Musela jsem dojít úplně na dřeň
Zemřela Martina Vondrová, disidentka a psychoterapeutka, která se uměla rozdávat
Když jsem před několika dny četl na Facebooku post Alexandra Vondry, že zemřela jeho manželka Martina – bylo jí padesát sedm let –, okamžitě jsem se ve vzpomínce ocitl na sklonku osmdesátých let v pražském bytě u Vltavy, v němž Saša s Martinou bydleli.
Byt byl v tu dobu jedním z disidentských center, za rohem bydleli Václav a Olga Havlovi, kousek dál Bendovi, Uhlovi, a jak vzpomínala Martina v nedávném rozhovoru pro Deník N, měli často „plno“. Já jsem tam byl pozván 20. listopadu 1989, v bytě už druhý den sídlilo Nezávislé tiskové středisko založené vydavateli několika samizdatových periodik. Jinými slovy, v bytě Vondrových začal vznikat budoucí Respekt.
Saša se v tu dobu zdržoval více s Václavem Havlem než doma, zázemí prvního nezávislého periodika po sedmnáctém listopadu zajišťovala především Martina. V předchozích letech jsme se potkávali na různých akcích, a i když už netuším, o čem jsme se bavívali, pamatuji si pocit, že debatuji s někým, kdo mi naslouchá, a především její úsměv, který vyvolával pocit pohody. To se nám všem v bytě Vondrových v listopadu 1989 bohatě dostávalo od Martiny po celých těch, tuším, pět dnů na startu revoluce, než jsme se přestěhovali do galerie U Řečických.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu