Zahrada a její stvořitel

Nizozemsko má festival, jehož jméno poslední dobou vzbuzuje napětí nejen u návštěvníků, ale i mezi hudebníky. Program totiž svěřuje ve značné míře do rukou vystupujících – kdy festival kurátorují vybraní umělci – a zakládá si na „představování nedostatečně představovaných“. Třináctý ročník Le Guess Who? (LGW?) s podtitulem Embrace the Unknown proběhl v Utrechtu v první půli listopadu.

V průběhu čtyř nocí i dní program prostupuje bezmála všechny tamní kulturní podniky - a otazník symbolizující festival již tradičně lemuje celé město, které v Nizozemsku historicky platí za centrum vzdělanosti a kulturního dění. Tázání v názvu odráží dramaturgii, již tentokrát uváděla alegorie příběhu o zahradníkovi. LGW? mluví o zahradě a jejím stvořiteli, o důležitosti tvůrčího aktu i víře v nepředvídatelné.  „Otevřít se možnosti konfrontovat se nečekaným může vést k tomu, co si nedovedeme představit,” stojí v úvodním textu programového průvodce, „zveme vás prožít výsledek odevzdání se kurátorům v duchu této otevřenosti.”

Organizátoři se rok co rok uvolí ponechat prostor pro kouzlo a tajemství. Tentokrát toho dosáhli přizváním hned šestice kurátorů; šestice individualit a vizionářů. Barry Spooren, mluvčí akce, postup festivalu přibližuje následovně: potenciální kurátory oslovuje LGW? v průměru rok až dva předem a snaží se je motivovat, aby překročili svoji komfortní zónu. Následně mezi kurátory a kreativním ředitelem festivalu probíhá výměna potenciálních jmen do programu. Takovými kurátory (a zároveň vystupujícími) už v minulosti byli Devendra Banhart, Michael Gira z kapely Swans, Julia Holter či skupina Wilco.

Letos se jimi stali The Bug, Fatoumata Diawara, Jenny Hval, Patrick Higgins, Moon Duo a Iris van Herpen se Salvadorem Breedem.  Právě na posledních dvou jménech, partnerské dvojici módní návrhářky a zvukového umělce, pak mluvčí přehlídky ilustruje, kam se festival hodlá ubírat. Příště by už neměl růst co do počtu kurátorů jako doposud, ale co do rozmanitosti. Kdo se kurátorem/kou stane napřesrok, lze i hádat, neboť je pravidlem i přirozeností, že vybraná osobnost měla s festivalem co do činění už dříve.

Mohl by to být Bradford Cox, šéf Deerhunter, kteří tu letos hráli. A kreativní ředitel festivalu Bob van Heur to nevylučuje. Znají se a lze je považovat za přátele, navíc má Cox pro akci slova velkého uznání. A nejen on. Písničkářka Cate le Bon označuje LGW? dokonce za „nejlepší festival na světě”, a   Patrick Higgins připouští, že jinou podobnou akci tohoto typu nezná. Po chvíli ho napadá jen srovnání s již neexistujícím festivalem All Tomorrow’s Parties.

LGW? se od svého vzniku rozvinul jak horizontálně, tak vertikálně. V prostorech, kde se koná, v tom, kolik akcí nabízí, i v přístupu, jak lze festival a jeho činnost vrstvit. Pět let má centrum v Tivoli, multiplexu, jenž pod jednou střechou nabízí šest specificky uzpůsobených, různě dimenzovaných a od sebe dokonale odhlučněných sálů. V evropském kontextu jde o splněný sen každého fanouška hudby.

V průběhu čtyř dnů nabízí festival v hlavním programu více než 150 vystoupení a denně se jej účastní přes 5000 lidí. Kromě obvyklých hudebních prostorů Le Guess Who? obsazuje dílny, kostely i mlýny. A pro pestrost v dramaturgii i nových možnostech, jak představit umění, hledá stále další a další přístupy.

Projevuje se to i v doprovodném programu. Městská čtvrť Lombok se gentrifikovala, na což festival zareagoval úzkou spoluprací s místními. Loni se pod jménem Lombok Festival poprvé odehrál program v utrechtské mešitě a jejím okolí, kdy zdejší menšiny prezentovaly marockou a tureckou kulturu. Akce „Le Mini Who?” pak přibyla jako showcase začínajících kapel. A letos měl premiéru ještě Untitled Program vycházející z toho, že showcasing – kdy mají dotyční zaujmout promotéry - je přímočará záležitost, ale že vystupující jsou všestrannými osobnostmi, a proto je dobré kromě koncertů představit i jejich další tvorbu; třeba  večerní vystoupení pokračuje ještě následující den v unplugged verzi před jedním z utrechtských records storů. Abychom parafrázovali dojmy internetového magazínu The Quietus: na LGW? se nemluví o tom, jak se udává směr, zkrátka se udává.

Vyznamenáním i zadostiučiněním pro festival je, že tu secret DJ set zahrála Björk. Organizátoři tomu podle vlastních slov do poslední chvíle sami nevěřili. Stalo to se právě díky osobnímu pozvání kurátorů Iris van Herpen se Salvadorem Breedem, kteří pro tu příležitost ušili islandské umělkyni speciální kostým. Do Utrechtu Björk dorazila i proto, že se zde letos představil James Merry - tvoří pro ni masky a v rámci festivalu vystavoval v Centraal Museu. I tahle provázanost je festivalu vlastní. Kdyby se vystoupení ohlásilo předem, festival by záhy hlásil vyprodáno - ale takto Björk podtrhla jeho ideu s otazníkem, na který zároveň dává pádné odpovědi.

Text vznikl díky programu na podporu krátkodobé mobility Go and See, který vyhlašuje IDU pod záštitou MK ČR