Babišovi hlavní soupeři se předvedli před voliči a pak na dálku uzavřeli mír s výhradami

Intenzivní objíždění země bude pomalu končit, teď se kandidáti na prezidenta začnou zaměřovat především na rozhovory s médii a připravovat na televizní debaty. Ve středu večer bylo nicméně ještě možno vidět na diskusích s občany oba hlavní kandidáty “proti Babišovi” - Danuši Nerudovou v Berouně a Petra Pavla v Brně. Co lidem slíbili a jaké reakce sklidili?

Volila bych Fischera

Před kulturákem Plzeňka hustě sněží a to je také důvod, proč plánovaná debata s jednou z favoritek prezidentské volby Danuší Nerudovou nezačne v pět, ale až o deset minut později. Lidé se kvůli kalamitě trousí do sálu se zpožděním a nakonec ho zaplní ze dvou třetin. Je tu kombinace seniorů, lidí ve středním věku i studentů místního gymnázia, kteří mají rezervovanou první řadu s nejlepším výhledem.

Počasí ale není jediná čára přes rozpočet, nemoc skolila i tradičního moderátora těchto akcí, bývalou hvězdu televize Barrandov Honzu Musila. Místo něj tak zaskakuje spolupracovník z týmu Nerudové Vilém Franěk: omluvně říká, že je to pro něj premiéra, a vybízí diváky, ať se co nejvíc ptají, protože na diskusi není zase tolik času, jestli chtějí ještě stihnout selfíčka s kandidátkou. Otázky tak padají v rychlém tempu a podobně rychle Nerudová odpovídá. Před publikem stojí rozhodnější politička než na začátku roku, když se začalo mluvit o tom, že do prezidentského souboje naskočí, ale sama to úplně nepotvrzovala. Působila tehdy tak trochu tajemně a reagovala většinou jen slovy „nechte se překvapit“.

Tohle překvapení už je dávno odhalené – a proto je tu další. Profesí ekonomka Nerudová se minulý týden vyšvihla v aktuálním volebním modelu agentury Median poprvé na první místo mezi prezidentskými kandidáty, získala by dvacet osm procent hlasů. Za sebou nechala expremiéra Andreje Babiše i dosud před ní umístěného generála Petra Pavla. Na jednu z prvních otázek, co tomu říká a co se s ní děje, však říká, že se s ní neděje nic. „Je tu pořád ta stejná Danuše Nerudová, která nekouká na to, jaký má v tuto chvíli výsledek, ale je ráda, že se setkala s co největším množstvím lidí a hovořila s nimi osobně,“ reaguje.

Vzápětí nicméně dodává, že už ví, že to kolem ní „trošku víc fouká“, a myslí si, že „foukat bude ještě daleko víc“. Podobnou frázi v Česku volí profesionální politici, když chtějí říct, že jsou na vrcholu a že to tam není lehké. Nerudová si každopádně pochvaluje, že s případnými těžkostmi by jí pomohl její tým, protože je podle ní na „foukání připraven“. „A já taky, takže pevně věřím, že to všichni společně dohromady zvládneme,“ dodává.

Jeden z projevů ostřejšího foukání už tu každopádně je. Jak informoval Deník N, její soupeř Petr Pavel na debatách řekl, že si není jistý, že by ji podpořil, kdyby do druhého kola postoupila místo něj proti Andreji Babišovi. „Zpočátku jsem měl celkem jasno, ale musím říct, že teď – po tom, co se dozvídám, a také i z častějších osobních kontaktů – bych ještě asi vážil. Každopádně bych ale čekal až na konkrétní situaci před volbou a na stav informací, které budu mít v té době, abych se mohl rozhodnout, koho mohu podpořit. Není to tak jednoznačné, jak to vypadá,“ uvedl.

Později se k tomu Pavel vrátil na svém twitteru, kde Nerudovou napadl, že měla „zbrklá vyjádření související s Ukrajinou a komentář na adresu prezidentky Čaputové“ - a také odkázal na článek o jejím manželovi, právníkovi Robertu Nerudovi, s tím, že „asistoval u Babišova největšího obchodu“. Nijak to ale nerozvedl, a když na to Nerudová v kladenském sále dostala otázku z publika, řekla, že je to nesmysl.

A zdá se, že míra „sympatií“ je nyní vzájemná. „Koho byste volila, kdybyste nekandidovala?“ obrátil se na ni jeden přítomných. Nerudová zareagovala, že je plně vytížená svou kampaní a Pavla, Babiše ani další nemá tedy moc času sledovat, nakonec však jedno jméno z jejích úst zazní. „Já si myslím, že velmi blízko bych možná měla k Pavlu Fischerovi,“ říká.

