Chtěl jsem zachytit zrod nového vůdce

Dokumentarista Jan Gebert natočil na Slovensku film Až přijde válka o pozoruhodné skupině extremistů s názvem Slovenští branci, který je možno zhlédnout v českých kinech i na debatách s režisérem. Snímek nabízí unikátní záběry a vhled do mentality studenta Petera Švrčka, jenž už v šestnácti založil skupinu téměř 200 lidí, kteří běhají se zbraněmi po lese a učí se bojovat, a jel kvůli tomu sám do Ruska na výcvik pod patronací kozáků. Film, který otvíral na Berlinale sekci Panorama Documente, ale nepojednává pouze o skupině slovenských extremistů, která je slovenským ministerstvem vnitra vedena na seznamu extremistických skupin. Svým přesahem znázorňuje fenomén doby zasahující Evropu  – tedy jak se nacionální bojůvky hladce dostávají do života společnosti. „Chtěl jsem zachytit, jak se rodí vůdce,“ říká Jan Gebert.

Jak se vám podařilo dostat tak blízko k Peteru Švrčkovi a získat si jeho důvěru? Pustil vás se štábem opravdu daleko, do svého domova i do své mysli.

Nebylo to jednoduché. Skupina měla punc extremistů, když jsem je objevil, a byla v ní výrazně přítomná paranoia z médií - oni tomu říkají “mainstreamová média” a myslí to kriticky. Mysleli si, že jsou odposloucháváni policií, což může být vzhledem k jejich činnosti i pravda, takže u nich panovala velká obezřetnost. Na druhou stranu Peter Švrček miluje pozornost a líbila se mu představa, že by ho natáčel skutečný štáb -  to je něco, co jeho osobnosti totálně lichotí. A když se dozvěděl, že koproducentem filmu je HBO, bylo rozhodnuto. Znal seriály HBO jako Hra o trůny a zdálo se mu cool být v takové společnosti. Představil jsem mu metodu, která se mi pro zobrazení skupiny zdála zajímavá, a sice udělat film složený z reálných scén, které nebudu nijak aranžovat. A vzhledem k tomu, že nevidí nic špatného na tom, co dělá, tak neviděl nic špatného ani na tom, abych to, co dělá, ukázal ve filmu.

Když se Švrčkovi dostáváte pod masku, je jasně znát, že míří vysoko a jeho parta se zbraněmi je metoda, jak se tam dostat. Bránil se, aby jeho politické ambice byly odhaleny?

Ano. Předstíral před veřejností, tedy i přede mnou, že jeho cílem je budovat domobranu a posilovat obranyschopnost lidí. Podařilo se zachytit i to, že má dost nebezpečné nacionalistické názory připomínající fašismus, ale bylo mi jasné, že jeho ambice je vyšší než zůstat v lese jako šéf skupiny takové srandovní domobrany. Cítil jsem, že když mluví o velkých Slovácích dějin, je to projekce a že mluví vlastně tak trochu o sobě a o tom, kde se sám vidí. Že by chtěl, aby se o něm psalo v čítankách a stavěly se mu sochy, že také chce být tím velkým Slovákem. Odhadoval jsem, že přirozeně bude mířit do politiky a on to naprosto naplňuje. Pro mě bylo klíčové odhadnout, že nebudu točit film o nějaké slovenské nacionalistické bojůvce, ale že to odráží něco, co vidíme všude v Evropě. Tedy příběh “nových vůdců”, kteří byli donedávna na okraji společnosti. Lidí, kteří už chodí v pěkném oblečení a naučili se být méně radikální v projevu, míří do politiky a jsou v ní úspěšní. Protože lidé teď na snadná řešení a silovou rétoriku slyší.

https://www.youtube.com/watch?v=ylmknoV6DUY&app=desktop

Je to tedy parta pro zasmání, nebo ve Švrčkově skupině dřímá nebezpečí?

Byli by jen marginální skupinou, kdyby zůstali v lese a kdyby jim okolí dávalo najevo, že nikde jinde než v lese nemají šanci. Ale sledoval jsem, jak byli polití živou vodou, když zjistili, že jejich myšlenky hlásají i vrcholní politici, jak je povzbudil brexit, jak je povzbuzuje Trump nebo to, co říká Miloš Zeman. Zkrátka že to, co se skoro nahlas styděli říkat, říkají politici běžně: jde o názor třeba na muslimy, na Evropskou unii, na novináře, na elity. Že tyhle myšlenky, které je dostaly na seznam extremistických organizací, jsou úspěšný politický obchodní artikl - a že to můžou zkusit sami. Zároveň nejsou osamocení, ve filmu vidíme, jak laskavě k nim přistupují instituce, které by je mohly a měly zastavovat. Začíná to u rodičů, kteří je ochotně vozí na výcviky, a končí u policajtů, kteří je vždycky nějak mile pokárají kvůli nějaké technické nesrovnalosti, třeba že lepí plakáty na špatném místě -  a už neřeší, že propagují vojenskou organizaci, která je mimo kontrolu státu a je proti NATO.

Mají skutečné zbraně?

Používají slovenskou specialitu, takzvané expanzní zbraně. To jsou zbraně, které byly znefunkčněny. Problém je, že se dají znovu učinit funkčními. Pro mnoho ilegálních skupin to byl nejjednodušší způsob, jak se bez papírů dostat ke zbraním, ze kterých se po úpravě dá střílet ostrými. Takže na Slovensko jezdili různí podezřelí lidé tyto zbraně nakupovat, donedávna šly pořídit za 300 eur i bez zbrojního pasu. Tyto slovenské expanzní zbraně předělané opět na zbraně funkční se našly u teroristů, kteří vystříleli klub Bataclan, a figurovaly i v dalších teroristických útocích. Někteří ze skupiny Slovenských branců mají zbrojní průkaz i skutečné zbraně, ale dávají si pozor, aby nezavdali policii záminku ke stíhání a aby nedali státu do ruky důvod je zakázat, takže před námi cvičili jen s těmi expanzními.

Ve filmu je i scéna zachycená v základní škole, kam Švrček se svými lidmi přijel šířit myšlenky o velkém slovanství a rozpínající se Rusi. Ve filmu není vidět, že by to někoho z učitelů překvapilo, nikdo to neřešil.  Zasáhli mimo kameru?

To byla jedna z prvních scén, které jsme natáčeli, je z roku 2015 ze školy ve vesnici Priestelany. Peter Švrček se do školy se svou skupinou dostal pod záminkou, že dětem doplní vzdělání v branné výchově, a pod rouškou toho k tomu ještě lupli přednášku o slovanství a vštěpovali dětem lásku k nějaké verzi Sovětského svazu. Tehdy nikdo nezakročil proti přednášce ani brancům, ale paradoxně proti nám. Když ředitel školy viděl, že to natáčíme, tak nás vyhodil, ale branci mohli v klidu dokončit přednášku a pokračovat na dvorku, kde dětem ukazovali, jak se střílí ze samopalu a hází granátem.

A s jakým odůvodněním vás vyhodil?

Byl dost pobledlý, podle mě se lekl. Nevím přesně, jestli mu do té chvíle nebylo známo, co je skupina Slovenští branci zač, a když to zjistil, tak se zalekl. Ale to by asi vyhodil i je. Takže bych řekl, že se lekl toho, že je to zaznamenáváno. V té škole jsme ale zároveň zachytili jediné lidi, kteří měli během natáčení odvahu se Švrčkovi spontánně vysmát – ty děti na přednášce.  Když jim ve filmu říká, že Slovensko sice nemá nerostné bohatství, ale že mají být Slováci hrdí na to, že mají lesy, tak se mu ty spontánně smějí.

Peter Švrček studoval na vysoké škole archeologii , víte něco o reakci jeho vysokoškolských spolužáků? Tam se možná s kritikou setkal.

Je už bakalářem na archeologii. Člověk by skutečně řekl, že se na Filozofické fakultě Komenského univerzity pohybuje v totálně nepřátelském prostředí a možná tam zažívá i nějakou kritiku, nevím. Co jsem viděl, vypadalo jinak. Naopak se mu podařilo několik spolužáků zlanařit do skupiny branců. Takže stejné lidi, kteří s ním chodí na archeologické vykopávky, pak potkáte, jak si s ním vykopávají zemljanku někde za Trnavou. On je docela charismatická osobnost a umí být strhující, takže i ve zdánlivě nevlídném prostředí humanitní fakulty zaznamenává úspěch - výsledkem je, že ve skupině Slovenští branci přibyli archeologové.

Zvolil jste nekonfrontační metodu, kdy do děje nezasahujete a necháváte mluvit scény před kamerou. Působí to silným dojmem, ale diváka nutně napadne, zda jsme neměl někdy nutkání k tomu něco podotknout, třeba i mimo kameru. Dostával jste se s proruským nacionalistou do debat?

