Konce padouchů

Pro všechny, ale zejména pro ty mladší ročníky, mám dobrou zprávu: v demokracii se můžou dostat k moci všelijací padouši, ale – na rozdíl od diktatur – vám otráví jen relativně malou část vašeho života. Sami si zkuste udělat přehlídku lotrů v politice za posledních 25 let. Kde jsou teď? Jistě, přicházejí další, ale vždy existuje šance, že je vystřídá někdo lepší. 

Jeden z takových padouchů byl minulý týden zbaven moci na Slovensku. Léta ovládal slovenskou justici jako kmotr a okřídlený výraz „justiční mafie“, který se zrodil v Česku, ve skutečnosti seděl mnohem lépe na poměry ve slovenském soudnictví. Jeho jméno je Štefan Harabin, býval šéfem Nejvyššího soudu i Soudní rady (dokonce i ministrem spravedlnosti). Už není ničím z toho, byť se ještě nedávno zdálo, že neexistuje síla, jež by ho z těchto funkcí sesadila.

Za jeho vlády se justice proměnila ve svůj opak jako v Orwellově světě: zákon si přivlastnili ti „rovnější“ – však také slovenský karikaturista Shooty kreslil soudce zásadně jako prasata z Orwellovy Zvířecí farmy. Harabin sám vysoudil jen ve sporech s médii miliony, stejně jako další soudci z jeho okruhu, ale neštítil se vydělávat i na sporech se státem. Udělal z justice výdělečný podnik, v němž si soudci přihrávali obrovské odškodné. 

Likvidoval každého, kdo se proti němu postavil. Jeden z nejčestnějších soudců a oběť Harabinovy zášti si vzal život, další soudkyně upadla po sporu s Harabinem do komatu, z něhož se už neprobrala. Ano, i v demokracii se stává, že čestní lidé prohrávají boj se zlem a umírají.

Část viny za to, že zlo vítězilo, nese slovenský premiér Robert Fico. Jak se ale veřejné mínění postupně formovalo a spravedlnost začala být pro Slováky jedním z nejdůležitějších témat (dvě třetiny obyvatel justici nedůvěřuje), stal se pro něj Harabin přítěží.

Harabin padl, protože jako všichni lidé posedlí mocí ztratil smysl pro realitu. V diktatuře bývá „ztráta skutečnosti“ někdy naopak zdrojem moci – podívejte se na Putina – ale v demokracii se naštěstí trestá. I když pro mnohé někdy až příliš pozdě.