Dolar jako zbraň. Ztratí americká měna kvůli sankcím proti Rusku dominantní postavení?

“Všichni jsme jen čekali a přemýšleli, co tam tak dlouho dělají,” vzpomínal vrcholný evropský úředník na sobotu 26. února. Třetí den od začátku ruské invaze na Ukrajinu vrcholila ve třináctém patře budovy Evropské komise jednání o nových sankcích vůči Rusku. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen strávila celý den obvoláváním západních vlád, aby zajistila jejich souhlas s výjimečným opatřením - postihem ruské centrální banky. Večer se však jednání zasekla, protože americká ministryně financí Janet Yellen znovu a znovu procházela všechny detaily. Zamrazením rezerv, které měla ruská centrální banka uložené na západních účtech, podle řady analytiků Západ Rusku fakticky vyhlásil ekonomickou válku - a Yellen si to nejspíš dobře uvědomovala.

Von der Leyen nakonec požádala italského premiéra Maria Draghiho, aby s americkou ministryní opatření ještě jednou prošel. Šlo o strategickou volbu: Draghi a Yellen se znají z dob, kdy se Draghi jakožto vysoce postavený úředník americké banky Goldman Sachs pohyboval ve vrcholných kruzích amerického finančnictví. Po roce 2008, když se finanční krize volně přelila v krizi eurozóny, pak oba šéfovali centrální bankám - Yellen americké, Draghi té evropské. Dva veteráni krizových situací teď na dálku koordinovali dost možná největší krizi, se kterou se kdy setkali. “Draghi to s Yellen umí,” komentoval anonymně jeden z přítomných úředníků.

Výše popsaná rekonstrukce, kterou přinesl deník Financial Times, zároveň zdvihá otázku, která v posledních týdnech proniká na přední stránky zahraničních médií. Jak sankce, které západní koalice uvalila na ruskou ekonomiku, změní mezinárodní finanční systém? A nepovedou k tomu, že některé země začnou v obchodování používat jiné měny než dolar, protože se budou bát, že se příliš vystavují všanc americkým politikům?

Přemrštěná výhoda

Status dolaru jako nejpoužívanější světové měny je přitom klíčovou součástí velmocenského arzenálu USA. Dolar je světovou rezervní měnou, což neznamená nic menšího, než že ho jednotlivé státy používají jako ekvivalent toho, co ve středověku bylo zlato - jako prostředek, do kterého mohou ukládat bohatství a rezervy na horší časy. I díky tomu mohly USA zablokovat rezervy ruské centrální banky, protože většina z nich byla uložená v západních bankách. Rusko si našetřilo polštář v hodnotě přes šest set miliard dolarů. Ty by v normálních časech využilo například na to, aby v čase krize stabilizovalo rubl tím, že by ruskou měnu začalo na finančních trzích vyměňovat za našetřené cizí měny (hlavně dolary a eura) a tím hodnotu rublu zvyšovalo.

Rusko není jediná země, která svoje bohatství ukládala do dolarů. Ale dominance dolaru ve světové ekonomice se projevuje i jiným způsobem - v této měně se také nejčastěji obchoduje napříč celým světem. V roce 2019 se v dolarech účtovalo zhruba 80 procent mezinárodních transakcí a obchod s některými surovinami jako například s ropou se odehrává téměř výlučně v dolarech. Jedním z důvodu je likvidita dolaru - tedy fakt, že dolarů je všude na světě hodně a každý je odkoupí.

Z výsostného postavení dolarů, které se upevnilo hned po druhé světové válce, USA dlouho těžily - země se například mohla zadlužovat a nehrozilo, že by světový zájem o její měnu upadl. Francouzský ministr financí Valéry Giscard d'Estaing  si tak v šedesátých letech slavně povzdechl, že Amerika má díky dolaru “až přemrštěnou výhodu”.

Největší nespokojenost s americkou dolarovou dominancí ale logicky pociťovaly a pociťují státy, které s USA nemají dobré vztahy. V posledních letech totiž USA začaly své finanční páky čím dál tím využívat i k prosazení zahraničněpolitických priorit Ameriky. Po útocích z 11. září 2001 se skrze vliv na mezinárodní finanční systém pokusily odstřihnout od peněz teroristické organizace a v letech poté uvalily sankce například na venezuelskou centrální banku.

