Bělovlasý zaklínač je papežem i Wałęsou polské popkultury

Polsko momentálně zažívá jedinečný úspěch, jaký se dosud nepodařil žádné jiné zemi z bývalého komunistického bloku. Dalo světu velký pohádkový příběh, který nejdříve překročil hranice střední Evropy a nakonec se stal globálním fenoménem s desítkami milionů fanoušků po celém světě.

Ústřední postavou je jistý Geralt z Rivie, povoláním zaklínač, vyškolený bojovník s nadlidskými schopnostmi, který se živí zabíjením nestvůr a zažívá napínavá dobrodružství ve světě plném čarodějů a znesvářených království. Jakkoli to zní nepravděpodobně, bělovlasý bojovník s mečem je na začátku roku 2020 hrdinou nejprodávanějších knih, jedné z pěti nejoblíbenějších počítačových her na světě a nejnověji také nejsledovanějšího televizního seriálu.

Člověka, který nečte knihy žánru fantasy, nehraje počítačové hry nebo není z Polska, tahle zpráva možná překvapí, ale zázračný úspěch fenoménu Zaklínač není bleskem z čistého nebe. Úspěch se rodil pozvolna po dlouhých třicet let a na jeho vzniku se podílela souhra šťastných náhod i osudových setkání a jeden velký vypravěčský talent.

Potřebujete profesionála

Celý příběh začal v roce 1985 v komunistickém Polsku. Muž jménem Andrzej Sapkowski, vystudovaný ekonom s mohutným knírem a vlasy pečlivě sčísnutými na stranu, se živil jako pracovník zahraničního obchodu se specializací na prodej kožešin. V rámci profese hodně cestoval a každý rok navštěvoval mimo jiné veletrh v kanadském Montrealu. Víc než na novinky ze světa kožek se ale pokaždé těšil na nákupy v tamních knihkupectvích. Jeho největší vášní byly knihy žánru fantasy, které se za železnou oponou téměř nedaly sehnat. Sapkowski coby obchodní cestující ovládající angličtinu měl o ryze anglosaském žánru výtečný přehled.

Dílo klasika žánru J. R. R. Tolkiena měl přečtené už od konce 60. let, kdy v Polsku vyšlo, ze soudobých autorů obdivoval třeba Rogera Zelazného. Při každoroční cestě do Montrealu proto vždy nedočkavě čekal, zda už Zelazny náhodou nevydal novou knihu. V onom roce 1985 ale obchodní cestující, kterému tehdy už táhlo na čtyřicítku, znenadání sám usedl k psacímu stroji a napsal svoji první vlastní fantasy povídku, kterou pak poslal do amatérské literární soutěže časopisu Fantastyka. Co ho k tomu přimělo, dodnes není úplně jasné. V rozhovoru o mnoho let později řekl, že ho k účasti přesvědčil malý syn.

Sapkowski byl rozhodnutý napsat povídku ve svém oblíbeném stylu fantasy, zároveň chtěl být originální a nekopírovat žánrová klišé. Jako výchozí bod si vzal klasickou polskou pohádku, ve které se chudý švec vydá do světa zabít draka. Obludu nepřemůže silou, ale mazaností a důvtipem: draka nechá sežrat jehně, které předtím vycpal jedovatou sírou. Draka přepadne taková žízeň, že začne hltat vodu z blízké řeky, až nakonec praskne. Tak to ale ve skutečnosti nechodí, uvažoval Sapkowski při vymýšlení povídky, chudí ševci přece nezabíjejí obludy. Nedělají to ani rytíři.

„Koho zavoláte, když potřebujete zabít draka? No přece profesionály. Tak jsem se rozhodl jednoho takového stvořit,“ vzpomínal mnohem později v časopis Eurogamer na chvíli, kdy v jeho mysli vznikla postava speciálně vyškoleného nájemného lovce příšer. Svého bojovníka obdařil nadlidskou silou a magickými schopnostmi, ale za tyto výsady ho nechal zaplatit vysokou daň – prostí lidé se zaklínače většinou bojí, pohrdají jím, považují ho za nelidskou a zmutovanou zrůdu. Povídku Sapkowski jednoduše pojmenoval Wiedzmin - česky tedy právě zaklínač podle profese hlavního hrdiny.

Od odeslání do soutěže uplynul téměř rok a stále nepřicházela odpověď. Sapkowski už byl přesvědčen, že neuspěl, ale pak přišla zpráva, že se umístila na třetí pozici. A hlavně, mezi fanoušky sci-fi a fantasy zarezonovala natolik, že se ihned chtěli o tajemném zaklínači dozvědět víc. „Předtím jsem vůbec neměl v plánu psát další povídky, ale ten zájem byl tak velký, že nešlo odolat,“ vzpomínal Sapkowski.

Tak feministické

Po úspěchu tedy napsal celou sérii povídek o zaklínačovi Geraltovi a jeho dobrodružstvích, které vyšly knižně ve dvou titulech Meč osudu (1992) a Poslední přání (1993). Měly v Polsku opět obrovský úspěch a přiměly Sapkowského, aby o zaklínači v rychlém sledu pěti let stvořil rozsáhlou ságu o pěti knihách (1994 - 1999). Mohutná a rozvětvená kronika se odehrává na pozadí krvavé války mezi dvěma znepřátelenými říšemi a kromě zaklínače Geralta vypráví i příběhy dalších postav, jako jsou princezna Ciri, krásná čarodějka Yennefer nebo rytíř Cahir.

I sága měla obrovský ohlas v celé střední a východní Evropě a pro fanoušky fantasy se stala okamžitou klasikou. Jedním z lidí, kterým v 90. letech příběhy učarovaly, byla i Marta Balaga, která dnes pracuje jako filmová kritička pro různá polská periodika. „Ty knihy miluju a vždycky jednou za pár let si je znovu přečtu,“ říká. Kouzlo zaklínače podle ní spočívalo oproti jiné fantasy v jeho originalitě. Postavu Geralta sice Sapkowski zasadil do světa, který na první pohled trochu připomínal tolkienovskou fantasy - byli v něm elfové, trpaslíci, králové a čarodějové. Ale zároveň čerpal ze starých slovanských mýtů a pověstí.

Odráží se tu i historická zkušenost obyvatele země uprostřed Evropy, již si mezi sebou poslední stovky let dělily rozpínavé mocnosti. Sapkowského hrdinové jsou oproti Tolkinenovým figurám mnohem skeptičtější, nevěří na nezpochybnitelné autority a vzletné ideje, jako je záchrana světa nebo boj dobra se zlem. Když se v jedné povídce Geralta kdosi zeptá, zda stojí na straně pořádku, anebo chaosu, zaklínač jen zachmuřeně odpoví: „Síly pořádku, síly chaosu. Nabubřelá slova.“

„Neexistuje žádná říše dobra, nikdo tě nepřijde zachránit, musíš se spoléhat sám na sebe a možná ještě na pár nejbližších přátel,“ popisuje zákonitosti Sapkowského světa kritička Balaga. Podle ní je to nejspíš i autorova reakce na to, že prožil většinu života za komunismu. Obyvatelé světa, kterým zaklínač prochází, jsou většinou sobečtí a přízemní, o životě si nedělají iluze a starají se sami o sebe a své blaho. „V Pánovi prstenů byl takovým místem plným malých, přízemních a ke světu lhostejných lidí Hobitín, tady je takový celý svět,“ říká. Svět zaklínače pro ni však byl také inspirující v tom, kolik obsahoval silných ženských postav, které mimo jiné svobodně využívají sexualitu k dosažení svých cílů. „Je až šokující, jak je to feministické,“ popisuje kritička.

Nijak velká částka

Rozvětvený příběh plný šermířských soubojů, čarodějů a krásných žen od začátku přirozeně lákal filmaře a tvůrce počítačových her. Už v roce 1997, kdy ještě sága nebyla dopsaná, se o Geraltovi pokoušelo vytvořit počítačovou hru polské studio Metropolis Software, ale tvůrcům se ji nikdy nepodařilo dokončit. V roce 2001 natočil polský režisér Marek Brodzki o zaklínačovi celovečerní film a o rok později i televizní seriál, ale kritika ani diváci adaptace nepřijali. Film byl chaotický, herci působili nevěrohodně a speciální efekty vypadaly levně a komicky. Výsledek se nelíbil ani Sapkowskému. „Mohu odpovědět jen jedním slovem, sprostým a krátkým,“ zhodnotil film a seriál.

V té době už dospěla generace čtenářů, kteří Zaklínače četli během 90. let v pubertě a byli jeho skalními fanoušky. Dvěma takovými oddanými čtenáři byli Marcin Iwiński a Michał Kiciński, mladíci, kteří se potkali během studií na střední škole ve Varšavě. „Michala jsem potkal na střední. Vešel jsem do třídy a byl tam kluk, vedle kterého byla volná židle, tak jsem si přisedl. Brzy poté už jsme společně chodili za školu a většinu času trávili hraním počítačových her,“ vzpomínal později Iwiński.

Oba mladíci si přivydělávali šířením pirátských kopií počítačových her, které prodávali na pouličních trzích ve Varšavě. Svoji činnost časem legalizovali a začali v Polsku prodávat oficiální verze úspěšných západních počítačových her, jako bylo Diablo nebo Baldur's Gate. Hry překládali z angličtiny do polštiny, což se ukázalo jako chytrý obchodní tah, protože většina lidí v Polsku tehdy příliš dobře anglicky neuměla. Hry byly na cédéčkách, nově založenou firmu proto pojmenovali jednoduše CD Projekt.

Obchody šly dobře a mladíci na začátku nového tisíciletí přišli s vyšší ambicí – rozhodli se, že už nebudou jen prodávat cizí hry, ale zkusí vyvíjet vlastní. A tou úplně první měla být právě hra o hrdinovi jejich oblíbené série od Sapkowského, kterého milovali od puberty. „Když jsme zjistili, že licence na vytvoření počítačové hry o Zaklínačovi je volná, měli jsme pocit, že jsme vyhráli v loterii,“ vzpomínal po letech na onu chvíli Marcin Iwiński. Když se s Kicinským přišli Sapkowského zeptat, zda by jim licenci poskytl, spisovatel neměl nic proti a bez okolků ji prodal. Kolik za práva dostal, není známo, podle Iwińského a Kicińského ale nešlo o nijak velkou částku, čehož také později velmi litoval. Nevěřil totiž, že by hra mohla mít komerční úspěch.

Dárek pro Obamu

Mladíci Iwiński a Kiciński sice tou dobou měli obchodní zkušenosti a slušný kapitál z prodeje her, ale vytvořit vlastní videohru neuměli. Dali proto dohromady tým lidí, kteří měli aspoň nějaké programátorské, grafické či animátorské schopnosti, pronajali si kancelář v Lodži a začali pracovat. Většina členů týmu byli podobní nadšenci a vše se učili za pochodu. Jedním z nich byl i mladý a talentovaný animátor Tomasz Baginski, který měl mnohem později sehrát klíčovou roli při globálním triumfu zaklínače.

Skupina nadšenců na vývoji pracovala pět intenzivních let, během kterých se tým rozrostl na sto lidí. V poslední horečné fázi výroby prý tvůrci v kancelářích i spali. Na podzim roku 2007 pak CD Projekt uvedl na trh hru pojmenovanou Witcher, což byl vynalézavý anglický překlad Sapkowského neologismu wiedzmin. Anglický titul byl potřeba, protože hra cílila na mezinárodní publikum.

Iwiński s Kicińskym doufali, že se jim vložené roky práce a na tu dobu astronomická investice 20 milionů zlotých aspoň vrátí. Hra, ve které hráč ovládá bělovlasého bojovníka Geralta, zabíjí nestvůry a plní různé úkoly, se sice nestala vysloveně globálním kasovním trhákem, ale hráči i kritika ji přijali velmi příznivě. V každém případě vydělala dost na to, aby tvůrci začali chystat druhý díl. V roce 2008, jen pár měsíců po uvedení hry, zároveň Sapkowského příběhy o zaklínači poprvé vyšly v anglickém překladu. Rychle přibývající fanoušci hry v zámoří se tak o Geraltovi a jeho světě dozvěděli víc a do dobrodružství na obrazovce se mohli opravdu ponořit.

