Slovák, Japonec a česká lhostejnost

Svým způsobem je sympatické, že české volby jsou multinacionální, aniž to někomu vadí. Andrej Babiš je Slovák s příšernou češtinou, Tomio Okamura je napůl Japonec. Těžko by člověk našel v postkomunistické Evropě další zemi, kde by šéfové docela populárních stran měli jiný než domácí etnický původ.

Česká společnost tedy navenek vypadá jako ukázkově tolerantní, jenže po prezidentských volbách víme, že je to mylná představa. Vědí to i Babiš a Okamura, kteří vystupují jako čeští nacionalisté - a k menšinám, zejména té romské, mají přinejlepším pohrdavý vztah. Přesto je to zvláštní situace a svědčí o jisté sympatické lhostejnosti Čechů k etnickému původu politiků (pokud ovšem není německý).

Jiný typ lhostejnosti je však už horší a dokládá, jak se česká společnost proměnila. Před deseti lety by například bylo nepředstavitelné, aby bývalý agent StB mohl i mezi pravicovými voliči získat takovou popularitu.

Je samozřejmě možné, že mnozí lidé věří Babišově tvrzení, že nikdy agentem nebyl, a nevěří například slovům šéfa slovenského Ústavu paměti národa Ondreje Krajňáka, který nedávno prohlásil, že archivní dokumenty ÚPN „potvrzují, že pan Babiš je oprávněně evidován jako agent StB s krycím jménem Bureš“ (cituje ho deník SME, který v sobotním vydání přináší dosud nepublikované informace posilující podezření o Babišově spolupráci s StB).

Existuje několik důvodů Babišova (prozatímního) úspěchu. Světový průzkum Gallupova ústavu ukázal, že 94 procent Čechů považuje vládu – a tudíž politiku obecně - za zkorumpovanou. V takovém případě se ovšem naprosto stírá rozdíl mezi dnešním zlodějem a někdejším agentem StB. Nárok mnoha voličů na mravní minimum politiků v podstatě vymizel. Dalším důvodem může být, že český antikomunismus, který byl ostatně vždy trochu hraný a zaštiťoval se jím kde kdo, se vyčerpal a ztratil v očích voličů mravní opodstatnění.

No a třetím důvodem může být to, že Babišova komunistická minulost je slovenského původu. Pokud byl agentem StB na Slovensku, bylo to v jiné zemi a českým voličům to nepřekáží. V takovém případě mi ovšem česká lhostejnost k etnickému (a kulturnímu) původu politiků až tak sympatická není.