Kdo se má líbat v Popelce

Pokud má něco v předvánočním čase potenciál přebít na chvíli zprávy o mutacích covidu, je to česká vánoční pohádka. Respektive „kauza“, v jejímž středu se ocitl národní poklad jménem Tři oříšky pro Popelku, který v roce 1973 natočil na Barrandově Václav Vorlíček podle scénáře Františka Pavlíčka. Jeho autorství ovšem tehdy kryla Bohumila Zelenková, neboť byl během normalizace považován za personu non grata kvůli angažmá během Pražského jara.

Tenhle drobný historický exkurz je pro text, v němž dojde na cenzuru, podstatný. Vorlíčkův snímek vznikl v československo-východoněmecké koprodukci. Zdomácněl následně jako vánoční pohádka nejen v NDR, ale třeba i v Norsku. A právě Norové aktuálně natočili remake Popelky, který se do českých kin chystá 23. prosince uvést pod názvem Tři přání pro Popelku distribuční společnost Bontonfilm.

Kolem norské Popelky se však strhl povyk. Server iDnes přinesl 30. listopadu informaci, že do českých kin půjde verze bez scény, v níž si dávají polibek dva muži. Konkrétně padla věta „A český distributor ujišťuje, že v tuzemské verzi se na rozdíl od norské zmíněný homosexuální polibek neobjeví“. Informaci následně přejali rozhořčení organizátoři queer filmového festivalu Mezipatra a na Facebooku obvinili distributora z cenzury: „Norská Popelka bude v ČR uvedena v upravené verzi –⁠ bez scény s polibkem dvou mužů. Za změnou stojí jeden z největších distributorů v Česku, společnost BONTONFILM. Důrazně nesouhlasíme s tímto rozhodnutím, které naši společnost vrací do minulých časů.“

Bontonfilm se ohradil, že nic necenzuruje. Že do kin uvede mezinárodní verzi filmu, kterou mu nabídla norská strana. Že se může jen dohadovat, proč Norové nechtějí uvést v Česku film s gay polibkem. Nejspíš se bojí, že by mu to uškodilo – a že se pokusí s producentem vyjednat, aby do kin mohla jít plná verze. Což se prý nakonec povedlo a den před Štědrým večerem budeme moci otestovat, jestli český divák unese jeden gay polibek v pohádce považované za součást tuzemské filmařské i vánoční tradice. Pak ale přišlo další společné vyjádření od norských producentů, české výkonné produkce a českého distributora. Podle něj existovala vždy jen jedna „necenzurovaná“ verze. Český distributor si to jednoduše popletl a za mezinárodní verzi bez polibku považoval pod časovým tlakem verzi pracovní…

Není třeba z toho dělat investigativní případ. Ale něco zajímavého se na celé věci, která zase rychle zmizí z mediálního prostoru i facebookových debatních fór, vyjevuje. Třeba to, že by se v post-socialistické společnosti mělo se slovem cenzura nakládat dvojnásob opatrně. A nikdy ne účelově k prosazování vlastních cílů. Bontonfilm se logicky brání, že nic necenzuroval. A v tom má pravdu. Představa, že lokální distributor snímek nějak stříhá, což je hlavní představa cenzury spojovaná s filmem, nedává smysl a vypovídá o neznalosti fungování filmového průmyslu. Oficiální vysvětlení, že existuje „norská“ verze s polibkem a druhá pro východoevropský trh bez polibku by naopak smysl dávalo. Vojtěch Konečný, programový manažer Bontonfilmu, na Facebooku prohlásil: „Nabízená verze scénu s polibkem neobsahovala (…) Naopak, ve filmu je scéna, kdy má tato chlapecká dvojice taneční scénu, ze které jsou zcela zjevné jejich vzájemné sympatie, a nikdo se nad tím nepozastavil… proč taky?“

Existence různých verzí filmu pro rozdílné trhy není výjimečnou praxí. Producent uvažuje ekonomicky a pragmaticky. Snaží se snížit případné riziko, které by mohlo negativně ovlivnit návštěvnost filmu. A různé trhy mají různá specifika. Někdy dokonce schvalovací úřady, přes které musí film projít. Hollywoodská studia si ve 30. letech hlídala pro britský trh zobrazování Boha. Němečtí diváci v 80. letech viděli v kinech jinou verzi Smrtonosné pasti než ostatní – z německých teroristů se stali členové Irské republikánské armády. Pro Spojené arabské emiráty z Vlka z Wall Street zmizelo čtyřicet pět minut sexuálních, násilných a drogových scén. V Iron Manovi 3 určeném pro Čínu jsou přidané scény, kdy čínští doktoři zachrání život Tonyho Starka. V komedii Pixels Adama Sandlera zase chybí útok na Velkou čínskou zeď, u něhož by bylo jasné, že by neprošel přes čínské schvalovací orgány.

U Popelky teď zainteresované strany tvrdí, že žádná verze bez modernizačního polibku neexistovala. Pak je ale trochu divné, že Bontonfilm viděl verzi s tancem chlapců, ale polibek už se nestihl vejít… Celé to spíš vypadá jako klasická snaha o „kontrolu škod“ nebo ústup pod nečekaným tlakem. Dlouhodobá reputace je důležitější.

Zcela hypoteticky je možné, že si norský producent vyhodnotil, že bude lepší, když pro český nebo polský trh vynechá homosexuální polibek. Proč si situaci komplikovat jednou drobnou scénou, nad níž se většina nepozastaví v Norsku, ale která by mohla být kontroverzní jinde. Současné Polsko, kam se film kromě Česka nebo Rakouska také chystá, rozhodně není zemí zaslíbenou homosexuálům a dalším sexuálním menšinám.

Ani Česko není zrovna tolerantní San Francisko 60. let. Stejnopohlavní rodičovské páry jsou pořád považované za deviaci oproti posvátné „tradiční“ rodině. Homosexualita je spojována s pedofilií. Ani diskuse pod článkem na iDnes nebo facebookovým statutem Mezipater tolerantní společnost zrovna neodrážely. Bylo možné se třeba dozvědět, že „nepřirozená propaganda LGBT“ nebo „nemocní lidé“ do pohádek nepatří nebo že polibek mezi dvěma muži kazí děti. Popelka je navíc „naše“ a jakékoliv „novoty“ se tu obecně dost těžko snášejí.

Ať už platí kterákoli verze, možná by stálo zamyslet se nad tím, jaké reakce u nás tahle „kauza“ vyvolala, a proč případně Česko někdo zvenčí vidí jako zemi, kde je problémem polibek dvou mužů.