O strachu z vlků

Průjezd Nočních vlků Polskem by mohl „stresovat obyvatele“, prohlásila polská premiérka Ewa Kopacz. Hle, jak důležité jsou ženy v politice: na rozdíl od mužů se nebojí povýšit pocit na úroveň věcného argumentu. A navíc má pravdu: i já cítím, že při představě té hordy oděné do černé kůže a jedoucí na vyleštěných strojích připomínajících spíše draky než motorky mi naskakuje husí kůže.

Je mi samozřejmě jasné, že právě to je účel jejich jízdy, z toho však pro mne plynou dvě otázky: odkud beru jistotu o onom účelu a proč se jim daří ve mně ten strach (nebo stres, jak by řekla polská premiérka) vyvolat navzdory racionální jistotě, že mi od nich nic nehrozí?

Odpověď na první otázku lze najít v historii Nočních vlků a jejich činnosti. Vyvolávání strachu je jejich pracovním nástrojem, přičemž „násilí používáme až na posledním místě“, jak roztomile přiznal jeden z jejich členů. Je to kriminální gang, který žije z výpalného, a jeho přidruženou činností jsou různé služby: od ochrany objektů až po výcvik v bojových sportech a střelbě.

To, že jejich vůdce s přezdívkou Chirurg, který prohlašuje Noční vlky za „součást ruské armády“, dostal od Putina v roce 2013 medaili, je logické: Putinův režim je také postaven na zastrašování (s cíleným použitím násilí). A jako Putinovi vyslanci mají projet střední Evropou proto, aby lidem nahnali strach.

Najít odpověď na první otázku je tedy relativně lehké a všichni ji – ať už na základě intuice či racionální úvahy – známe. Proč ale potom přesto cítím strach, i když jsem schopen dešifrovat jeho původ a vím, že oni sami mi nemají jak ublížit? Důvodů je, myslím, několik.

Prvním je náš atavismus. Noční vlci probouzejí svým vzezřením a chováním hrůzu, kterou máme uloženu hluboko v podvědomí. Žádný tvor na planetě (název Noční vlci je směšný eufemismus) nebyl pro lidstvo větším strašákem než mužové bažící po násilí a krutosti.

Zabíjeli vždy v hordách a dávali si záležet na estetice děsu – od nájezdných tlup Mongolů oděných do zvířecích kůží až po hnědé košile Hitlerových oddílů SA. Noční vlci jsou jen další takovou hordou, jež si dává záležet, aby už samotný pohled na ně budil hrůzu.

Podobných tlup však jezdí po světě hodně a kromě hnusu jsem dosud vůči nim nic necítil. Rozdíl je v tom, že Hells Angels a další gangy v USA i v Evropě jsou projevem vzdoru vůči systému, jehož zákonům se přesto podrobují, a tudíž jsou vlastně směšné. Noční vlci jsou naopak součástí systému; jsou dokonce jeho tváří, jsou jeho maskou, kterou si ruský prezident Putin veřejně nasazuje.

Jejich průjezd střední Evropou má tedy být demonstrací Ruska a jeho násilné podoby, má být Putinovým vzkazem pro nás pro všechny: toto jsme my, připraveni k boji. Už jen z vědomí toho, že někdo je schopen tak barbarského gesta, naskakuje husí kůže. A když vám někdo navíc takto otevřeně vzkazuje, že z něj máte mít strach, není divu, že se onen strach dostaví.

Posledním důvodem ke strachu je pak použití lži jako dalšího nástroje zastrašení. Noční vlk „Chirurg“ mluví na jedné straně o tom, jak Rusko vzdoruje „globálními satanismu a pohanství západní Evropy“, na druhé straně označil zákaz vstupu na polské území za projev „protiruské hysterie“, neboť Noční vlci přece chtějí pouze mírumilovně – „beze zbraní“, jak zdůrazňují – uctít padlé ruské vojáky. To, že prezident Miloš Zeman ve shodě s „Chirurgem“ také mluví o hysterii, je už jen nechutným českým příspěvkem k budování pyramidy lží.

To, co nazývají hysterií, je projevem přirozeného strachu, který oni vyvolávají. Polská premiérka Kopacz to vidí jasně, nebojí se mít strach a podle toho také jedná. Díky za její odvahu.