Čas nastřílených plnovousů

Estetická plastická chirurgie je medicínským oborem, který člověka nutí k zamyšlení jako žádný jiný. Samozřejmě - v očkování nebo porodnictví zuří zákopová válka a prenatální diagnostika přináší dilemata, z nichž se člověku zatočí hlava. Ale dráždivost plastické chirurgie tkví právě v tom, že v ní zase o tolik nejde. Jen o pocity, světonázor, osobní pohled na to, co je a není „správné“ či „přirozené“.

Veškeré námitky proti zvětšování prsou nebo žehlení vrásek se samozřejmě dají generálně smést ze stolu tvrzením, že jde o osobní rozhodnutí. To platí. Nicméně uznáním této svobody volby se emocí nezbavíme; objeví se nejpozději ve chvíli, kdy plastické zkrášlování vstoupí do života naší rodiny. Autor těchto řádek to zná hlavně z vyprávění, ale i tak mu přeběhne mráz po zádech, když si připomene, jaké turbulence vnesla do rodinného soužití jeho babička, když si (po šedesátce!) usmyslela, že si nechá sesekat zubní předkus, který připadal ošklivý jen jí samé.

Přemítat o plastikách je zkrátka zábavné. Zrcadlí se v nich síla společenského diktátu krásy i staré existenciální dilema, do jaké míry si má homo sapiens vystačit s výbavou, která mu byla nadělena, a kam až smí zajít při jejím vylepšování. Věnujme tedy krátkou pozornost poslednímu žhavému trendu v estetické chirurgii: implantaci vousů.

Poptávka po hustém pokrytí tváře se mezi muži objevila nedávno. Plnovousy se dostaly do módy, pěstují si je hvězdy zábavního průmyslu a hipsteři západních velkoměst. Zarostlí muži jsou žádaní na molech módních přehlídek a obálkách časopisů. Problém je v tom, že ne každého příroda vybavila porostem, jaký měl Ernest Hemingway. Běžný muž disponuje hustotou o řád nižší, která není s to na čelistech vytvořit tak majestátní tvarosloví, jaké se dnes nosí.

Z technického hlediska je náprava jednoduchá. „Můžeme vám to implantovat na hlavu, na tvář nebo třeba na hrudník,“ vysvětluje do telefonu recepční přední pražské kliniky na dotaz po možném zhuštění vousů. „Postup je úplně stejný.“ Paní dodává, že žádný zákazník, který by chtěl vysadit pořádný plnovous, prý k nim ale zatím nepřišel. Trend k nám zjevně ještě nedorazil. Ve Spojených státech už představuje nastřelování vousů žádanou službu a píší o něm New York Times či CNN.

Jde samozřejmě o typický módní výstřelek, ale zároveň můžeme v jistém smyslu mluvit o změně paradigmatu, jak rádi říkají sociální vědci. Dosavadní invazivní úpravy zevnějšku sice občas člověka překvapily svou bizarností (nejnověji například zkracování prstů na nohou a la Popelka), ale jejich základní ideový rámec byl zcela zřetelný – zabránit projevům stáří a posunout vizuálně člověka dál od opice.

Zdokonalování tvarů, depilace chlupů, odstraňování tuku, žehlení záhybů a čištění kožních nedokonalostí, to všechno jsou srozumitelné kroky, jak městského člověka vymanit ještě víc z přírody, která produkuje nedokonalost a podléhá zkáze. Dokonce i když si blahé paměti nechal Elton John mezi prvními nastřílet na pleš nové vlasy, připomínala jeho kštice spíše postmoderní dekoraci než starou dobrou hřívu.

Návrat vousů ale můžeme chápat jako první krůček zpět, jako opatrnou rehabilitaci přírody v umělém vydání. S vousy muži vypadají starší a mužnější ve starosvětském významu, jaký se používal před vynálezem gender studies.

Ostatně zajímavé je, že o pár let dříve než západní hipsteři začali své plnovousy chirurgicky zahušťovat muži z arabského světa toužící posílit své patriarchální vzezření.

Tahle teorie o návratu pudů do módy má samozřejmě zřetelnou slabinu – dnešní vousatí krasavci nepřipomínají ani tak lovce mamutů (ostatně jejich podpaží bude pravděpodobně pečlivě oholené), ale spíš antické hrdiny, tedy nejvlivnější idealizaci člověka v dějinách. Vous je pečlivě pěstěn a sestřihován, chirurgie i v tomto případě slouží nově formulovanému perfekcionismu, a nikoli přirozenosti, kdy lidské tělo roste jako dříví v lese.

Nevadí. Člověk, jehož rodina se dlouho otřepávala z babiččiny plastiky, protiví se mu proto umělá prsa a líbí se mu vrásky, má zkrátka i tak právo vnímat nastřílené plnovousy jako první vlaštovku nové éry. Éry, v níž se živočišná nedokonalost stane novým ideálem dokonalosti, a plastická chirurgie zenovým uměním přijetí přiděleného stavu těla - a jeho prohlášením za krásný.