Za hrozbou hladomoru není nedostatek potravin, ale nárůst ceny jídla

Ceny potravin se vyšplhaly na historické maximum a ve světě hladoví stále více lidí. Současně v ukrajinských přístavech leží přes dvacet milionů tun pšenice a ruské námořnictvo blokuje jejich vývoz. Pokud se je nepodaří vyvézt do léta, nebude kam uskladnit letošní ukrajinskou úrodu - a potravinová krize se dál zhorší. V aktuálním Respektu - a v nedávném obálkovém textu - se této globální, humanitární dimenzi ruské invaze na Ukrajinu věnujeme. Zde shrnujeme nejnovější vývoj - a několik podstatných souvislostí problému, na který se v přímém přenosu před očima celého světa zakládá.

1. Krize nezačala vpádem na Ukrajinu. Podle Světového potravinového fondu (WFP) stoupl počet lidí ohrožených hladem ze 126 milionů v roce 2019 na nynějších 276 milionů. Příčinou bylo nebývalé sucho v řadě pěstitelských zemích a zvláště přerušení obchodních vazeb během pandemie. Kvůli tomu hlad nestoupal v první řadě na zchudlém venkově, jako to obvykle v potravinových krizích bývá, ale spíše ve městech, mnohdy v asijských a afrických zemích, které nepatří ke statisticky nejchudším. Válka na Ukrajině se tedy přidala k již stávajícím vrstvám problému, kvůli nimž ceny základní potravin vzrostly takřka k rekordním výšinám už vloni. A ruské napadení Ukrajiny podle WFP hrozí zvýšit počet lidí ohrožených hladem o dalších 47 milionů.

2. V nejvážnější situaci, definované ve statistikách jako “podmínky srovnatelné s hladomorem”, dnes podle WFP žije 730 tisíc lidí. Opět se potvrzuje poznatek, který ve svém převratném zkoumání dějin hladomorů doložil indický nositel Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sen: hladomory nebývají důsledkem nedostatku potravin, ale důsledkem válek a zlovolných diktatur. Hladomorem podle WFP momentálně nejvíce trpí obyvatelé severní Etiopie (400 tisíc), kde předloni vypukla brutální válka mezi milicemi regionální vlády státu Tigraj na jedné straně a silami centrální vlády, sousední Eritreji a několika dalších regionálních milicí na straně druhé. Podle řady humanitárních organizací blokuje centrální moc v Addis Abebě dodávky humanitární pomoci - vláda to popírá. Problémem každopádně ani zde není nedostatek potravin nebo neexistující pomoc, ale válka, kvůli níž není možné jídlo dopravit k potřebným. Konfliktu v Etiopii si přesto - i kvůli složitým, nečernobílým vnitropolitickým souvislostem – nedostává takové mezinárodní pozornosti, jakou by si svým významem i mírou porušování základních lidských práv zasloužil.

3. Mnozí světoví politici varují před nedostatkem potravin, pokud se ukrajinská úroda nedostane na globální trh. Není to úplně přesné. Ukrajina sice je čtvrtým největším exportérem pšenice, ale výpadek tohoto obilí neznamená, že svět nebude mít co jíst. Planeta má značné zásoby potravin, například Egypt coby největší dovozce pšenice má podle nedávného prohlášení tamního premiéra zásoby na čtyři měsíce a již nyní s jinými státy (Mexikem, Pákistánem) dojednává náhradu za zablokovaný dovoz z Ukrajiny. Globální zemědělský trh obvykle funguje tak, že výpadky v jednom regionu způsobené například suchem vyženou ceny vzhůru - a motivují k větší produkci a exportu zemědělce v jiné zemi. Tržní mechanismy a rozložení hlavních producentů skoro na všech kontinentech pomáhají systému k rychlému návratu do rovnováhy (byť neznamená, že to tak bude fungovat vždy). Zatím tedy nehrozí nedostatek potravin, ale nárůst ceny jídla – což z pohledu chudého člověka v chudé zemi vyjde nastejno. Nejedná se zatím primárně o zemědělský problém, ale o problém finanční a sociální.

4. Z toho vyplývá, že krátkodobým řešením je dostatečná pomoc těm, kdo nemají dost peněz na nákup jídla na trzích/obchodech ve svých zemích. Tato pomoc může mít podobu potravinových dávek WFP a jiných humanitárních organizací nebo subvencí cen chleba pro chudé a střední vrstvy, které jsou již pravidlem v řadě arabských zemí, zvláště v Egyptě. Bohaté státy by nyní měly v první řadě zajistit, aby WFP měl dostatek prostředků: této agentuře OSN stouply kvůli vyšším cenám paliva a obilí na světovém trhu měsíční výdaje o víc než 70 milionů dolarů a v nedávné finanční výzvě od dárců (vlád, mezinárodních agentur, bohatých jedinců) dostal jen zlomek peněz, které požadoval na zvládání krizí v Jemenu a Sýrii. V Somálsku má podle reportáže z týdeníku Der Spiegel WFP k dispozici jen tři procenta financí, které potřebuje. V Jemenu i Somálsku už WFP kvůli napjatému rozpočtu musel výrazně zmenšit potravinové balíčky pro hladové. Mezinárodní společenství nicméně není pasivní: v minulých týdnech ohlásily USA, Světová banka, Mezinárodní měnový fond (MMF) a státy G7 řadu nových kroků. Spojené státy například vloží 500 milionů dolarů do zvýšení produkce hnojiv, kterých je na světovém trhu nedostatek. Africká rozvojová banka uvolnila 1,5 miliardy dolarů na pomoc farmářům v přístupu k hnojivům a osivu. Zmiňovaný Egypt pak jedná s MMF o půjčce, která by pomohla pokrýt i rostoucí výdaje na dotaci chleba - ačkoli zároveň se tento program, k němuž má nyní přístup 70 milionů Egypťanů a státní kasu stojí tři miliardy dolarů, chystá každoročně reformovat.

5. To vše samozřejmě představuje “lepení” následků. Řešením příčiny by bylo uvolnění blokády ukrajinských přístavů. To by srazilo globální ceny potravin či přinejmenším zbrzdilo jejich další růst. Jenže jak toho dosáhnout v situaci, kdy ruští představitelé chtějí zničit ukrajinskou ekonomiku ,a navíc vydírají Evropu a USA tím, že uvolnění blokády podmiňují rušením některých ekonomických sankcí? Státy NATO se do vojenské operace v Černém moři nechystají. A to z podobného důvodu, kvůli němuž nezavedly nad Ukrajinou bezletovou zónu: nechtějí riskovat přímý střet s Ruskem. Ve čtvrtek však agentura Reuters zveřejnila zprávu, podle níž Turecko, černomořská velmoc a správce úžin Bospor a Dardanely, vyjednává s Kyjevem a Moskvou o možném chráněném koridoru pro lodi s ukrajinskou pšenicí. Kreml považuje tureckou vládu za relativně neutrální: Ankara zprostředkovává mírové hovory a nepřidala se k ekonomickým sankcím proti Rusku (navíc se chystá zavést nové letecké linky pro ruské turisty, které vrávorající turecká ekonomika potřebuje). Jednání podle agenturou Reuters citovaného vládního zdroje pokračují, další podrobnosti zatím známy nejsou.