Dnešní sankce proti Rusku jsou však podle řady analytiků tak robustní, že nejdou srovnávat s ničím, co USA udělaly v minulosti. “Pokud změníte pravidla pro Rusko, změníte je pro všechny,” uvedl pro Financial Times Mitu Gulati, profesor finančního práva na univerzitě ve Virginii. Rusko je jedenáctá největší ekonomika světa, a pokud je možné ji takto tvrdě postihnout, pak je možné udělat totéž komukoliv - tak může sankce proti Rusku číst zbytek světa. I proto podle některých analytiků dnešní situace povede k urychlování snah vynalézt alternativní finanční systémy, díky kterým by státy nebyly na dolaru závislé. “Války jsou porodní báby nových měnových systémů,” uvedl například analytik banky Credit Suisse Zoltan Poszar.

Euro proti dolaru nepůjde

Určitý odklon od dolaru šlo sledovat už před uvalením současné vlny sankcí na Rusko. Ze studie amerického akademika Berryho Eichengreena, který se postavením dolaru dlouhodobě zabývá, vyplynulo, že zatímco v roce 2000 bylo 70 procent rezerv všech centrálních bank na světě uloženo v dolarech, o dvacet let později to již bylo něco pod šedesát procent.

Země jako Čína nebo Indie také provozují vlastní bankovní systémy, které nejsou navázány na americký dolar, ale jejich dosah zatím zdaleka není tak velký jako dosah systému SWIFT. Po uvalení sankcí na Rusko se tak například objevily zprávy, že Indie zvažuje vytvořit speciální mechanismus, který by umožnil vyměňovat zboží přímo za rupie nebo rubly a nahradil by platby v dolarech - ty bývají administrovány tzv. korespondenčními bankami, které mají účet u americké centrální banky, a podléhají tak americké legislativě.

I kdyby ale tento systém nakonec vznikl, jde o ad hoc řešení pro konkrétní situaci, ne o systémové nahrazení dolaru, které by bylo lákavé pro řadu zemí světa. A nedostatek alternativ k západním finančním institucím i k dolaru jako takovému je podle některých analytiků tím hlavní důvodem, proč by dominantní postavení dolaru mohlo vydržet navzdory jeho čím dál tím větší politizaci.

Eichengreenova studie ukazuje, že z odklonu od dolaru jako rezervní měny by těžily hlavně měny menších států. Pouze jedna čtvrtina z celkového přesunu směřovala k čínskému  renminbi (jüanu) - většina se rozprostřela mezi měny Jižní Koreje, Kanady, Singapuru, Austrálie nebo Švédska. V celkových číslech pak zůstává dominantní alternativou k dolaru euro, dvacet procent rezerv centrálních bank je uloženo v této měně. A vzhledem k transatlantickému spojenectví je nepravděpodobné, že by euro poskytovalo útočiště v situaci, kdy by americká vládu chtěla na někoho uvalit sankce. “Když dojde na velké mezinárodní krize, pravděpodobnost že USA a Evropa nebudou postupovat jednotně, je malá,” píše například ekonom Adam Tooze. “A (zmiňované) malé státy, jejichž měny se používají víc a víc, jsou všechny součástí americké aliance. Nepředstavují alternativu k dolarovému systému, ale pouze jeho odnož,” dodává.

Zcela mimo svět národních měn pak stojí alternativní platidla typu kryptoměn. Jeden z hlavních argumentů jejich zastánců ostatně spočívá právě v tom, že nepodléhají kontrole žádné vlády - kdokoliv v nich obchoduje, nemusí se tudíž bát žádných sankcí. Ale ani ony nejspíš nepředstavují řešení. Jak upozornil server Vox, kryptoměn na světě zatím není dostatek - celková hodnota světového trhu s kryptoměnami jsou dva biliony dolarů a jen zamražené rezervy ruské centrální banky dosáhly hodnoty přes zmíněných šest set miliard. Kryptoměny tak zůstávají lákavou alternativou pro jednotlivce, ale na to aby vyřešily dopad sankcí uvalených na celou ekonomiku, nestačí.

Není to poprvé, kdy se objevují úvahy o konci dolarové dominance, nicméně až doposud vždy šlo o planý poplach. A většina analytiků zůstává v předpovědích konce dolaru opatrná i dnes. Je nicméně jasné, že válka na Ukrajině ve svých dopadech začíná nabírat rozměrů, které na jejím začátku málokdo tušil. O jejích konečných důsledcích zdaleka není rozhodnuto. Zásadní bude, co si ze současné situace odnesou státy jako Čína - a jak si Peking na základě dopadů války na Ukrajině promyslí například kroky kolem Tchaj-wanu. “Buď si Čína může říci, že příklad Ruska ukazuje, že je zásadní stát se co nejvíc soběstačnou, protože kdyby chtěla zaútočit na Tchaj-wan, nesmí být tak zranitelná jako Moskva.  A nebo si naopak řekne, že příklad Ruska ukazuje, že je cena za takové chování až příliš vysoká,” připomíná americký odborník na sankce Daniel Drezner.