Komunistický režim a Evropská unie: nepříjemné paralely
Na obranu existujícího systému je třeba mnohem více energie než na jeho rozklad
Myslel jsem si kdysi, že to bylo vítězství přirozeného řádu, když se komunistický režim zhroutil pod vahou pravdy. Jenže co když ta samá povaha přirozeného řádu umožní, aby se demokracie zhroutila pod vahou lži?
Komunismus neměl v závěru dost sil a vůle pravdu potlačovat. Je zneklidňující představa, že demokracie je na tom podobně: nemá dost sil a vůle potlačovat lež. Jak píší autoři v nedávno vydané knize Authoritarianism Goes Global, diktatury jako Rusko a Čína přebraly někdejší vynález Západu a jeho princip „měkké síly“ - v západním pojetí šlo ovšem o šíření demokratických idejí.
Tyto země naopak investují obrovské sumy do budování globálních televizí a šíří lež, zatímco britská BBC a jiná globální média Západu škrtají rozpočty. Když jsem byl nedávno v Moldavsku, pochopil jsem, proč se tato nejchudší země Evropy potácí jako náměsíčník mezi Ruskem a Západem, přestože EU do ní cpe tolik peněz: 60 procent obyvatel sleduje ruskou televizi.
Ale existuje ještě jeden důvod, proč má EU potíže bránit se útokům proti své podstatě a proti lži, která ji tak efektivně rozkládá. I v tomto případě jde o zneklidňující paralelu s komunistickým režimem. V povaze přirozeného řádu je, že na obranu statusu quo, tedy existujícího systému, je potřeba mnohem více energie než na jeho rozklad.
Pamatuji si, že koncem osmdesátých let mi bylo komunistů někdy až líto: na obranu proti pár stovkám disidentů jim nechyběly ani tak peníze a lidé jako vnitřní přesvědčení o smyslu takové obrany. Tehdy jsem to ještě tak silně necítil, ale dnes vím, jak se tehdejší režim stále více hroutil pod každou další napsanou pravdivou větou disidentů. A pamatuji si tehdejší obránce režimu, kteří mne předvolávali na policejní výslechy. Byli bez energie a bez nápadu - a i když mne měli v úřední moci, převahu jsem měl já.
Problém demokratické EU spočívá v tom, že reprezentuje status quo, a jako by jí chyběla energie a nápady, jak se bránit proti dnešním disidentům, kterých tak rychle přibývá – od populistů a proruských trollů až po kované fašisty. Co na tom, že jejich zbraní je lež? Pokud existujícímu systému chybí přesvědčení o smyslu své obrany, prohraje. Taková je povaha přirozeného řádu.
Paradoxně právě tyto pochmurné úvahy však v sobě obnášejí naději, že obyvatelé EU ji budou bránit v okamžiku, když začne slábnout a bude jim zřejmé, že status quo je ohrožen. Důkazem, že tato naděje není planá, bylo čtvrt milionu Poláků v sobotu v ulicích Varšavy. Vyšli tam na obranu demokracie a EU, protože v Polsku se už status quo zhroutil a nahradil ho nový systém reprezentovaný protievropskou vládou Jaroslawa Kaczynského.
Kdoví, možná přece jen existuje přirozený řád, jehož podstatou je v naší části světa evropanství a demokracie. Pokud o tom budeme přesvědčeni, lež nakonec musí prohrát.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].