Na druhém dílu hry ovšem CD Projekt málem zbankrotoval. Vývoj brzdily technické problémy i manažerské přehmaty, jejichž žehlení firmu stálo velké peníze, svět zároveň v té době zachvátila ekonomická krize. Výsledná hra uvedená v roce 2011 přesto nakonec co do kvality i prodaných kusů výrazně předčila první díl a katapultovala CD Projekt do světové ligy výrobců her. O firmě CD Projekt a jejích zakladatelích se začalo mluvit jako o budoucnosti polské ekonomiky, vycházely o nich profilové články v polských i světových médiích. Prestižní týdeník Polityka označil Geralta z Rivie za jednoho z 50 nejvlivnějších Poláků, a když do Varšavy v roce 2011 přiletěl na státní návštěvu americký prezident Barack Obama, tehdejší premiér Donald Tusk mu coby ukázku polského talentu a podnikavosti věnoval USB disk s kopií hry Witcher 2.

O čtyři roky později zveřejněný Witcher 3 pak úspěch korunoval – během prvních šesti týdnů se ho prodalo šest milionů kusů a hra získala nejprestižnější ceny v herním průmyslu. K dnešnímu dni se všech tří her prodalo více než 40 milionů kusů a CD Projekt je jednou z pěti největších polských firem obchodovaných na varšavské burze. Jeho tržní kapitalizace je 27 miliard zlotých (160 miliard korun), čímž na burze předčí třeba maďarský petrochemický gigant MOL i velké polské banky. Z výrobce počítačových her, jehož zakladatelé začínali pouličním prodejem, je dnes firma s globálním dosahem. A spousta lidí si myslí, že knihy o zaklínači vznikly podle her, nikoli naopak.

Hledání námětu

Vzhledem k úspěchu her bylo jen otázkou času, kdy někdo znovu oživí myšlenku, že Zaklínač má šanci stát se globálním kasovním trhákem nejen v rámci počítačového média. Mužem, který tenhle potenciál vycítil, byl zmíněný Tomasz Baginski, který se jako animátor podílel na vzniku her. Zároveň měl i zkušenosti z filmového světa - jeho krátký animovaný sci-fi film Katedrála byl v roce 2002 nominován dokonce na Oscara. Baginski přišel s nápadem natočit celovečerní film ve velké světové produkci. Jak loni řekl polskému serveru Culture.pl, Sapkowského s tímto nápadem poprvé oslovil už někdy kolem roku 2010. Spolu s několika scenáristy pak napsal scénář a snažil se na realizaci najít velkou produkční společnost.

Věci se ale definitivně daly do pohybu až v roce 2017. Televizní stanice HBO v té době slavila obrovský triumf se seriálem Hra o trůny natočeném podle fantasy ságy Píseň o ledu a ohni od amerického spisovatele George R. R. Martina. Úspěch ukázal, že na globálním trhu je velký hlad po fantasy příbězích plných intrik, válek a čarodějů - a ostatní stanice hledaly vlastní náměty, se kterými by zabodovaly. V tu chvíli Baginski Netflixu na stříbrném podnose nabízel námět, který přesně splňoval požadavky: šlo o příběh ze světa plného králů, čarodějů a intrik, ve kterém nebyla nouze o drsný humor, bojové scény i nahotu.

Sapkowského knihy už v té době byly všechny přeložené do angličtiny, přesto mimo Polsko a střední Evropu nebyly všeobecně známé - a Baginski se při přesvědčování Netflixu nemohl opřít o jejich popularitu. Klíčovou roli v námluvách však sehrály veleúspěšné videohry. „Jsem si jistý, že to byl úspěch herní série, který Netflixu ukázal, jaký má zaklínačovské universum komerční potenciál,“ potvrzuje Mateusz Tokarz z polského studia Platige Image, které vytvářelo animace pro hry Zaklínač. Netflix tak na nabídku kývl a Baginski byl jmenován výkonným producentem seriálu.

Vedení projektu Netflix svěřil zkušené americké producentce a scenáristce Lauren Hissrich, která pro ně už předtím natočila několik seriálů. Do hlavních rolí byli sice obsazeni britští a američtí herci v čele s Henrym Cavillem v roli Geralta, ale speciální efekty dostalo na starost zmíněné studio Platige Image a také velká část natáčení probíhala v polských exteriérech.

