Covid je zbraň. Na antipandemickou blokádu kanadských měst se napojila radikální pravice

Přizve kanadský premiér k rozehnání antipandemických demonstrantů armádu? Zjevně se mu do toho nechce, ale také to nevylučuje. „Člověk se musí mít velmi, velmi na pozoru, než nasadí ozbrojené složky v situaci, jež se dotýká samotných Kanaďanů. To není něco, k čemu by kdokoliv mohl přistoupit s lehkým srdcem,“ prohlásil minulý týden Justin Trudeau. A dodal, že vojenské řešení tedy „není právě v tuto chvíli na stole“. Jenže to bylo minulý týden - a situace, především v hlavním městě Ottawě, se od té doby nezlepšila. Naopak, tamní starosta Jim Watsen vyhlásil v neděli ve městě stav ohrožení a policie požádala radnici o „zásadní navýšení zdrojů“, s jejichž pomocí by mohla situaci zvládat.

Protesty se přitom během víkendu vyhrotily i v dalších velkých městech, kde kamióny a demonstranti blokují běžný život. Trudeau pak v parlamentu oznámil, že odpor už musí skončit: „Jednotlivci se pokoušejí blokovat naši ekonomiku, naši demokracii a běžný život našich spoluobčanů. Tohle musí přestat.“  Pravdou je, že „tohle“ trvá už dlouho, vlastně třetí týden. Část Kanady velmi hlasitě a podle všeho účinně protestuje proti pandemickým patřením, proti povinnému očkování pro některé profese - a vlastně dost možná proti celkové únavě z nenormálního života, který musí už dlouho v důsledku nemoci covid-19 snášet.

Kdo to začal

Všechno začalo organizovaným tažením kamioňáků ze západu země na Ottawu - na protest proti povinnému očkování pro řidiče, kteří překračují kanadsko-americkou hranici. Akce s houkáním, hlasitou hudbou a provokativním chováním připomínala karneval. Reportéři hlásili, že kamioňáci, kteří měli donedávna jako nepostradatelná profese z restrikcí výjimku, si sympatie získávali během jízdy často i mezi „spořádanými“ naočkovanými Kanaďany, kteří měli plné zuby omezování, zákazů a příkazů.

Právě o podpoře demonstrantů ze strany veřejnosti se vedou spory. Trudeau tvrdí, že stojí zcela mimo hlavní proud kanadské veřejnosti a odmítá s nimi o čemkoliv vyjednávat. Pravdou je, že Kanaďané jsou vůči očkování celkem vstřícní, rozhodně víc než jejich jižní sousedé v USA: alespoň jednu dávku si nechalo vpravit do těla 85 procent obyvatel Kanady, o 10 procent víc než ve Spojených státech. Mezi kamioňáky je pak proočkovanost ještě vyšší a dosahuje 90 procent.

Zhruba dvě třetiny populace navíc sociologům odpovídají, že jsou jim požadavky demonstrantů blokujících život v centrech měst velmi vzdálené. Třetina naopak tvrdí, že jsou jim blízké. A panuje podezření, že se tato skupina zvětšuje a současně se původně (údajně jen) antivakcinační protesty mění v cosi širšího. Stávají se mobilizačním tématem rezonujícím se sympatizanty kanadské a americké krajní pravice.

Karnevalová atmosféra je v každém případě minulostí. Mezi demonstranty se objevily svastiky a jižanská rasistická symbolika. Policie řeší případy hanobení symbolů odkazujících ke druhé světové válce a porážce nacismu. Vlastně je docela možné, že je celý protest minimálně částečně od počátku krajní pravicí organizován. V těchto dnech vydaná zpráva nadnárodního think tanku Institut pro strategický dialog (ISD) popisuje, jak kanadští pravicoví radikálové dokázali velmi rychle pochopit protipandemická opatření coby příležitost. Mnozí z těch, kteří se účastní dnešních protestů, byli dříve součástí protiimigračních a protivládních aktivit včetně členů kanadské pobočky hnutí Žlutých vest nebo protiislámských a protipřistěhovaleckých Odinových bojovníků (Soldiers of Odin).

Jisté je, že v samém čele protestů stojí známá politička z jinak nepříliš úspěšné Maverick Party (zhruba Strana excentriků) usilující o odtržení západních provincií od Kanady. V protestech figuruje i neparlamentní People’s Party of Canada bojující proti přistěhovalectví a islámu a protesty alespoň z části dostávají rasistické zabarvení, v němž je covid-19 občas líčen jako „lidmi vytvořená biologická zbraň“ a součást snahy zbavit severní Ameriku anglosaské rasy. Debata o tom, zda extrémisté infiltrovali legitimní protestní hnutí, nebo zda ho sami vytvořili, zůstává samozřejmě otevřená - byť zmíněný think tank zaměřený na boj s extrémismem se kloní spíše k druhé variantě.

V tomto pojetí v tuto chvíli do Kanady naplno pronikají vyhrocená stanoviska známá dříve více ze Spojených států včetně konspiračních teorií o snaze „nahradit bílou rasu“ a hnutí okolo konspirace QAnon. Jednou z výrazných postav protestů je například Romana Didulo, svérázná kanadská aktivistka, která vyzývá k popravám lékařů, již by chtěli očkovat děti.

Příliš umírněný

Pohyb směrem k radikálnějším postojům ostatně odráží i vývoj na kanadské politické scéně. V zemi vládne levý střed v čele se zmíněným Justinem Trudeauem, ale první politickou obětí protestů je nyní již bývalý umírněný šéf opoziční Konzervativní strany Erin O’Toole. Ten se sice vypravil mezi demonstranty, aby dal najevo sympatie s právem na svobodu slova, ale zároveň odsoudil „nepřijatelné incidenty“, tedy projevy s rasovým podtextem.

O’Toole byl již dříve uvnitř strany kritizován za příliš umírněné postoje v otázkách, jako je změna klimatu nebo práva původních obyvatel, a nepodařilo se mu zvítězit v nedávných volbách. Protesty tak byly v jeho případě posledním hřebíkem do politické rakve. Konzervativní  strana ho minulý týden nahradila jeho dosavadním zástupcem, který zastává radikálnější postoje, a vydala se tak svým způsobem směrem k demonstrantům.

Něco podobného se odehrává i v sousedních Spojených státech, kde Donald Trump, neformální vůdce republikánů, začíná stále častěji akceptovat skutečnost, že vliv voličů, kteří odmítají restriktivní opatření a očkování, roste na pravici podstatně rychleji než v levicové části politického spektra.

Jaký bude další vývoj protestů v Kanadě, lze stěží odhadnout, ale jejich rozsah nemá obdobu. Fanouškům apokalyptických lze doporučit četbu nedávno vydané knihy The Next Civil War. Dispatches from American Future (Příští občanská válka. Zprávy z americké budoucnosti), v níž kanadský novinář Stephen Marche líčí fiktivní scénáře možného budoucího občanského konfliktu. V jeho podání se sice odehrávají na území USA, ale hned ten první se velmi nepříjemně podobá právě probíhající eskalaci napětí v ulicích kanadských měst.

Autoři již zmíněné studie dospívají k názoru, že kanadská extrémní pravice je historicky málo vlivná, roztříštěná a zaujatá vlastními spory. Ani oni však netuší, zda náhodou právě nenalezla téma, které její vliv posune do úplně nové roviny.