Fischer je ostřílený senátor, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který dlouhodobě upozorňuje na bezpečnostní rizika spojená s Ruskem a Čínou, dříve pracoval pro prezidenta Václava Havla. Kandiduje podruhé na hlavu státu a jeho zkušenosti nikdo nezpochybňuje, nicméně zatím na sebe upozornil spíš výroky ohledně stejnopohlavních manželství, o nichž jeho kritici napsali, že „zastánce lidských práv zároveň zpochybňuje samozřejmosti, jako jsou rovná práva sexuálních menšin“.

Nezapomeňme na Čínu

Nerudová následně zmiňuje ještě jedno jméno, když má říct, jaký dosavadní prezident jí byl nejbližší, a ke komu by se chtěla vztahovat. Na první dobrou vyjeví, že je to rozhodně Václav Havel, politik s vizemi, který se nebál. I Nerudová před přítomnými kreslí svoji prezidentskou vizi. „Přála bych si, abychom byli zemí, kde bude místo pro mladou generaci, která má v tuto chvíli pocit, že ji nikdo neposlouchá. A má pocit, že věci nemají smysl, že nemá smysl hovořit o tom, že by se věci měly změnit, protože je nikdo měnit nechce. Chci také, abychom byli zemí, kde se dobře žije dalším skupinám v populaci, těm, kteří jsou na okraji, a v životě se jim tolik nedařilo; seniorům, kteří celý život pracovali, a teď jich je zhruba čtyři sta tisíc a mají důchody nižší, než je příjmová hranice chudoby,“ říká a pokračuje: „A abychom byli zemí, která je vzdělaná, a zasadili se o to, aby se změnil systém vzdělávání a vychovával děti, které nemají strach udělat chybu. Zkrátka chci, abychom byli moderní zemí, kde se daří všem a každý má právo na úspěch.“

Jak to chce dosáhnout, už nerozvíjí, jen obecně mluví o budoucnosti, naději a šancích. Jako prezidentka by proto chtěla zejména naslouchat a sílu hradního úřadu spatřuje především v tom, že prezident může vnášet různá témata do veřejné debaty, mluvit o nich s dalšími politiky, nebo je zvedat na vládě, kam může chodit. Už ale neříká ani to, jak často by to dělala: zda by se na vládě objevovala málo, paralyzovala ji neustálou přítomností, nebo volila střední cestu.

Za svého hlavního soupeře následně označuje jak Pavla, tak Babiše. „Vzhledem k tomu, že jsou síly teď vyrovnané, tak oba dva,“ říká. Když odpovídá na otázky zahraniční a bezpečnostní politiky, je jasno, že největší riziko spatřuje v Rusku, a dál by proto podporovala Ukrajinu. Zároveň vypichuje, že by se nemělo zapomínat ještě na jednu rizikovou zemi – Čínu. „Když si čtete výroční zprávy Bezpečnostní informační služby, tak se v nich dočtete, že Čína představuje naprosto stejné bezpečnostní riziko jako Rusko. I na našem území vede hybridní válku, je tu zvýšená aktivita čínských tajných služeb. Byla bych velmi ráda, abychom otevřeli diskusi, jestli bychom neměli přistoupit k tomu, k čemu přistoupili v USA - že si chrání svoje technologie a určité typy zakazují do Číny vyvážet,“ míní.

Na půdě evropské politiky má pak Nerudová opakovaně výhrady vůči Německu. Vytýká mu nejen vstřícný vztah k Pekingu, ale i to, že v energetické politice zvyšovalo závislost na Rusku a teď se z toho horko těžko dostává. Stejně tak jí vadí, že se Německo zřeklo jádra. „Já jsem velmi ráda, že jsme v Česku v tomto zachovali chladnou hlavu,“ uvádí.

Když přijde řeč na euro, je „pro“. „Já jsem pro euro, v roli prezidentky bych určitě šířila osvětu, co by do společnosti přineslo, snažila bych se vyvracet mýty, které ohledně eura kolují. Ale tady ten příběh končí, prezident sám s tím nic nezmůže. Pokud bychom jako země chtěli přijmout euro, nezbytnou esencí je vláda. Ta si to musí vzít jako program a stanovit termín,“ prohlašuje.

Během debaty se bývalá rektorka Mendlovy univerzity několikrát vrací i na svoji domácí půdu, ke vzdělání. Opakuje, že je to klíč ke změně země, „protože náš vzdělávací systém je extrémně nepropustný“. „Váš sociální původ výrazně determinuje stupeň vzdělání, které dosáhnete. Systém si neumí poradit s talentovanými dětmi i dětmi ze sociálně slabých rodin, neumí jim podat ruku a pomoct -  jako společnost neumíme využít jejich potenciál. Osmdesát procent romských dětí končí ve speciálních školách,“ vypočítává.

