V plánu premiér na příští rok se znovu tísní stovky titulů, z nichž řada k sobě poutá pozornost už nyní – třeba Once Upon a Time in Hollywood Quentina Tarantina. Konec roku ale nabízí příležitost ke krátkému ohlédnutí. Tady je desítka nejlepších filmů uplynulého roku.
Nit z přízraků (Paul Thomas Anderson, USA): Film o síle iluze (o sobě), vášni a vášnivé (sebe)destrukci. O otrávené houbové smaženici jako vrcholném vyjádření posedlosti a partnerské bitvy epických rozměrů. Paul Thomas Anderson stvořil – stejně jako ve skvělých Hříšných nocích – dokonalý svět, v němž se prostředí prolíná s vnitřním světem postav, a naopak. Příběh o britském návrháři, který v 50. letech šil exkluzivní modely pro honoraci, pozvolna proměňuje do studie majetnictví a (vytoužené) závislosti ve vztazích. Do krásné pitvy ničivých patologií, bez nichž neumíme žít. Film, který by měl být povinnou přílohou časopisů Elle a Žena a život.
První člověk (Damien Chazelle, USA): Přistání na Měsíci nikoliv jako hrdinské překonávání překážek a oslava lidské vynalézavosti, kdy si technici v NASA plácají nad dobře změřenými trajektoriemi, ale jako krušná, emotivní a vysvobozující osobní cesta. Intenzivní fyzický zážitek díky režisérově vizi založené na síle detailu. Film, kterému se bravurně daří existovat jako oxymóronu intimní velkofilm.
Roma (Alfonso Cuarón, Mexiko/USA): Precizní ohlédnutí mexického režiséra Alfonse Cuaróna do vlastního dětství v zajištěné rodině v Mexiko City. Film, který zve diváka do nitra cizích vzpomínek, které mu odvíjí blízko před očima v podobně vycizelovaných černobílých obrazů, ale zároveň jej drží v odstupu nezúčastněného pozorovatele. Intimní zpráva o Mexico City v 70. letech: nerovné společnosti, a mateřství i křehkých poutech, kterými Cuaróna obklopily ženy jeho života. Film nominovaný na Oscara.
Vzplanutí (Lee Chang-dong, Jižní Korea): Film, který vyžaduje trpělivost, již ale bohatě odmění. Volná adaptace krátké povídky japonského spisovatele Haruki Murakamiho je výtečným úvodem do díla a minimalistického stylu korejského režiséra Lee Chang-donga. Příběh aspirujícího spisovatele z chudých poměrů, který se zamiluje do kamarádky z dětství, ale v cestě mu stojí bohatý světoběžník, se z pomalu plynoucího dramatu, v němž hraje roli třídní nerovnost i paranoidní představivost hlavního hrdiny, mění v intenzivní thriller s nečekaně vznětlivým finále.
3 dny v Quiberonu (Emily Atef, Německo/Rakousko): Jak je bolestivé býti Romy Schneider. Tři dny v životě rakouské herečky, nadosmrti spojované s romantickou rolí rakouské císařovny Sissi, v luxusním francouzském sanatoriu na břehu moře, kam se uchýlila v roce 1981 na odvykací kůru. Obraz hvězdy bojující o sebe samu i se sebou samotnou: v neustálém pohybu mezi zoufalstvím a radostí, mezi propady a štěstím, mezi Romy-ženou a Romy-star.
Mission Impossible: Fallout (Christopher McQuarrie, USA): Akční vrchol roku. Tom Cruise znovu jako tajný agent Ethan Hunt a tentokrát jako „živý speciální efekt“ v pečlivě choreograficky komponovaných, až muzikálových scénách, v nichž staví na odiv fyzickou přítomnost, která jde proti srsti digitální éry. Bezchybný dialog filmu s hvězdným obrazem představitele hlavního hrdiny je luxusní bonus.
Studená válka (Pawel Pawlikowski, Polsko): Polský držitel Oscara za snímek Ida se znovu vrací do minulosti své země a tentokrát přidává i silně osobní rovinu. Zachycuje vztah svých rodičů působících v prestižním lidovém souboru jako osudovou milostnou ságu odehrávající se na pozadí prvního desetiletí studené války. Múzičnost Pawlikowského černobílého obrazu se znásobuje motivem lidových písní, který rámuje pomyslné kapitoly překotného vztahu a odráží jeho proměny.
They Shall Not Grow Old (Peter Jackson, Británie/N. Zéland): Ambiciózní projekt režiséra Petera Jacksona, jenž vdechl život dávno mrtvým britským vojákům bojujícím v zákopech první světové války. Pomocí moderní technologie pracuje se stoletým archivním materiálem zachycujícím fragmenty ze zašlých životů tak, že se mu daří proměnit historii v pulsující přítomnost.
https://www.youtube.com/watch?v=EHYRfukHToc
BlacKkKlansman (Spike Lee, USA): Rozverně vztyčená černá pěst bušící do mentálních i mediálních klišé spojených s reprezentací rasy - která se obratem sama a s gustem vyžívá pohybem na velkorysém, částečně úpadkovém půdorysu blaxploatačních filmů 70. let. Film, který občas nejde dostatečně daleko, a občas jde naopak příliš v ústrety divákovi, ale nebojí se být aktivistický.
Jan Palach (Robert Sedláček, ČR): Robert Sedláček natočil nejlepší český film uplynulého roku. Film o složitém tématu i těžko čitelné osobnosti zásadně zvedá poslední čtvrtina, kdy režisér nekompromisně neuhýbá před Palachovým mýtem ani před těmi, kterým se v mýtech dobře žije.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
