Prezidentský systém, který se s takovou vervou snaží prosadit Miloš Zeman, je jednou z cest, jak dobýt značně unavenou demokracii ve střední Evropě a proměnit ji v systém s autoritářskými rysy, byť formálně demokratický. Pokud Zeman uspěje, obávám se, že to bude mít neblahé následky nejen pro Česko, ale jeho tažení se stane modelem, jež bude s radostí následovat i Zemanův slovenský přítel Robert Fico. Ten bude s velkou pravděpodobností kandidovat na prezidenta, volby jsou na jaře příštího roku.
Je to paradoxní, ale v tomto případě mě přátelství Čecha a Slováka v nejvyšších funkcích netěší, neboť u obou mužů nejspíše jen posiluje jejich domácí mocenské choutky. Ficova věrnost Zemanovi bila do očí už v dubnu, když se ve sporu o velvyslanecký post v Bratislavě postavil za Zemana proti Schwarzenbergovi a prohlásil, že nominaci Livie Klausové považuje za „dobrý nápad“ a osobně se mu líbí.
Ještě servilněji se vůči Zemanovi projevila slovenská diplomacie před několika týdny, když odvolala ředitele Slovenského institutu v Praze Ladislava Snopka (kamarádi, jichž má hodně, mu říkají Agnes). Mezi Čechy a Slováky se sotva najde někdo, kdo by měl tolik kontaktů v obou zemích a tak dobře znal obě kultury jako on. Snopko byl ideální muž pro tuto funkci. Má však jeden těžký handicap – je dlouholetým přítelem Schwarzenberga a svým přátelstvím se netajil ani v čase jeho prezidentské kampaně.
Zeman možná ani nemusel volat Ficovi, aby byl Snopko odvolán. Zemanova mstivost je pověstná a slovenská strana mu možná jen chtěla udělat radost.
Pokud Zeman se svým tažením proti parlamentní demokracii uspěje a Fico se stane prezidentem, český a slovenský osud se opět jednou propojí, tentokrát však neblaze.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