Netflix – který se stále více snaží prosadit nejen jako globální půjčovna, ale také jako produkční společnost - uvedl seriál Zaklínač na trh loni 20. prosince, tedy v období, kdy se každá stanice snaží využít vánočních svátků a přilákat nové předplatitele. První recenze však nenaznačovaly, že bude mít velký úspěch. „Seriál má nevyrovnané tempo, křečovitý scénář a bezbarvý herecký výkon Henryho Cavilla v hlavní roli. Je oblečený do laciného kostýmu, díky kterému vypadá trochu jako účastník Comic Conu,“ napsal v recenzi Stephen Kelly pro BBC.

Podle Kellyho se seriál snaží stylem vyprávění současně uspokojit fanoušky knih i počítačových her, ale nedaří se mu ani jedno, a ve finále působí velmi zmateně. „Tohle není nová Hra o trůny,“ napsal a dal seriálu pouhé dvě z pěti hvězdiček.  Podle recenzenta časopisu Time zase Zaklínač ukazoval, že „utracené množství peněz na dobrý seriál nestačí“ – a Entertainment Weekly dokonce seriál označil za strašlivý.

Národní hrdina

Sám Sapkowski byl ale nadšen. Líbil se mu především Henry Cavill v roli Geralta. „Tak jako Viggo Mortensen propůjčil tvář Aragornovi, totéž udělal Henry pro Geralta – a už to tak navždy zůstane,“ řekl časopisu People. Hlavně diváci však názor kritiků nesdíleli a týden po premiéře měl Zaklínač na serveru IMDB hodnocení 9,1 z 10 - což z něj dělalo nejpopulárnější seriál Netflixu z končícího roku, dokonce oblíbenější než poslední řada Stranger Things.

Na serveru Rotten Tomatoes, který propočítává průměr z anglosaských recenzí, Zaklínač navzdory citovaným kritikám dosáhl na skóre 93 procent a pouhý týden po premiéře ve sledovanosti překonal seriál Mandalorian ze světa Hvězdných válek, který vytvořila a „půjčuje“ konkurenční společnost Disney +.

Generální ředitel firmy Reed Hastings tento týden oznámil, že Zaklínač je jejich vůbec nejúspěšnějším seriálem (vidělo ho 76 milionů lidí). A všechno pak korunuje čerstvá informace společnosti Parrot Analytics, že se aktuálně stal vůbec nejsledovanějším seriálem v éteru. Není divu, když Netflix oznámil, že na motivy Sapkowského knih chystá pokračování: diváci se prý můžou těšit na „další a další řady“, protože rozsáhlý svět to jednoduše umožňuje.

Spanilá jízda seriálu vyvolala spekulace, zda má Zaklínač šanci překonat nejúspěšnější televizní dílo posledních let, zmíněnou Hru o trůny od HBO. Podle zakladatele webu FilmToro.cz Tomáše Vyskočila to není pravděpodobné, fenomén jako Hra o trůny přichází jednou za deset let, ale vyloučit to podle něj nejde. „Je každopádně jisté, že seriál bude stále populárnější a bude se držet v první pětce,“ dodává.

Hlavně však podle Vyskočila Zaklínač ukázal, že střední Evropa má světové popkultuře co nabídnout. „Zaklínač je jedinečný v tom, že sice má nadpřirozené schopnosti, ale v zásadě se na svět nedívá z pohledu rytířů nebo králů, nýbrž prostých a obyčejných lidí. To podle mě hodně odráží kulturu střední Evropy a odlišuje to seriál od Hry o trůny, ale i Pána prstenů.“

Každopádně seriál vyvolal po celém světě novou vlnu zaklínačovské mánie. Diváci, kterým se líbil, začali ve velkém skupovat Sapkowského dílo a hrát počítačové hry. V prvních dvou lednových týdnech byla kniha Poslední přání, která tvoří základ první řady seriálu, nejprodávanějším titulem v kategorii fikce na internetovém knihkupectví Amazon; další díly obsadily páté a třinácté místo. A když se knihy vyprodaly, americký nakladatel hned oznámil, že chystá půlmilionový dotisk.