A stočí řeč i k učitelským platům: „My jsme do systému školství nalili spoustu peněz, zaplaťpánbůh už jsou učitelé odměňováni tak, že mají důstojnou mzdu. Ale za tu spoustu peněz jsme si koupili průměrnost. V mezinárodním srovnání výsledky našich dětí už dlouho oscilují kolem stejných čísel. Země, které byly za námi, nás dávno předběhly. A já říkám, že bychom měli za ty peníze, které jsme do školství nalili, chtít víc.“

Čas vypršel, následuje patnáct minut focení a pak přesun sněhem k další debatě o den později na jiném místě Česka. 

Spíš evoluce než revoluce

Lidé, kteří přicházeli ten den chvíli před sedmou večer na debatu s prezidentským kandidátem Petrem Pavlem v Brně, složitě hledali volnou židli. V sále Besedního domu, domovském sídle brněnské filharmonie, bylo přeplněno - na Pavla sem přišlo asi 300 lidí.

I týmu kandidáta na prezidenta na poslední chvíli vypadl kvůli nemoci moderátora, herec Vladimír Polívka, a náhradu sháněli narychlo těsně před začátkem. Moderace se nakonec ujal jednadvacetiletý student práv a místopředseda spolku Mladí demokraté Michael Kovařík. A hned v první otázce se zeptal na to, co generála ve výslužbě provází celou kampaň - zda a jak mu členství v KSČ v 80. letech minulého století pomohlo v začátku kariéry. “Nepomohlo mi vůbec v ničem. Měl jsem méně času, musel jsem jen sedět na různých schůzích a platit různé poplatky,” odpovídal Pavel. Chtěl se, jak říká, dostat k útvaru, který měl jeden z nejtěžších výcviků v armádě, ke speciálním jednotkám.

“Kdybych chtěl členství v KSČ využít k pohodlnější službě, snažil bych se dostat někam do kanceláře nebo na ministerstvo,” vypráví sálu Petr Pavel a dodává: “S tím, co jsem tehdy věděl, jsem rozhodně nemohl vidět, co vím o zločinnosti tohoto režimu teď. Neměl jsem kolem sebe lidi, kteří byli postiženi, od čtrnácti jsem byl na vojenských školách, tam nás neseznamovali s tím, že existují nějací disidenti. Můžu toho litovat, ale nemohu souhlasit, že jsem to dělal z morálně odsouzeníhodných pohnutek.”

O otázce svého členství a účasti ve zpravodajském kurzu - obojí už v minulosti označil za chybu -  mluvil dlouho. Lidé v sále tiše pokyvovali, když líčil, že pro něj i jeho kolegy znamenalo spění k roku 1989 a konci režimu postupné narůstání frustrace a konec roku 1989 mu přinesl “velkou úlevu”. “Neměl jsem představu, jak funguje demokratická země, nikdy jsem to nezažil a žádnou takovou zemi jsem do té doby neměl možnost navštívit, sousloví občanská společnost jsem neznal, a co znamená, jsem dozvídal až později.“

Moderátor se snažil nahrávat Pavlovi a smeč i ve vztahu k jeho protikandidátům. “Zajímalo by mě, Petře Pavle, jste mladý a krásný?” ptal se ho v narážce na veřejné sebehodnocení Danuše Nerudové. A taky na to, zda “má telefon na Macrona a Scholze“, což zase vydává za svou kvalitu Andrej Babiš. “A co byste si vybral, vánočku z Penamu, nebo spálené rohlíčky?” narážel moderátor na to, kdy oba jeho konkurenti dokumentovali na sociálních sítích, jak pečou - Babiš vánočku, Nerudová vanilkové rohlíčky.

Petr Pavel ale nahrávky na kritiku Nerudové míjel: “Nevybral bych si ani jedno. Byl jsem vždy zvyklý jíst to, co bylo,” odpovídal, “a tyto dva pokusy beru jako úsměvnou součást kampaně.” Dotaz, zda jde s Danuší Nerudovou nebo i ostatními kandidáty někdy do hospody a jaké jsou jejich vztahy, pak rozesmál sál. “Mně by to nevadilo. Šel jsem do toho s tím, že jsem schopen a ochoten se bavit s každým, a když jsem dokázal komunikovat s lidmi, jako je Donald Trump, pak asi dokážu komunikovat s každým. Ale funguje to tak, že před kamerami je vstřícnost, pak nastane chlad. Tedy s výjimkou Josefa Středuly, který k tomu přistupuje s takovou odborářskou vřelostí. Ale na pivo spolu nechodíme,” popisoval Pavel.

