Zhouba táborníků: proč letos tak často slýcháme o střevních infekcích a jak se proti nim bránit?

Dávivý zvuk se ze sousedního stanu ozve nad ránem. Rázem jsem vzhůru. Je tma a ticho, celý tábor spí. A znovu: kašel, lapání po dechu, nezaměnitelný zvuk zvracení. Zní to, jako by byl dotyčný v posledním tažení. I když vím, že vedle spí dospělý člověk a že jde nepochybně jen o další případ relativně banální „střevní chřipky“, je čas vstát a nabídnout pomoc.

Virová střevní infekce, kterou se nedaří udusit, je letos metlou řady letních dětských táborů, nejen toho našeho. Za den či dva příznaky pominou a přichází rychlá změna k lepšímu. Když ale choroba, které říkáme Sauronova zhouba nebo – po vzoru středověkého moru – „černá smrt“, u nakaženého propukne, bývá mu opravdu zle. Někdy se sotva dokáže zvednout a dojít si na toaletu. A když zvrací víc účastníků včetně dětí, sáhne si kolektiv snadno na dno sil. Z některých táborů v jižních Čechách rozvážely sanitky dehydrované děti do okolních nemocnic a tři tamní tábory během července předčasně skončily.

„Střevní chřipka“ doprovázená zvracením, průjmy, křečemi, bolestí svalů a kloubů, závratí a někdy i horečkou se v červenci a začátkem srpna šířila také v kempech podél Vltavy. Na sociálních sítích se objevily zprávy o desítkách vodáků rozvážených do jihočeských nemocnic. Různé historky pak mluví o dětech, které byly na jihu Čech třeba u babičky – a vrátily se nakažené. Děje se tedy v jižní části republiky něco neobvyklého? A co vlastně tyhle problémy způsobuje? 

Dálnice místo řek 

Počty případů virových střevních infekcí, které kontinuálně shromažďuje Státní zdravotní ústav, letos nic mimořádného neukazují, i když celorepublikově bylo v červenci nemocných o něco více než loni. Ani Jihočeský kraj v absolutním počtu nákaz nevyčnívá a v nemocnosti, tedy počtu případů na 100 tisíc obyvatel, je druhý – za krajem Libereckým. Čísla tedy o výjimečné situaci nic zajímavého nevypovídají.