Jan Kalvoda: Ať svrhne vládu třeba šestkrát za rok

I když je už dávno mimo nejvyšší patra politiky, na jeho vytížení se nic moc nezměnilo. Každý den do své kanceláře přichází pracovat v sedm hodin ráno a ve stejném čase přijímá k rozhovoru i nás. V tu chvíli má již prolistované čerstvé noviny, jejichž stránky zaplňuje překvapivé rozhodnutí Nejvyššího soudu neumožnit policii stíhat za přijetí trafik tři bývalé poslance.

Máte po zásahu policistů a státních zástupců na Úřadě vlády menší důvěru v českou justici?

V českou justici příliš velkou důvěru nemám z důvodů hlubších a jiných, než je tato rozběhlá kauza. Čímž chci říci, že bohužel český stát nepovažuji za skutečně právní a českou justici považuji za mocenský segment ve špatné kondici.

Byl tedy zásah Nejvyššího soudu namístě, nebo ne, když řekl, že na domlouvání trafik se vztahuje poslanecká imunita, protože vzdání se mandátu, za něž měli trafiky přislíbené, lze považovat za projev učiněný ve sněmovně?

Já bych s Nejvyšším soudem souhlasil v té situaci, kdy by za projev na půdě sněmovny označil rezignaci na poslanecký mandát, protože to se dělá podle ústavy veřejně. To je jistě projev ve sněmovně či jejích orgánech na plenární schůzi. Jinak ale označit dohadování nějakých vzájemně výhodných politických úkonů nebo osobních výhod v souvislosti se složením mandátu za „projev ve sněmovně“, to je podle mě nesmysl. Je to interpretace, která se příčí zákonu. Když se letmo nahlédne do celého právního řádu, tak tam je definován projev na půdě sněmovny jako v podstatě verbální projev. Tak jak to skutečně každý v obecné češtině verbálně chápe.

Jak se přihodí, že Nejvyšší soud schválí nesmysl? Jak si takovou informaci přebrat?

Nevím, jak to přijde, že Nejvyšší soud tohle udělá. Moje představivost jde až tak daleko, že někomu se zdá jednání pana Ištvana příliš zkratkovité a soudci Nejvyššího soudu se pokusili tomu nějak zamezit, umístit to do nějakých správných mezí. Reakce na Ištvana, který není – zvláště veřejně – úplně přesvědčivý, je možná tou motivací senátu Nejvyššího soudu. Jestli můj pocit není správný a já se jako čtenář novin jednou dozvím jinou konstrukci toho usnesení Nejvyššího soudu, potom se mu asi omluvím. Zatím to ale vypadá, že to tak je.

Jak se ale Nejvyšší soud ve svém rozhodování může řídit motivací zastavit něco, co se mu nelíbí, a pomoci si holým nesmyslem, jak říkáte?

Viděl jsem rozhodnutí Nejvyššího soudu, viděl jsem rozhodnutí Ústavního soudu, která považuji za ryzí hanebnost. Nevím, jak jinak vám mám odpovědět.

Někteří komentátoři to nazývají matkou všech otázek: Jak zabránit, aby justice tak snadno mohla shodit vládu? My bychom to trochu pootočili: Máme se snažit zabránit tomu, aby justice tak snadno mohla shodit vládu?

Justici považuji za poslední bariéru před politickou zvůlí. Mně je úplně jedno, jak tady bude fungovat cokoli, pokud by fungovala sebevědomá a nezkorumpovatelná justice, s příklady opačnými jako s výjimkami. Jak jsem předestřel, bohužel tak českou justici nevidím. Takže na vaši otázku se mi těžko hledá odpověď. Politika si nesmí myslet, že je imunizovaná před justicí. To je, řekl bych, nejvyšší princip té věci. Pokud jedná justice podle zákona, ať svrhne vládu třeba šestkrát za rok, protože opak je fatální.

Celý rozhovor najdete v aktuálním Respektu 30/2013. Jan Kalvoda v něm dále odpovídá na otázky:

V čem spočívá krize justice? Jak ji vyřešit?

Co si myslí o Pavlu Zemanovi a Lence Bradáčové?

Zvládá Ištvan nátlak politiků a veřejnosti? Má pokračovat ve vyšetřování případu? 

Jak se dívá na „trafiky“?

Byl zásah proti Janě Nagyové adekvátní?

Je smysluplné vazební stíhání Davida Ratha?