jimž říkají lesy. Anebo že jim vůbec nepřijde divné chovat zvěř v oborách a považovat ji přitom za divokou.
Mám pocit, že existuje nějaký vztah mezi českým zrušením boha, tedy českým ateismem a zrušením české přírody. Bůh i příroda jsou – nebo by měly být – na člověku nezávislé a jejich přítomnost je proto zneklidňující. To chce klid, řekli si Češi a obojí zrušili.
No dobrá, možná jsem příliš přísný. Ale to proto, že mne české pokrytectví vůči přírodě (o bohu toho moc nevím, takže do toho se raději nepletu) už dlouho rozčiluje. Česká společnost si z přírody udělala zámecký park a kdyby zvířata uměla myslet a mluvit jako my, řekla by, že žijí v totalitním státě. Ekologičtí aktivisté se proto v mnohém podobají klasickým disidentům a docela věřím, že by se klidně nechali zavírat i do vězení. Jsou to romantici, kteří se bouří proti pokrytectví české společnosti, jež se tváří, že příroda je něco, kam chodí lidé na procházku. Proto jsou mi sympatičtí.
Příroda je totiž prostor, vůči němuž má člověk cítit posvátnou bázeň. Na Slovensku je tato bázeň tak přirozenou součástí vztahu k přírodě, že se vlastně o něm ani moc nedebatuje (což neznamená, že tam nejsou stejně arogantní lesníci, starostové a politici, kteří by káceli jako o život). Nedávno jsem potkal jednoho kamaráda, který koupil chalupu v malé vesnici na středním Slovensku a pochvaloval si, jaký je tam klid. Zeptal jsem se: „A chodíš do lesa?“ Podíval se na mne udiveně a řekl: „Co blbneš? Vždyť tam jsou medvědi.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
