ČSSD a jedna iluze

Česko se za Klause a Nečase stalo zemí, kde se z pojmu Evropská unie stala téměř nadávka. Důsledkem postoje těchto dvou politiků byl oboustranný nezájem: Evropa nad Českem mávla rukou a Češi uraženě odmítali účastnit se čehokoli evropského (kromě přijímání eurofondů, pochopitelně). 

Nástup Miloše Zemana na Hrad a ČSSD do vlády mohl vzbuzovat naději, že Česko se přestane chlubit tím, že je v srdci Evropy, a tudíž má automatický nárok na jakési výsostné postavení, a začne se konečně zajímat o to, co se vlastně v Evropě děje.

Jenže Zeman byl v Bruselu za rok od svého zvolení snad jen jednou; a i to jen proto, aby tam loboval za tabákové firmy. A ČSSD? Je sice pravda, že na EU nedští oheň a síru, ale její první věcný krok vůči EU vyjadřuje asi takový postoj, jakým se minulý týden proslavila americká náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová, když si do telefonu ulevila slovy, jež by se slušně daly přeložit asi jako „Jdi do prdele, EU“.

Mám na mysli kandidátku ČSSD pro volby do Evropského parlamentu, kterou předsednictvo strany schválilo o víkendu. ČSSD posílá do Štrasburku trafikanty, či spíše kmotry, jako je Miroslav Poche (na 4. místě), vyhořelé figury, jako je Richard Falbr (6. místo) - a na první místo posadila Jana Kellera, který možná přitáhne voliče, ale v evropském parlamentu bude jako začátečník jen zahřívat lavičku. Jediný, kdo by mohl mezi evropskými socialisty mít vliv a případně získat významnou funkci, je místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček, toho však strana odstavila až na nevolitelné 9. místo.

Jistě, Bohuslav Sobotka si řeší problémy ve vlastní straně, ustupuje kmotrům a vyděračům a zřejmě zvážil, že bude lepší hodit jim do chřtánu evropskou kandidátku než obětovat něco z domácí spíže. Chápu. Jde vlastně jen o to, že pokud někdo (i já) doufal, že nástupem levice k moci se konečně zlepší vztah Česka k EU, byl této iluze o víkendu zbaven.