0:00
0:00
Kontext25. 12. 20241 minuta

TOP 10 domácích článků Respektu roku 2024: Nová čeština, hra o Seznam, inflace a střední třída, odolnost dětí

Výběr nejlepších letošních textů podle šéfredaktora

Autor: Matěj Stránský

Výběr z domácích témat je pochopitelně nejtěžší, protože těchto textů vzniká během roku nejvíce. Vyšlo mi přes čtyřicet článků, které musím zmínit, ale pravidla jsou jasná. Do desítky jsem proto vybral texty investigativní, reportážní, silné osobní zpovědi, politické, soudní a o mladých lidech. Když volíme, o čem psát, snažíme se být pestří. Tematicky, ale také způsobem zpracování, takže i k tomu jsem přihlížel v tomto výběru. Texty jsou výjimečně odemčené, pokud chcete číst více, po celý rok, a navíc nás podpořit, budeme rádi, když si nás předplatíte.

Nejdůležitější česká mise v novodobých dějinách

Autor: Profimedia

Zákulisí českého hledání zbraní pro Ukrajinu

Prezident Petr Pavel svá slova původně neplánoval. Je pravda, že se tak jako tak chystal účastníky letošní Mnichovské bezpečnostní konference burcovat k větší podpoře Ukrajiny, nakonec ale svojí řečí strhl lavinu větší, než si sám dokázal představit. Tedy především jedním konkrétním číslem: nečekaně oznámil, že Česko našlo v různých zemích po celém světě 800 tisíc kusů dělostřelecké munice, kterou by chtělo co nejdříve s pomocí dalších států vykoupit a dodat Ukrajině. Zájem o Česko byl rázem skutečně nečekaný. Diplomatům a úředníkům se vzápětí začaly hlásit další země, které se chtějí do muniční iniciativy zapojit. Malí Litevci dali podobnou částku jako velká Kanada, množstvím peněz překvapili i Portugalci, Německo se silně zapojilo, Francie zatím sonduje terén. V rozhodující chvíli, kdy Ukrajině zoufale dochází munice a její prezident Volodymyr Zelenskyj teď poprvé veřejně mluví o tom, že Kyjev může kvůli tomu ve válce s agresorem prohrát, může jít o přelomovou misi. A i když se pro většinu světových politiků nebo českou a mezinárodní veřejnost jednalo o naprosté překvapení, iniciativa je ve skutečnosti výsledkem dlouhé zákulisní práce několika konkrétních lidí, kteří postupně našli způsob, jak může země s omezenými prostředky opatřit životně důležité zbraně na obranu svobody. Následující rekonstrukce do toho nabízí unikátní vhled.

Jak jsem nebyla blbá a přežila rakovinu

Autor: Milan Jaroš

Před čtyřmi lety jsem málem nešla na gynekologickou prohlídku. Kampaň Měsíc raka Lucie Bittalové mě naštěstí naučila „nebýt blbá“

Nebyl to pro mě moc dobrý začátek roku. Trápila jsem se s diplomkou a vypadalo to, že kvůli ní nestihnu lednový termín státnic. Pracovala jsem ve zpravodajství ve třísměnném provozu a noční služby mé psychice nijak nepomáhaly. Pár měsíců jsem se neúspěšně snažila smířit s koncem jednoho vztahu, dramaticky se mi zhoršilo akné, které jsem nikdy v životě neměla, a hned 2. ledna mi přišlo nečekané oznámení od Karlovy Univerzity o poplatku za studium. Hrnula se na mě zkrátka jedna nepříjemnost za druhou a rutinní kontrolu na gynekologii, na kterou jsem byla objednaná, jsem tak chvíli zvažovala přesunout na jindy. Pár let si ale dávám pozor a na prohlídky chodím od roku 2015 svědomitě a pravidelně. Od doby, kdy zemřela Lucie Bittalová na rakovinu děložního čípku. Před svou smrtí ještě stihla udělat přelomovou kampaň Měsíc raka, vyzývající ženy, aby „nebyly blbé a chodily na prohlídky“. I přes hromadu věcí, které se mi v životě hroutily pod rukama, jsem naštěstí nebyla blbá a na kontrolu šla – a to mi zachránilo život.

 Čeština je meh

Autor: Milan Jaroš

Učitelé si pořizují slovníky, aby rozuměli studentům

Čeština zjevně prochází velmi dynamickým vývojem. Rodiče přestávají rozumět svým dětem, takže když brněnská poradenská firma Než zazvoní vydá Slovník generace Z pro rodiče a učitele, nestíhá ho distribuovat. Češtináři se přestávají orientovat v přívalu anglicismů, zkratek a prapodivných tvarů, jimiž dnes děti a mladí lidé komunikují. Vlna nových slov a forem je tak mohutná, že se na tom, jak je správně vykládat, neshodnou ani ti, kdo je používají. Někdo pobaveně žasne, jako třeba můj přítel, jehož dospívající dcery mu nedávno uspořádaly doma kvíz novočeštiny, a on z něj nevyšel nejlépe. Někoho změny rozčilují – což není překvapivé, mladí lidé podle mínění starších generací „przní jazyk“ už tradičně. Jisté je, že ignorovat rychlé změny v rodném jazyce nelze, to byste si museli zacpat uši a zavřít oči. Něco se rodí. A rozhodně  nejen v Čechách a na Moravě. Jenže co vlastně?

