Zuzana Čaputová: Cítila jsem neklid, pnutí, naštvanost

Setkáváme se k dalšímu rozhovoru nedlouho poté, co Slovensko zasáhla informace o vraždě dvou mladých lidí LGBT+ Matúše Horvátha a Juraje Vankuliče a postřelení dívky Radky Trokšiarové u baru Tepláreň v Bratislavě. Vražedný útok se odehrál 12. října 2022 a pachatel následně spáchal sebevraždu. Ukázalo se, že vrah se radikalizoval v době, kdy navštěvoval konspirační weby, které šířily dezinformace o židovské a LGBT+ komunitě. V Bratislavě tedy šlo o útok z nenávisti. Jak jste se o tragédii dozvěděla?

První informace jsem měla z médií, možná ze sociálních sítí. Nějakých dvacet minut po útoku byla venku informace, že došlo k vraždě, a myslím, že i kde. Potom chodily rozporuplné a neoficiální informace, že to byla vražda ze žárlivosti. Stále nebylo jisté, zda útok souvisel s tím, že oběti byly z komunity LGBT+. Potom se na sociálních sítích objevovaly tweety vraha. První tweet publikoval už před vraždou, to již začalo být podezřelé. Ještě než jsem šla spát, jsem věděla, že jsou dva lidé mrtví, ale zatím nebyly známé okolnosti. Sbíraly se informace. Ráno jsem mluvila s policejním prezidentem. V ten den jsem měla výjezd do Banské Bystrice, chtěla jsem aspoň základní údaje. To ještě byl ten chlapec na útěku. Potřebovala jsem jen vědět, co se děje, jestli je vyřešeno bezpečí obyvatel Bratislavy. Do půl hodiny byla venku zpráva, že spáchal sebevraždu. A tak se spojily informace z Twitteru s tím útočníkem. Nechal za sebou dopis, ve kterém se přiznal, takže bylo jasné, že motiv byl takový, jaký byl. 

Co jste v tu chvíli cítila?

Z toho rána si pamatuji pocity, které byly velmi podobné tomu, když jsem se dozvěděla o smrti Jána a Martiny. Tenkrát jsem však nebyla v pozici prezidentky, ale advokátky. Jsem velmi klidný člověk, ale po útoku u Teplárně jsem cítila neklid, pnutí, naštvanost… velkou směs emocí, protože se od začátku snažím upozorňovat, abychom si dávali pozor na slova. Nemluvme jen tak do větru, buďme zodpovědní. Sama jsem objektem nenávisti a věděla jsem, co lidé LGBT+

zažívají. Delší čas se báli. Dlouhodobě a také pár dní před útokem několik politiků zneužívalo toto téma, dělali z nich živé terče. A teď jsem si říkala: To snad není pravda, ono se to skutečně stalo i u nás, vždyť jsme na to upozorňovali, ale marně. A nyní má nenávist své oběti. 

Pak jste se rozhodla vyrazit do Teplárně. Co jste zvažovala, když jste promýšlela, jak by měla vypadat vaše reakce? A jestli tam jít?

Když se stane něco, co se dotkne mé emocionality, třeba pád rakety v Polsku, tak si velmi dobře uvědomuji, že musím mít své emoce pod kontrolou. Kdybych jim nechala volný průběh, tak mohou ovlivňovat společnost. S raketou to bylo velmi jasné, musela jsem zachovat chladnou hlavu a napsat status, který vyzve ke klidu, protože se musíme nejdříve dozvědět, co přesně se stalo. V případě Teplárně jsme věděli jasně, co a proč se stalo, vzhledem k tomu, že chlapec za sebou nechal tweety. Ale řízení vlastních emocí v těch emočně vypjatých chvílích je velmi důležité. Musím myslet na to, že moje vlastní prožívání se promítá na celou společnost. Tak jsem se ráno cestou do Bystrice vypsala v prvním statusu na sítích a myslím, že to kolegové trochu uhladili. Napsala jsem tam mimo jiné, že v boji s nenávistí musí být orgány činné v trestním řízení důslednější. V Bystrici jsem byla kvůli výpovědím lékařů v nemocnicích a na onkologii, řešili jsme i sociální témata. Pak jsem sledovala tiskovou konferenci premiéra Hegera k tématu vraždy a to byl důležitý bod v mém vnímání jeho osoby.