Hrozny hněvu

„Jen za posledních pět měsíců se konalo 70 masových protestů v 70 zemích světa. Rozhněvaní občané na celém světě se vydali na pochod,“ píší Ivan Krastev a Mark Leonard v nedávno publikované studii. A to ještě nespočítali protesty v Česku, na Slovensku a v Maďarsku, kde se lidé v posledních týdnech začali bouřit. Každý z těchto středoevropských protestů má jinou příčinu, přesto mají hodně společného: do ulic vyšla střední třída, která se rozhodla vyjádřit hněv vůči politikům, kteří ji ponižují. 

Nejsou to demonstrace za vyšší platy, byť v některých případech jde o peníze, ale až v druhé řadě. Hlavním motivem protestů je v širším smyslu obrana lidské důstojnosti. V Maďarsku se premiér Viktor Orbán pokusil zavést daň z internetu a omezit tak poslední svobodný prostor nedotčený mocí. Spustil tím lavinu demonstrací, jež pokračují i přesto, že od této daně ustoupil. Orbán nepochopil, že ponižovat lze střední třídu jen do jisté míry a že existují jakési nejasně vytyčené hranice, jejichž překročení může spustit nepředvídatelné společenské procesy. 

Na Slovensku tyto hranice překročil i jindy velice opatrný Robert Fico. Nepochopil, že když dovolí oligarchům rozkrást zdravotnictví, sahá tak na samou podstatu lidské důstojnosti, jíž je právo na život.

Zdánlivě mnohem menší důvod k protestům mají Češi: nejde o svobodu ani o život. A přece demonstrují. Proč? Myslím, že důvod je v principu tentýž: jde o lidskou důstojnost. Prezident Miloš Zeman ji svým chováním zcela záměrně napadá. Vším, co říká, jako kdyby lidem sděloval: nic takového jako důstojnost neexistuje a já vám to dokáži tím, že vás budu beztrestně ponižovat.

Středoevropské protesty mají společného ještě něco dalšího: jsou živeny hněvem z ponížení, který je hodně osobní a proto svým způsobem nepolitický. To je zřejmě důvod, proč byl překročen obvyklý rámec politického protestu, při němž se dav omezuje na hlasité vyjádření názoru. V Maďarsku skončila jedna demonstrace útokem na budovu vládní strany Fidesz, na Slovensku se dav výhrůžně shromáždil před soukromým luxusním sídlem vysokého funkcionáře vládní strany, který zbohatl z peněz určených na záchranu životů a zdraví lidí. A v Česku se házela vajíčka na prezidenta.

Chápu projevy tohoto hněvu, neboť pocit ponížení je jeden z nejvýbušnějších v celé škále frustrací. Přesto s nimi hluboce nesouhlasím. Demokracie je proto tak přitažlivá a úspěšná, že dokázala oddělit fyzické a soukromé od verbálního a veřejného. Je to nejúčinnější recept proti diktaturám a občanským válkám. Neměli bychom se ho vzdávat.