Doktor vás může nasměrovat, ale nakonec jste se svou bolestí sami

Autor: Milan Jaroš

Když má bolest, kterou právě prožívá, umístit na škálu mezi jedničku a desítku, na chvíli se zamyslí a pak řekne: „Je to horší než obyčejně. Sedm. Dobrých sedm.“ Aneta Beranová sedí v budějovické kavárně Datel, uvolněně se usmívá, a tak se jejímu hodnocení nechce věřit. Ale osmadvacetiletá žena má zkušenost, jaké to je omdlít bolestí na chodníku za bílého dne, takže ví, o čem mluví. S endometriózou, zánětlivou gynekologickou nemocí, žije osm let. Říká, že právě teď se jí podbřiškem sem a tam přelévá tupá bolest, nepulzuje, spíš jako by ji někdo chytil a pevně držel. Asi si dnes vzala příliš tvrdé boty. Možná jsme těch několik stovek metrů z místa našeho srazu příliš spěchali. Možná se mění počasí. Přesnou příčinu nezná. I s probíhající silnou bolestí, na kterou se nedá zapomenout, tu nicméně sedí vtipkující a vyrovnaná mladá žena. Musela k tomu urazit dlouhou cestu, která začala popíráním, pokračovala mnoha zastávkami u lékařů a vedla skrz temné zoufalství. Ale nakonec dobře dopadla. Aneta Beranová přijala fakt, že takhle to v jejím těle prostě je – a pak z gruntu proměnila svůj život.

Jak Strnad kroužil kolem Seznamu a proč musel Jakub Unger odejít ze Seznam Zpráv

Autor: MICHAL RŮŽIČKA / MFDNES + LN / Profimedia

Respekt na základě řady zdrojů zjistil, jaká hra probíhala kolem nejmocnější české internetové firmy a jejích médií

Uprostřed října bylo kolem internetového molochu Seznam.cz docela rušno. Jeden den do budovy hlavního zdejšího mediálního hráče přišli úředníci z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), aby prověřili, zda společnost Iva Lukačoviče nezneužívá svou dominantní pozici na trhu. A druhý den odešel z firmy Jakub Unger, který byl ve firmě od roku 2016, řídil Seznam zprávy a v červnu na postu šéfredaktora vystřídal Jiřího Kubíka. Respektu se podařilo zjistit, co tomu předcházelo. Veškeré události, které popisujeme, se zakládají na informacích od vícero zdrojů včetně těch uvnitř Seznamu, které nám informace sdělily pod příslibem zachování anonymity. Bývalý šéfredaktor Jakub Unger na opětovné pokusy o kontakt nereagoval a na zaslané dotazy neodpověděl. Stejně tak s redakcí nekomunikuje ani majitel Seznam Ivo Lukačovič.

Proč je jediný hejtman ODS Martin Kuba tak úspěšný?

Autor: Milan Jaroš

Pátrání po tom, co vyneslo kdysi zavrženého politického kombinátora ODS na vrchol popularity

Pokud novinář pátrá v Budějovicích po kořenech úspěchu Martina Kuby, narazí samozřejmě na nepřehlédnutelnou Kubovu práci. Během covidu rychle pochopil význam očkovacích center a jako první hejtman je začal budovat. Kraj docela viditelně zlepšuje své silnice, solidně spravuje nemocnice, v centru Budějovic se chystá stavět novou galerii moderního umění, která bude stát za návštěvu. Během povodní objížděl Kuba ještě po půlnoci hasiče v pohotovosti a udivoval nápady. A když z průzkumu zjistil, že jeho voliče nejvíc zajímají informace o stavbě nových silnic, obratem zřídil web, kde o nich detailně informuje. Snadno lze ale také při zmíněném pátrání narazit na zbytnělý systém Kubovy sebepropagace, která si neláme hlavu s hranicemi férové politické soutěže. A velkou roli v tom hraje Jihočeská televize, která se s úpadkem místních novin propracovala do pozice jednoho z nejvlivnějších budějovických médií.

Tři kamarádi, jedna droga a smrt 

Lituje kamaráda, ale nechápe svůj trest. Dennis Kosmeľ, toho času Mírov. Autor: Milan Bureš

Dramatický příběh z baru U Lenina, v němž osudový omyl připravil mladého muže o život a nepochopitelný verdikt justice jeho kamaráda o svobodu

o hospody Broadway kousek od centra Havířova se z ulice sestupuje po schodech. V pátek navečer na konci ledna přehlíží prázdnou hospodu s dýhovými stoly zpoza baru jen servírka, nápor hostů začne jako obvykle až kolem jedenácté večer a potrvá do čtyř pěti ráno, než hospoda na dvě hodiny zavře kvůli úklidu a předání služby. Známý havířovský nonstop s ranní přestávkou dostal svůj současný název teprve nedávno. Před dvěma lety a třemi měsíci, kdy se tu mezi šipkami, jukeboxem, kulečníkovým stolem a boxerským pytlem odehrálo osudové drama, které změnilo život několika lidem a jednomu ho vzalo, se ještě jmenoval U Lenina. Smrtelné a zamotané důsledky tehdejších událostí má dnes na stole i Ústavní soud. 