Drobný šťouch do Nerudové se však dal vypozorovat v odpovědi na otázku, v níž nahrávku nedostal – tedy že Miloš Zeman řekl, že nemůže podpořit Pavla ani Nerudovou, protože u nich absentuje politická zkušenost. “Nepodpora od Miloše Zemana je tou největší podporou, kterou mi mohl poskytnout,“ rozesmál Pavel lidi. “Mnohokrát slyšíme i to, že bez toho, aby byl člověk kovaný ekonom, nemůže být prezident. Ale měli jsme dva ekonomy a neřekl bych, že je to klíčový předpoklad pro výkon prezidentské funkce.” Právě Nerudová je ekonomka, vedoucí Ústavu účetnictví a daní na Mendelově univerzitě, a jako svou nejvyšší kompetenci to vnáší do kampaně. “A stejné nemusí být klíčovým předpokladem ani to, že člověk strávil život v politice,” dokončil pasáž Pavel.

Na brněnské debatě působil uvolněně, často žertoval - a lidé se smáli a několikrát po jeho odpovědích tleskali. Třeba právě po vysvětlení komunistické minulosti: když přiznával chybu a říkal, že rokem 1989 nešlo o převlečení kabátu z kovaného komunisty na kovaného demokrata, že k tomu bodu vedl proces frustrace a prozírání a že pro něj šlo “o evoluci spíše než o revoluci”.

Nebo když odpovídal na otázku, co by po vzoru předešlých prezidentů po sobě rád zanechal: Havel má knihovnu, Klaus Institut, co by po svém případném prezidentství rád zanechal on? “Když jsem byl zvolen do funkce předsedy vojenského výboru NATO, měl jsem kolem sebe poměrně malý tým. Když jsme začínali, řekl jsem týmu, že si přeju, abychom odvedli práci na sto procent a abychom byli přátelský tým, který za sebou nechá dobrou atmosféru. Aby si pak kolegové řekli: jo, za Čechů to fungovalo, to bylo skvělý. A to se podařilo.  Takže kdybych po sobě chtěl něco zanechat, tak tento pocit,” odpověděl.

Publikum v brněnském Besedním domě tvořili lidé všeho věku, od studentů a mladých lidí přes střední věk až po lidi věku seniorského. A rychlý novinářský průzkum v sále ukázal, že i různých politických preferencí: lidé odpovídali, že volili v minulosti ODS, TOP 09, ČSSD, Piráty, Starosty, zelené i ANO. V diváckých dotazech přitom Pavla často chválili - třeba že je konzistentní. On odpovídal, že musí být konzistentní, protože kdyby zalhal, nepamatoval by si, co řekl, a brzy by to prasklo.

Bourat předsudky

Lidi také zajímalo, jak bude případně vybírat ústavní soudce, jak ty, kterým dá vyznamenání nebo řád, koho si s sebou na Hrad přivede jako nejbližší spolupracovníky, zda bude u vedoucího kanceláře požadovat bezpečnostní prověrku (v odkazu na momentálního vedoucího kanceláře prezidenta Vratislava Mynáře, který ji nezískal). Petr Pavel odpovídal často zeširoka, volil příměry: “Je samozřejmé, že vedoucí kanceláře bude muset mít prověrku na stupeň tajné. V armádě je to tak, že když se prověrka prodlužuje, musí člověk odejít třeba na 14 dní z funkce, než je mu udělena při prodlužování. A když udělena není, musí odejít z armády. Tak by to mělo fungovat i v hradní kanceláři,” dodal.

Koho si přivede v nejužším týmu, sálu neprozradil s odůvodněním, že lidé, které oslovil, mu zatím nedali ke zveřejnění zelenou. Musí možné hradní angažmá nejdříve oznámit a  vyjednat ve svých stávajících působištích. Tak, aby jim to neublížilo, pokud Pavel neuspěje. “Doufám, že je budu moci představit do Vánoc, nejpozději první týden v lednu,” řekl jen.

