Oscary 2018: Nově může soutěžit i epizoda seriálu Akta X

Letošní Oscaři budou vyhlášeni v neděli 4. března v Los Angeles. Před  blížícím se ceremoniálem vám postupně nabízíme recenze vybraných filmů nominovaných v hlavní kategorii snímek roku: 

Měřeno čistě počtem nominací, je v čele letošního oscarového pelotonu s třinácti zářezy Tvář vody, sci-fi drama zasazené do 60. let od mexického režiséra Guillerma Del Tora, které si odbylo minulý týden i českou premiéru. Příběh o němé uklízečce, jež se v americké tajné laboratoři zamiluje do obojživelného monstra z Amazonie uvězněného kvůli experimentům, a osvobodí jej, už oslovil porotu na festivalu v Benátkách, odkud si odnesl hlavní cenu, Zlatého lva. Zákulisí rozhodování není známé, ale porota se nejspíš nechala dojmout tématem několikanásobné jinakosti a outsiderství. Kromě monstra a němé uklízečky ve filmu totiž figuruje živořící gay kreslíř a černošská uklízečka, která své němé kamarádce pomáhá.

A téma jinakosti nejspíš sehrálo i roli u Oscarů. Film je sice zasazen do období studené války a vypůjčuje si z žánrového i vypravěčského arsenálu dobových exploatačních filmů o monstrech – ale jako by vlastně promlouval živě k dnešku, kdy je potřeba jinakost co nejvíc podporovat. Anebo prostě Oscary v době nářků nad malou etnickou diverzitou v Hollywoodu dospěly do bodu, kdy k nominaci stačí, aby nebyl režisér „bílý muž“, film měl pěkné dekorace a propracovanou paletu tónů zelené, v níž se dá schovat leccos. S výjimkou toho, že Tvář vody má tak o jedenáct nominací víc, než by si zasloužila.

Guillerma Del Tora monstra a záhady zajímají a provázejí od začátku kariéry. V 90. letech začínal v hororu a fantasy, v Cannes oceněný debut Cronos rozebírá záhadu času a nesmrtelnosti, v nízkorozpočtovém snímku Mimic, který se blíží spíše exploataci, se zmutovaní brouci vzbouří proti lidem. Filmaře, který studoval speciální efekty a make-up u legendárního Dicka Smithe, jenž se podílel třeba na snímku Vymítač ďábla, americká studia postupně povýšila do kategorie režisérů akčních fantasy filmů – Blade 2 a Hellboy (ke druhému natočil o několik let později i pokračování).

Artovější úkrok v kariéře pak znamenal Panův labyrint, který spojoval monstra a nádech Alenky v říši divů se španělskými dějinami, duchovnem a mytologií. Za snímek získal nominaci na Oscara pro nejlepší scénář a tři kategorie film vyhrál – nejlepší výprava, make-up a kamera. Minimálně v prvních dvou by si po zásluze mohla odnést ocenění i letos Tvář vody. Film, k němuž opět napsal Del Toro scénář, je vizuálně vypiplaný, plný dobových dekorací a kostýmů evokujících zdařile 60. léta. Kameraman Dan Laustsen kouzlí s odstíny zelené a hnědé, aby vyjádřil proměny nálad a emocí. Výrazný design snímek odlišuje od zbytku letošních kandidátů. Včetně designu monstra s roztomilými kukadly a zálibou ve vařených vejcích, které mu žena nosí.

A právě vymazlený design je jednou z věcí, která konvenuje oku hlasujících akademiků. Díky němu snímek působí jako „správný dobový biják“ se vším všudy. Oscarové balení pak zahrnuje i klasičtější žánr mysteriózní romance s osudovým příběhem evokujícím formátem filmy z 60. let, který je přijatelnější než Del Torův oblíbený „nízký“ horor. A v neposlední řadě je tu i prostor pro herecké výkony. Hlavně v případě Sally Hawkins v roli němé uklízečky: je přesvědčivě vzdorovitá, silná, rozervaná i emotivní. Kromě britské herečky, pěkného monstra a designu ale Tvář vody nenabízí o moc víc než průměrná epizoda Akt X.

Nejzapamatovatelnější nakonec na snímku je žaloba, kterou proti tvůrcům právě nyní podal potomek dramatika Paula Zindela, jenž tvrdí, že autoři „bezostyšně okopírovali příběh, prvky, postavy a témata“ z jeho hry Let Me Hear You Whisper z roku 1969. Společnost Fox Searchlight, producent filmu, obvinění odmítá a soustředí se na finiš oscarového závodu. Do karet jí hraje v tomto ohledu i fakt, že vzhledem k věkovému průměru akademiků jim Tvář vody bude nejspíš nostalgicky připomínat snímky, na které jako mladí chodili v půli 60. let do kina.

Příště: Nejtemnější hodina