Děti: ochraňovat, nebo zocelit?

Autor: Matěj Stránský

Rodiče pátrají po tom, jak u svých dětí posilovat psychickou odolnost

 Množící se zprávy o psychických obtížích dětí v posledních měsících prakticky nelze minout. Nedávný pilotní průzkum Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) u žáků devátých tříd základních škol laické znepokojení potvrzuje. Podle dat 40 procent dospívajících dětí v Česku vykazuje symptomy střední nebo těžké deprese a 30 procent hlásí projevy úzkosti. Příčiny vysokého výskytu duševních obtíží šetření nezkoumalo a zcela jistě jich je celá řada, autoři výzkumu ale ze své praxe jako jednu z nich zmiňují něco velmi podobného tomu, o čem mluví matka dvanáctiletého Jonáše. Tedy že dnešní děti jsou v porovnání s generací rodičů citlivé a empatické, ale mnoha z nich současně chybí schopnost čelit životním těžkostem a výzvám. Zjednodušeně řečeno nemají nástroje na to, jak se s nimi vyrovnat, což často vede k úzkostem a depresím. Psychologové tento arzenál označují jako psychickou odolnost neboli rezilienci a pro dobrý život dětí a jejich duševní rozpoložení je podle nich zásadní. Otázka pro vědce a především rodiče tedy zní jasně: jak u dětí posílit něco tak těžko uchopitelného, jako je zvládání životních těžkostí?

Budou kňučet, budou ječet! Ale vy budete mučedníci 

Autor: Milan Jaroš

Mladí Motoristé se chystají rozpoutat ideologické „peklo“ na univerzitách

Podobenka mladíka, který právě vešel do kavárny v centru Ostravy, před měsícem obletěla média a sociální sítě. Filip Leško na ní stál ve skupince dalších mladých mužů, kteří, stejně jako on, drželi v ruce cedulky s různými nápisy: „Piju savo“, „Jsem certifikovaný rasista“ nebo „Každej komouš musí viset“. Na cedulce dvaadvacetiletého studenta polonistiky a historie, který si právě na tácku přináší ke stolku hrnek s kávou, stálo: „Mám doma dýku SS“. „To byl vtip, žádnou dýku doma nemám. Ty nápisy byly reakcí na veřejné hodnocení Filipa Turka jako nějakého neonacisty, to hodnocení je velice nespravedlivé,“ říká Filip Leško, jeden z pětistovky převážně mladých mužů od 15 do 35 let, kteří minulý měsíc založili Generaci Motor neboli Motorgen. Jde o mládežnickou organizaci politické strany Motoristé sobě, jež má sloužit jako zásobárna budoucích kádrů strany, jejíž nejznámější představitel, populární internetový propagátor silných aut a luxusního životního stylu Filip Turek, se stal v červnu europoslancem. Mnozí členové Motorgenu už do partaje Motoristé sobě vstoupili, další to zvažují. Co Turkovi následovníci chtějí a jaké mají s Motorgenem plány?

Mám vzdělání, pracuju, ale těžko vyjdu

Autor: Milan Jaroš

Jak inflace proměnila život střední třídy

Čtyřicátnice Markéta Kunešová se podle svých slov vždy považovala za příslušníka „bezpečné střední třídy“. Nežije si sice na vysoké noze, ale dělá, co ji baví, a její finanční situace je víceméně stabilní. S manželem a dcerou už roky bydlí ve vlastním bytě na kraji Prahy a oba jsou vysokoškolsky vzdělaní pracovníci respektovaných institucí – on je badatelem v Akademii věd ČR, ona projektovou manažerkou v Národní galerii. Během posledních tří let ale víra obou manželů v to, že patří do jakési finančně bezpečné zóny, utrpěla podstatné trhliny. Kvůli vlně zdražování si najednou nemůžou dovolit životní standard, na který byli zvyklí.

↓ INZERCE

Zvláštní text:

Dora Čechova: Zápisky matky hledající dceru postřelenou 21. prosince na filozofické fakultě

Pane Bože, prosím, ať je Terezka v nemocnici. Autor: Milan Jaroš

Volá mi blízká kamarádka Ála.

„Tak co?“

„Nemáme ji. Bojím se.“

„Věř mi, přežila to, Terezka žije, já to vím,“ mluví na mě pomalu, hlasitě a důrazně. „Vůbec nepochybuj! Terezka žije, ona žije. Jsem o tom přesvědčená.“ Slova jako by mi vtloukala do hlavy, jedno za druhým. Slova jsou jako mantra. „Žije, ona žije, věř mi, je to tak, vůbec o tom nepochybuj.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články