Byznysmeni v politice

To, že podnikatelé si stále častěji troufají zakládat politické strany s představou, že je budou řídit jako svoji vlastní firmu, svědčí o úpadku samotné politiky. Zdá se však, že existuje i jakási neurčitá forma sebeobrany, kterou si politika – se vší svou nemravností a hrubostí – přece jen snaží uchovat své zvláštní rysy, jimiž se odlišuje od čistého byznysu.

Silvio Berlusconi jako ukázkový příklad podnikatele, který se vetřel do politiky a pokusil se ji celou proměnit ve svůj obraz, pomalu klesá pod tíhou skandálů a chaosu, do něhož uvrhl celou Itálii, která teď úpí pod nemilosrdnými útoky jiné odnože byznysu – finančních trhů. Od Berlusconiho se postupně odvracejí nejen voliči, ale i jeho političtí souputníci, neboť tuší jeho konec. 

Nedávno se pokusil o průnik do politiky jeden z nejbohatších ruských oligarchů Michail Prochorov, který založil vlastní stranu, byť vůbec nebylo jasné, jestli ji chce použít proti Putinovi nebo naopak v jeho prospěch. V každém případě dopadl špatně – minulý týden ho na kongresu strany odvolalo z funkce předsedy 73 delegátů ze 75. Prochorov obvinil z manipulace delegátů Kreml a žádá stranu, která mu už nepatří, aby mu vrátila půl miliardy rublů, jež do ní investoval. „Ukazuje se, že za peníze si nemůže koupit všechno,“ komentoval uštěpačně pro FT bouřlivý vývoj ve straně jeden z mála opozičních politiků Vladimir Milov (z jiné strany Demokratická volba).

Jsem zvědav, do kdy vydrží český a slovenský pokus o přímé spojení byznysu s politikou. Bárta z Věcí Veřejných i Sulík ze slovenské strany Svoboda a Solidarita investovali do svých stran nemalé peníze, které vydělali v byznysu, a pokud doufali, že se jim jejich investice bohatě vrátí, já doufám, že naopak vyjdou naprázdno. Oba jejich příběhy jsou si podobné jako vejce vejci. Jejich strany se tvářily jako moderní liberální strany otevřené veřejnosti, ale postupně se proměňují v beztvaré populistické skupiny, jejichž jediným pojítkem jsou jejich vůdcové. Nedivil bych se, kdyby se už brzo posunuly do sféry, která je v české i slovenské politice (té parlamentní) relativně vyprázdněná – do sféry extremismu.

Pokud je však pravda, že politika má jakousi formu sebeobrany, která tento typ vetřelců z byznysu postupně vytlačí na okraj, Bártovi a Sulíkovi už mnoho času na návratnost jejich investic nezbývá. Na rozdíl od české koalice však slovenští koaliční partneři tlačí Sulíkovu SaS do kouta a vyhrožují, že když nebude hlasovat za klíčovou evropskou smlouvu o tzv. eurovalu, přistoupí raději na předčasné volby. Ty by mohly být pro Sulíka smrtící, jelikož jeho straně klesají preference, byť ne tak dramaticky jako v případě VV. Slovenská politika, jakkoli bídná, si možná lépe než ta česká uvědomuje, že vetřelci z řad podnikatelů jsou pro ni a politiku jako takovou smrtelným nebezpečím.