Saga Norén by u policie pracovat nemohla

Most přes úžinu Öresund spojuje dánskou metropoli Kodaň se švédským přístavním městem Malmö. A přesně na linii značící hranici mezi oběma státy se jedné noci objeví mrtvola. Tak začíná švédsko-dánský seriál Most, který patří spolu se Zločinem mezi nejznámější představitele severské televizní krimi.

Nejistým světem, kterým po finanční krizi zmítá jedno trauma za druhým, zarezonovaly všechny prvky, jež tento fenomén charakterizují. Fatalismus a temná atmosféra zachycená se severským citem pro strohý design, prokreslení obětí i pozůstalých, vyšetřování konkrétního případu a spolu s tím odkrývání společenských problémů.

Oba zmíněné seriály mají navíc ještě jedno společné: jejich symbolem se staly osamělé hrdinky, které umanutě staví práci nade vše, ačkoli vědí, že svět kvůli tomu o moc lepší nebude.  Ve Zločinu to byla Sarah Lund, v Mostu je to Saga Norén, pravidly posedlá policistka, která nezvládá mezilidskou komunikaci. Seriál, za kterým scenáristicky stojí zejména Hans Rosenfeldt, slaví úspěch i v Česku. Původně měl skončit třetí řadou, ale nakonec autoři ještě jednu přidali - a právě ji natáčejí. „Snažím se, aby byla čtvrtá série byla ta nejlepší ze všech,“ říká hlavní režisér série Henrik Georgsson.

Jak jste se dostal k Mostu? A víte, kde vznikla prvotní myšlenka?

To přesně nevím, jsem „jen“ režisér. Já jsem se k seriálu dostal v půlce první série a pokračuji až do čtvrté řady.  Nicméně jako hlavní režisér úzce spolupracuji se scénáristy a mám právo jim do textu mluvit. Musím hlavně chránit postavy: aby byly soudržné, aby bylo rozumět jim i tomu, co cítí.

Skandinávské detektivky zažívají nebývalý boom.  Co je v nich podle vás nejlepšího a zvláštního?

Hlavně snaha čelit očekávání diváků.  Dělat něco jinak, ukázat i pocity detektiva a pozůstalých, vlastně až překvapivě velkou roli tu hrají emoce.  A také je nutné tvrdě pracovat na tom, aby výsledné dílo neupadlo do klišé.

Kde je hlavní nebezpečí, že by se to mohlo stát?

Spoustu lidí říká, že by se Saga mohla zamilovat a změnit. Ale to by příběh změnilo - a bylo by to také klišé.  Jinak má ale Most výhodu v tom, že žije ve svém vlastním světě a nestará se zas tolik o realitu.  Postava jako Saga by se svou povahou nemohla pracovat u policie. A pokud náhodou ano, často by si třeba s sebou brala neprůstřelnou vestu, ale to ona nikdy nedělá.

Natáčíte čtvrtou sérii i přesto, že třetí měla být poslední…

Po natáčení třetí série mi přišlo, že je toho už dost, byl jsem unavený. Ale když jsme pak dostali tolik pozitivních ohlasů, vrátila se mi energie, a zbytku týmu nejspíš taky. Ve čtvrté sérii bude nicméně jen osm epizod. Já budu režírovat první čtyři, pak od Mostu odříznou, abych mohl pracovat na svém projektu. Ale už teď, po dvou týdnech natáčení, toho rozhodnutí vlastně lituji. Zakončoval jsem všechny dosavadní série - a bylo by hezké dotáhnout i tu poslední.

Očekávali jste tak velký úspěch?

Myslím, že Most byl od začátku velmi ambiciózní projekt. Asi jsme očekávali úspěch ve Skandinávii, ale ne takhle globálně.  I proto chci, aby byla čtvrtá série nejlepší.

Co je klíčem úspěchu Mostu?

Jednoznačně Saga Norén. Její postava je jedinečná. Možná by byla super i v komediích, ale zasadit jí do detektivky posouvá všechno na novou úroveň - a umožňuje to divákům ukázat, jak myslí.  Ale jinak jde i o celkovou kvalitu produkce včetně obsazení, hledání lokací.

