Jak podle Anne Applebaum funguje světová síť autokratů

Je 23. květen 2021, zhruba půl hodiny po poledni. Běloruské úřady oznamují pilotům letadla irské společnosti Ryanair, které právě prolétá nad Běloruskem, že na jeho palubě je bomba, a musí proto nouzově přistát v Minsku. Je to lež. Když totiž letadlo dosedlo na ranvej minského letiště, nepřišla evakuace všech pasažérů, kterou by v případě strachu z výbuchu trhaviny zřejmě každý čekal. Že v letadle bomba není, bylo jasné v okamžiku, kdy z něj policisté odvedli dvě osoby – Ramana Prataseviče a jeho partnerku Sofii Sapega.

Pratasevič v té době vedl Nextu – vlivný informační kanál na sociální síti Telegram. V dobách největších demonstrací proti režimu běloruského diktátora Aljaksandra Lukašenky v roce 2020 byla Nexta jedním z hlavních zdrojů informací pro účastníky protestů. Pratasevič byl navíc velkým a hlasitým kritikem běloruského režimu, a ten ho označil za teroristu. Pratasevič sice žil stejně jako mnozí další představitelé běloruské opozice v exilu. Pro autokratický režim byl ale aktivista a novinář takovým trnem v oku, že se Lukašenka rozhodl neprávem a pod falešnou záminkou zadržet a dost možná i ohrozit evropské letadlo plné občanů Evropské unie.

Běloruský autokrat byl tehdy ochotný kvůli zatčení Prataseviče také nenávratně narušit zbytky vztahů, které jeho země kdy vůbec navázala s demokratickou Evropou. Evropskou unii na své straně evidentně nepotřeboval – věděl, že za sebou má podporu jiných zemí. Těch, které nesdílejí ani politickou ideologii, ani historickou zkušenost, a které si dokonce často nejsou blízké ani geograficky. Spojuje je ale to, že jsou všechny autoritářské – a pochopily, že si musejí navzájem pomáhat, aby byly silné, vlivné a neotřesitelné.