Český film má šanci na dva Oscary

Do užších oscarových výběrů deseti snímků se v kategoriích nejlepší zahraniční film a nejlepší krátký animovaný film dostalo černobílé drama z období holocaustu Nabarvené ptáče Václava Marhoula a vizuálně průlomový snímek Dcera Darii Kascheevy, který už získal nedávno Oscara studentského. Autory obou filmů čeká několik týdnů nejistoty, zda se nakonec prosadí i mezi finální pětici, z níž pak vzejde 9. února 2020 vítěz. Dcera má přitom větší šance než Nabarvené ptáče, i když pro něj mluví jak téma války, tak známá knižní předloha a působivé vizuální zpracování.

Favoritem ve sledované kategorii zahraničních titulů je jihokorejský Parazit vyprávějící o chudé, ale vynalézavé rodině v současném ekonomicky rozděleném Soulu, která se vetře do života rodiny bohaté, aby z něj mohla profitovat. Inteligentní sociální drama maskované za svéráznou komedii, jež se v nečekaných momentech mění v thriller, horror, western nebo grotesku, získalo hlavní cenu na letošním festivalu v Cannes. Parazit nadchl fanoušky eklektického přístupu režiséra Bong Joon Ho a zároveň jej objevil širšímu publiku. Daří se mu totiž věc poměrně nevídaná a nesnadná – vypráví o stále palčivější sociální nerovnosti, bariérami mezi těmi, co mají a těmi, co ne, aniž moralizuje nebo jednostranně kárá.

Organizátoři festivalu v Cannes prožili vůbec dobrý den. Kromě Parazita se totiž do užší desítky dostaly i další tři snímky, které tu letos Cannes soutěžily, a rozhodnutí amerických akademiků tak vrhá zpětně pozitivní světlo relevance na francouzskou přehlídku, jíž v mezinárodní konkurenci festivalů v posledních letech šlapou na paty Benátky a Berlinale.

Papírově největším konkurentem Bong Joon Hoa - měřeno oscarovými úspěchy z minulosti - je španělský režisér Pedro Almodóvar a jeho autobiografické drama Bolest a sláva. Almodóvar získal Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film za Vše o mé matce v roce 2000 a na druhého byl v roce 1989 nominován za Ženy na pokraji nervového zhroucení. Nominace má i za režii snímku za Mluv s ní, za nějž získal Oscara za scénář.

Jeho příběh o úspěšném, ale osamělém filmovém režisérovi trpícím neduhy a ohlížejícím se za svou kariérou, vztahy i životem je obecně považován za Almodovarův návrat do formy. Osobní, ne-almodovarovsky civilní tón, jímž sedmdesátiletý režisér pouští diváky do svého světa i hlavy, navazuje na tradici oblíbených introspektivních filmů ze života umělců. Almodóvar svou navíc barvitou a výstřední melodramatičnost tentokrát krotí upřímností a emotivností, která dojímá, aniž by je kýčem. Antonio Banderas si za snímek odnesl z Cannes hereckou cenu.

Cenu za režii pak získal policejní thriller z etnicky rozbouřeného pařížského předměstí se silným sociálním podtextem a názvem Bídníci, který reprezentuje Francii. Debut režiséra Ladje Ly se rozhodně ani během měsíců po festivalu neztratil - byl nominovaný na tři evropské ceny za film, objev a scénář. Ly kombinuje akční žánr s paradokumentaristickými prvky a vykresluje autentický portrét kulturně rozmanité, ale také etnicky a sociálně rozdělené Francie. Jeho jistým protikladem by mohl být senegalský kandidát Atlantics, další film z canneské soutěže. Debutující režisérka Mati Diop natočila mysteriózní, vizuálně podmanivou love story, v níž se protínají témata uprchlické krize, třídně rozdělené společnosti a exploatace chudoby i hledání identity v moderním Senegalu.

Z regionu střední a východní Evropy oslovily akademiky tři filmy s tématem druhé světové války, na které hlasující vzhledem ke sdílené historii dvou kontinentů tradičně slyší. Kromě Nabarveného ptáčete, jež zaujalo už ambicí popasovat se s kultovní a kontroverzní americkou předlohou spisovatele Jerzyho Kosinkého zachycující očima malého chlapce brutalitu a hrůzy válečné společnosti, se do užšího výběru dostal maďarský snímek Ti, kdo zůstanou.

Klasicky pojaté dobové drama Barnabáse Tótha sleduje vztah dvou lidí, kteří přežili holocaust, i to, jak se potýkají s návratem do „normálního“ života. Ruský snímek Beanpole zasazený do Leningradu roku 1945 vypráví příběh mladé ženy, která se vrací z druhé světové války s tříletým dítětem a snaží se spolu s druhou ženou vybudovat nový život. Ponurý, intenzivní film získal cenu kritiků v Cannes v sekci Jiný pohled a režisér Kantermir Balagov dostal trofej za režii.

Polsko se prosadilo snímkem Jana Kolmasy Corpus Christi o bývalém trestanci, který najde ve vězení Boha a rozhodne se vydávat za kněze v jedné zapadlé vesnici. Námět na zdánlivou třaskavou komedii o nevyhnutelném odpouštění Kolmasa chytře tvaruje do temnější realistické výpovědi. Mezi kandidáty se letos ocitl i dokument – snímek Honeyland o včelařce z izolované vsi v Severní Makedonii. Tři roky vznikající film Tamary Kotevske a Ljubomira Stefanova začal původně jako projekt, který měl zachytit odcházející tradici chovu divokých včel. V momentě, kdy se do sousedství včelařky nastěhuje „moderní“ rodina se svými „potřebami“, se ale film mění v aktuální podobenství o destruktivním vztahu lidstva k přírodě.