Jak číst srbskou omluvu za vyvražděné Muslimy

Už už se prý nadechoval ke slovu genocida, nakonec ale první slabiku spolkl a vše skončilo u “zločinu”. I tak jsou slova srbského prezidenta Tomislava Nikoliče mimořádným obratem - a to nejen pro Srebrenicu, jíž se slova lítosti týkala, ale pro celé vnímání dnešní Jugoslávie.

V rozhovoru pro bosenskou televizi, který bude odvysílán začátkem května, podle novinářů srbský prezident lituje válečného konfliktu a vrací se konkrétně k jedné z nejtemnějších kapitol, vyvraždění osmi tisíc etnických Muslimů tehdejší srbskou armádou. „Poklekám a žádám, aby byly ty zločiny Srbsku odpuštěny,“ řekl Nikolič a potvrdil tím definitivně novou cestu, na kterou se Srbsko vydává.

Politik považovaný donedávna za populistického nacionalistu je dnes předním propagátorem srbského vstupu do EU. Prvním a ještě důležitějším krokem k této vizi je minulou neděli odhlasovaná nová dohoda o urovnání vztahů s další ex-jugoslávskou republikou Kosovem. Srbové v podstatě uznali Kosovo za plnohodnotný stát a spolu s tím i jeho územní nárok na provincie obývané dnes z velké části etnickými Srby.

Něco podobného bylo donedávna nepředstavitelné. Teď parlament schválil dohodu velkou většinou hlasů a téměř mlčky ji přijala i donedávna bouřící srbská ulice. Ještě před pěti lety při vyhlášení samostatného Kosova demonstranti podpálili bělehradskou ambasádu Spojených států a demolovaly obchody. Teď - spolu s příslibem Kosovské vlády o zachování výrazné autonomie kosovských Srbů - většina mlčky souhlasí.

Motivace v podobě vstupu do EU zkrátka funguje. Ten byl totiž podmíněn právě dohodou s Kosovem; ostatně hned dva dny po jejím schválení ohlásila Evropská komise snahu co nejdříve oficiální jednání o vstupu zahájit. A Nikoličovy veřejné proklamace o lítosti posouvají dle politických kuloárů věc ještě rychleji kupředu. Srbské přimknutí k Evropě má nicméně řadu drobnějších příčin.

Především Srbové hořce sledují přístupová jednání Bruselu s Chorvaty. Zatímco kdysi nejsilnější národ bývalé Jugoslávie se roky topí v nefunkční ekonomice, korupci a rozvráceném sociálním systému, Chorvaté pomalu, ale jistě Evropu opět dotahují. S politickými jednání o vstupu do EU přichází do země první vlny zahraničních investic. A podobné je to i s potravináři či hutěmi ze samotného Chorvatska, jež cítí vstupenku na nové trhy.

Druhá geopolitická rovina se týká protipólu Brusel - Rusko. Co se Kosova týče, právě Rusové vždy poplácávali Srby za neústupnost v jednáních po ramenou. Společné kořeny, řeč a především pravoslavné náboženství -  to vše mělo podle mnohých ruských i srbských politiků fungovat jako most ke společnému byznysu.

Výsledek po letech je však tristní, žádné výrazné obchodní vazby se nezrodily. Ať už proto, že ruská ekonomika stále stojí na silových energetických základech s minimální přidanou hodnotou a nízkou inovativností, anebo kvůli nedostatku kvalifikovaných kapacit na straně Srbů emigrujících po tisících do západní Evropy. Srbská ekonomika byla naposledy v plusu v roce 2011, aktuálně se HDP propadá o dvě procenta a je nutné hledat nový impuls.

A aby byl výčet úplný - na zklidnění situace na kosovsko srbských hranicích tlačí poslední dobou i sami kosovští Srbové. I přesto, že zůstávají v nechtěné pozici národnostní menšiny jiného státu, únava z dvaceti let napětí je zcela pochopitelně znát.