Počítačová hra Witcher 3 se zase vyšvihla do pětice nejhranějších her na platformě Steam. Uvedení seriálu podpořilo prodej knih o zaklínači i v Česku. „Zvedlo nám to prodeje o stovky procent. Od Netflixu to byl pro nás pěkný vánoční dárek,“ potvrzuje Robert Pilch z nakladatelství Leonardo, které Sapkowského knihy v Česku vydává už od 90. let. Podle Pilcha je Zaklínač fenomén, který co do velikosti ve střední Evropě nemá obdoby. „Je to nejvýraznější kulturní export z našeho prostoru směrem na Západ za hezkých pár let,“ soudí podobně jako Vyskočil.

Producent seriálu Baginski jde ještě dál. „Zaklínač je jako Wojtyła a Wałęsa, zná ho celý svět, ale přitom je pořád náš,“ řekl deníku Gazeta Wyborcza. Srovnání vymyšleného pohádkového bojovníka s papežem Janem Pavlem II. nebo s předákem polského dělnického hnutí Solidarita je samozřejmě třeba brát s nadsázkou; ostatně Baginski tento příměr nejspíš použil proto, že slovo zaklínač v polštině začíná  na stejné písmeno jako dva jmenovaní národní hrdinové. Ale od věci to zcela není.

Únik za uvěřitelnými příšerami

Ačkoli první řada Zaklínače skončila a do uvedení další zbývá více než rok, ti, kterým se líbila, se nemusí bát, že by se v mezičase nudili - současný virtuální éter je přecpaný fantasy zábavou všeho druhu. U diváků měl loni obrovský úspěch seriál Jeho temné esence natočený podle románů spisovatele Phillipa Pullmana, jehož hlavní hrdinkou je dívka Lyra se zvláštními schopnostmi.

Na platformě Amazon Prime bylo loni jedním z nejsledovanějších seriálů rovněž fantasy dílo Carnival Row, ve kterém figurují létající víly a další rasy. Oba seriály budou mít pokračování. V dohledné době vznikne také seriál podle fantasy klasiky Letopisy Narnie od C. S. Lewise i seriál ze světa Pána prstenů, chystají se i spin-offy ze světa Hry o trůny. Čím to, že je žánr fantasy právě teď tak populární?

Jedno z častých vysvětlení zní, že fantasy umožňuje čtenářům či divákům blahodárný únik z každodenní reality, která jeví jako stále temnější nejen kvůli tlakům každodenní reality, ale nově i vzhledem ke stále ničivějším projevům globálního oteplování a nárůstu populismu. Tohle vysvětlení ale je poněkud zjednodušující. Příběhy odehrávající se ve fantastických světech náš reálný svět v mnohém odrážejí, reagují na něj a lidé je interpretují jako jeho metaforu - jakkoli třeba Tolkien vždy souvislost s realitou zásadně odmítal.

Ve Hře o trůny byli diváci přímo posedlí hledáním politických výkladů, interpretací a historických paralel. Invaze divokých národů ze severu do Západozemí byla přirovnávána k uprchlické vlně, neschopnost sebestředných králů spojit se a vzdorovat zničujícímu postupu bílých chodců zase k neschopnosti světových politiků spojit se v boji proti globálnímu oteplování. V rozhodnutí královny Daenerys zničit pomocí svého draka hlavní město pak hodně lidí vidělo připomínku rizika použití jaderných zbraní. Deziluzivní svět Zaklínače pro změnu může být dalším potvrzením současného chaosu ve světě.

Tvůrkyně seriálu Zaklínač Lauren Hissrich má však ohledně vzestupu fantasy žánru mnohem prozaičtější teorii – díky Hře o trůny si prý hodně lidí prostě uvědomilo, že se jedná o zajímavý žánr. „Světové publikum si najednou řeklo Bože, vždyť tady je žánr, kterému jsem doteď nevěnoval pozornost. Hře o trůny proto patří můj velký vděk. Díky ní hodně lidí zjistilo, že na fantasy můžou začít koukat a najít se v ní,“ řekla serveru Quartz Hissrich, která podle nejnovějších informací chystá kromě druhé série Zaklínače i animovaný film. Roli podle ní nicméně sehrál i technologický pokrok, kdy jsou televizní studia dnes schopná s pomocí speciálních efektů vytvořit mnohem přesvědčivější podívanou: „Technologicky je televize ve fázi, kdy dokáže vytvořit opravdu uvěřitelné příšery.“