Most má temnou a lehce depresivní atmosféru. Ta je pro skandinávskou tvorbu typická, a nejen tu detektivní.  Pro některé kritiky už se z toho stalo klišé.

No, Most natáčíme od podzimu do jara. Během toho období vstávám do tmy a vracím se do ní, stmívá se kolem čtvrté.  Není to nic výjimečného; tma a lehce depresivní atmosféra, kterou vybuzuje, do našich životů prostě patří.

Další skandinávský „stereotyp“ je odvěká nenávist nebo aspoň pošťuchování mezi Švédy a Dány.  Tomu jste se ale vyhnuli…

Bylo by jednoduché a okaté využít téhle pradávné nenávisti. A taky by to mohlo diváka nudit. Most naopak ukazuje, jak si navzdory nesnášenlivosti můžeme být blízcí.  Třeba tím, že v seriálu Dánové rozumí švédštině, a naopak. Ve skutečnosti tu existuje drobná jazyková bariéra a mluvíme mezi sebou spíš anglicky (rozdíl mezi dánštinou a švédštinou je podobný jako rozdíl mezi polštinou a češtinou, pozn. aut.).

Je Most metaforou ještě pro něco jiného?

Pro mě je to právě metafora pro naději a možnost porozumění a míru mezi lidmi a státy.

Sledujete zahraniční adaptace Mostu?

Viděl jsem pár epizod, které natočili Američané, moc mě to nebavilo. Udělali z toho řadovou detektivku, hodně o pocitech;  výsledkem je klišé.

Není celý Most nabitý emocemi? Sám jste o tom mluvil…

Ale já rád míchám společenská témata s osobními. Přináší to jiný pohled na svět, i divák se do všeho víc vžije.

Jakou mají vůbec detektivky společenskou funkci?

Tu samou jako dřív drama. Někdy uklidňující v tom smyslu, kdy si řekneme, že na tom nejsme tak hrozně - ale zároveň by nás měly varovat. Je ovšem jen na divákovi, jak si to přebere.

Kdy jste se začal zajímat o krimi?

Vlastně už jako teenager. Vždycky jsem hodně četl a detektivky mě bavily. Později mě jejich autoři inspirovali k tomu, co teď natáčím. Mezi mé oblíbence patří třeba James Ellroy nebo Patricia Highsmith.

Co vás na tomhle žánru nejvíc baví jako tvůrce?

Jde vlastně o odkaz řeckého dramatu.  Se zločinem, většinou vraždou, zmizí vyrovnanost; života, situací i postav.  Důležité pak je nabýt zpátky rovnováhu - a to dělá dobrý příběh.  Detektivka je pro mě navíc žánr, kdy o sobě hrdina nemusí nic moc říkat; spousta se vysvětlí skrze to, co dělá.

Skandinávské země jsou označované jako jedny z nejbezpečnějších států.  Jak to, že tu vzniká tolik detektivek?

Podle mě je to paradoxně právě proto, že je u nás klid. Tím pádem je pro nás násilí něco exotického a zajímavého, pro spisovatele i pro televizi.

Režíroval jste také adaptaci Wallandera. Co pro vás znamená jeho autor Henning Mankell?

K Henningovi chovám velký respekt, mám ho pro Wallandera i jeho další díla. Ale Most je podle mě mnohem zajímavější; hlavně v tom, jak je komplexní.

Říká se, že ve Skandinávii píší detektivky především levicoví autoři, kteří nedůvěřují represivnímu systému a policii. Souhlasíte?

Tak zní tradiční kritika skandinávských detektivek, ale myslím, že u Mostu to není tak silně vidět. A každopádně já osobně nevidím problém v represivním systému. Problém je v tom, že se z některých lidí dělají elity a z druhých jsou automaticky ti poražení. Což dává prostor pro pravicový populismus a kvůli tomu pak lidé volí Trumpa, Marine Le Pen nebo stranu Švédských demokratů u nás.

Autorka je spolupracovnicí redakce