To nutkání jsem neměl. Pro film jsem si vytyčil téma Jak se rodí malý vůdce - a ze scén, které to ilustrovaly, jsem udělal osu příběhu. A když se to dělo, tak mě spíš těšilo, že se to odehrává a já to můžu zachytit. Navíc jsem věděl, že je Peter takový, mě jeho názory nepřekvapily. Byl jsem rád, že se mi to daří do filmu dostat. A on šel často ještě o krok dál, než jsem očekával. Takže když jsem mu řekl, že bych chtěl natočit poradu skupiny před jedním výcvikem, tak se na té poradě vyhlásil doživotním vůdcem a zrušil volby vedení. To byly scény, které mi dobrovolně zjevoval, aniž bych tušil, že něco takového plánuje. A samozřejmě jsem z toho měl filmařské potěšení. Konfrontace by - to přiznám - asi znamenala potíže pro film nebo i konec natáčení. A přišlo mi smysluplnější to ukázat a po filmu udělat sérii debat na téma zachycené ve filmu.

Takže momenty, v nichž se přece jen zjeví jeho ambice být politickým vůdcem, vám chodily samy naproti?

Bylo zjevné, že tají a nechce ukázat, že chce být politik. Musel jsem být trochu subverzivní a dostat to tam i jinak než ryzím pozorováním. Takže když jsem se dozvěděl, že s ním budou dělat rozhovor němečtí novináři z Deutsche Welle, předem jsem je kontaktoval a požádal je, zda by se ho nemohli zeptat, jestli chce jít do politiky. On sice i jim řekl, že nechce, ale pak jde za svým kámošem a říká mu, že jim přece nemohl říct pravdu – a to už je zachyceno. Byl vždycky tak zaskočený, že ho někdo prokoukl, že reagoval strašně výrazně. Tady z toho byl tak konsternovaný, že hned musel jít za kamarádem o kus dál a říct mu: “Jak to ta novinářka  věděla?“  Takže to zafungovalo. A podruhé jsem to udělal, když ho fotí v ateliéru fotografka. Požádal jsem ji, aby se ho zeptala, zda chce být vyfocen jako politik. A on byl opět tak šokovaný, že reaguje do kamery: „Ano. Přesně jako politik.“ Byl rád, že už z něj fotografka budoucího politika cítí.

Zatím politikem není, ale už začal spolupracovat s kandidátem na slovenského prezidenta Štefanem Harabinem. Tipujete, že politikem bude?

Myslím, že ano. Postaví cestu k cíli na tom, kde zrovna ucítí poptávku. Je améba a myslím, že jeho téma, nacionalismus,  není něco, co by z něj přirozeně prýštilo - kdyby se narodil v jiném kontextu, tak by to jeho téma nebylo. Kdyby mu bylo třiadvacet na konci 80. let a ne teď, tak je z něj mladý Lubomír Štrougal, později fanatický zastánce Klause nebo Mečiara. Vycítí, na čem se dá dosurfovat daleko. Takže teď surfuje na absurdním druhu nacionalismu, v němž jde -  jak mi připadá - hlavně o zahraničně-politické zájmy Putinova Ruska.

Zachytil jste brance i ve společnosti Nočních vlků, Putinových motorkářů rozvážejících po Evropě kremelskou ideologii. Tyhle motorkáře známe dobře i z Česka. Co to bylo za akci?

Cyrilometodějské slavnosti v roce 2017 u Nitry. Je to připomínka příchodu věrozvěstů a nitranského knížectví a zároveň akce, kterou pořádá primátor Nitry. Byl jsem tam už o rok dřív a to tam taky byli v tomhle složení:  Noční vlci a Slovenští branci v městském parku na akci, kde primátor sázel slovanskou lípu. Pak měli mejdan, to už bez primátora, kde juchali ruské písně. To samé o rok později. Ukazuje to propojení proruských skupin, které spolu aktivně spolupracují a pomáhají si.

Jak na film reagují diváci na debatách, které po filmu pořádáte? Mají pocit, že viděli absurdní situace, kterým patří se smát, nebo spíš nebezpečí?

Většinou jsou překvapeni, co vidí - jak je možné, že se něco takového děje a že je ten kluk takhle úspěšný. Ale pro spoustu lidí je kontroverzní  metoda, kterou jsem zvolil. Že neříkám a nevysvětluju,  co se ve filmu děje a co si o tom myslet. Tohle se ovšem řeší už od začátku, řešil jsem to i s producenty. Tahle metoda je kontroverzní tím, že ukazujete nějaké fašisty a nedáte k nim čítankovou směrovku.  Ale přesně to jsem nechtěl.  Myslím,  že jediný způsob, jak někoho přesvědčit, je, když z filmu pochopí sám,  co si o tom má myslet.