Povede se krásná rekonstrukce státu?

Česko se snad blíží postupnými kroky představě civilizované země, ale z nějakého důvodu to ke konci vždy drhne. Naposledy u dalšího z důležitých zákonů, které by měly zprůhlednit správu státu – návrhu poslanců kolem Jana Farského (TOP 09) o povinném zveřejňování všech smluv, které stát, jeho organizace i samospráva uzavřou. Zákona, který se osvědčil třeba na Slovensku. Organizace Transparency International například tvrdí, že tenhle zákon je největším úspěchem premiérky Ivety Radičové.

Myšlenka je velmi jednoduchá – smlouva, která není na internetu přístupná veřejnosti, není platná. Pohled do historie návrhu zákona však ukazuje složitý boj. Poslanecké výbory (ústavně-právní a pro veřejnou správu) na všech jednáních zatím projednávání přerušily, naposledy koncem května až na podzim. A Farskému coby autorovi návrhu ho uložili doladit – konkrétně vyčíslit, jaké náklady by pro obce zákon znamenal.

Což, jak sám Farský přiznává, bude vcelku složitý úkol, protože z jeho vlastní zkušenosti jsou tyto náklady nulové, a tedy se budou špatně vyčíslovat. Jako starosta Semil totiž toto opatření zavedl už před lety a „administrativní náklady“ na zveřejnění jedné uzavřené smlouvy odhaduje na nula korun a dvě minuty.

Je proto možné, že mají pravdu zastánci zákona, kteří za další překážkou vidí jen snahu přijetí normy oddálit; pokud možno tak daleko, až by vůbec přijata nebyla. Čemuž se Farský - pro něhož je zákon úběžníkem jeho dosavadního politického života - pochopitelně snaží zabránit. A pořád věří, že zákon do konce tohoto volebního období protlačí. „Ty výtky jsou legitimní, poslanecká sněmovna je místo k diskuzi. A samozřejmě se nebráním kompromisům nebo výjimkám. Nechci ztratit všechno cestou za naprostým vítězstvím,“ říká vstřícně poslanec.

Navíc není se svými kolegy sám. Jako jeden z devíti úhelných zákonů lepší správy země si jeho návrh zvolila iniciativa Rekonstrukce státu. A po svém – u zdi Sněmovny stojí počítadlo, kde se může každý podívat, kolik poslanců z které strany se na stranu návrhu postavilo. Zákon je to podle členů iniciativy údajně nejkrásnější; krásnější i než Miloš Zeman nebo Václav Moravec.

Těžko soudit; nicméně nadsázka, a přitom erudovaný a ustavičný tlak je v Česku vcelku novým receptem. Uvidíme na podzim, nakolik se ujme – a zda tedy zákon projde a jak přesně bude znít. Mohl by jej totiž potkat osud (též se rodícího) zákona o státní službě, který po letech vzývání přišel na svět v podobě, již jedni označují za nedodělek, a jiní přímo za paskvil. Naděje tu ovšem je: Miloš Zeman ani Václav Moravec by se přece takto zošklivit nenechali.