Ústavní soudce i vyznamenané by vybíral v roli prezidenta především transparentně - aby proces nominací, kritérií i rozhodování byl veřejný. “Musí jít o ty, kteří požívají důvěru odborné komunity, ale i lidí. Neměli by to být lidé, s nimiž se pojí pochybná rozhodnutí učiněná ve prospěch nějakého holdingu nebo lobbistické skupiny, ale zároveň lidé, kteří budou reprezentovat různé obory práva, aby škála jejich vědomostí byla co nejširší,” řekl o budoucích ústavních soudcích. Na dotaz, zda by bydlel na Hradě, nebo doma, oznámil, že Hrad je místem pro práci - “pokud by to práce vyžadovala, tak by na Hradě mohl přespat, ale když to bude možné, jezdil by spát domů do své postele”.

Jeden dotaz z publika mířil i na inkluzi. “Má být společnost nastavena vstřícněji vůči menšinám?” končil svou otázku muž z publika. I tady se Petr Pavel uchýlil k široké odpovědi: popsal, že armáda je inkluzívní z podstaty, ať jde o postavení menšin nebo rovné postavení žen a mužů, že na misích nebo v NATO nebo v orgánech EU je inkluze něco, nad čím se nikdo nepozastavuje. A přidal historku, jak při návštěvě Mostu zajel i na sídliště Chánov proslulé jako vyloučená lokalita romské menšiny, aby si udělal obrázek o soužití menšiny s většinou a o “bytové otázce”.  Popisoval sálu, že tam zažil, co ve svém domovském sídlišti v Praze nikdy nezažil: jak děti zdraví dospělé, jak si tam lidé sami opravili dům, jak v něm bylo čisto a jak je důležité bourat předsudky.

“Mnohdy nás předsudky už předem odsuzují k špatným rozhodnutím,” řekl a vysloužil si za to další potlesk. “Žil jsem několik let v zahraničí i se svými dětmi a ony se pohybovaly v prostředí, kde byla v tom místě a čase třeba převaha muslimů. Mají na muslimy úplně jiný pohled, než je většinový pohled naší společnosti, pohled poznamenaný strachem a někdy i nenávistí, která velmi často pochází z nevědomosti. Moje děti tento předsudek nemají prostě proto, že to poznaly zevnitř. V jedné třídě v Anglii bylo třeba deset patnáct národností. A děti se hodnotily i mezi sebou podle toho, kdo byl jaký člověk, ne podle toho, z jaké menšiny pocházel.”

Pak Petr Pavel sdělil publiku, že právě tohle je princip, který by na Hradě rád uplatňoval - že jako jednu ze svých misí na Hradě vidí možnost bourat předsudky a informačně posouvat mínění společnosti. “Je potřeba se zaměřit na dobré příklady. Prezident může zviditelňovat příklady dobré praxe, nejen Chánov, ale například v Kutné Hoře je škola, která může inkluzi vyučovat. Když prezident pozve lidi, kteří jsou nositeli dobré praxe, na nějaké shromáždění a umožní předat zkušenosti, můžeme se i v této velmi emotivní otázce posunout dál.” Stejně mluvil i po dotazu, co zmůže jako prezident s životním prostředím: že chce zviditelňovat téma životního prostředí, vzdělávání a všeho, kde bude něco pozitivního k předání, právě tím, že může pod svou záštitou pořádat akce s touto tematikou.

Jeden z posledních dotazů se pídil po tom, proč vlastně Petr Pavel na Hrad kandiduje: je to kvůli Babišovi a Orbánovi, sdělil Pavel. Když v roce 2019 prezident Zeman řekl, že jako svého nástupce by rád viděl Babiše, Pavlovi se to prý nelíbilo - a vyjmenoval proč: jak budoval Babiš Agrofert, jak pak řídil covidovou krizi, jak si získával spojence “v různých státních složkách”. “A navíc mě vystrašilo, že Andrej Babiš několikrát mluvil o Viktoru Orbánovi jako o své inspiraci. A protože jsem jako předseda vojenského výboru byl v Maďarsku několikrát, viděl jsem, jak to tam vypadá za vlády Viktora Orbána, a řekl jsem si, že tohle bych naší zemi nepřál.”

Na pódiu pak Petr Pavel dlouho dával podpisy a stavěl se před mobilní telefony lidí, kteří utvořili dlouhého hada. Druhý den vyrazil ještě blíže slabému místu Andreje Babiše, který se v posledních dnech snaží zříct Orbána coby dříve vzývaného přítele. S týmem zamířil Petr Pavel ve čtvrtek do Maďarska za zástupci tamní občanské společnosti natočit video o tom, jaké je Orbánovo pojetí státu.

Cestou ještě stihl generál ve výslužbě napsat vyjádření ke vztahu k Danuši Nerudové - a jedno napsala i ona. Zdá se, že se jejich týmy dohodly na křehkém míru s výhradami: oba veřejnosti sdělili, že by se v druhém kole proti Babišovi mohli navzájem volit.