Vztek vůči systému má důvod i v obrovském množství exekucí

V Česku v současnosti běží podle oficiálních čísel Exekutorské komory čtyři a půl milionu exekucí, které se týkají skoro milionu lidí. Statisticky lze říct, že každá třetí rodina má co do činění s neschopností nebo neochotou zaplatit peníze. Sto dvacet tisíc lidí pak patří mezi „ztracené“ případy: proti každému občanovi z tohoto počtu je vedeno minimálně deset exekucí a jsou prakticky nevymahatelné. Dalších čtyři sta tisíc lidí čelí více než čtyřem exekucím, stejný počet třem exekucím a méně. To jsou ohromující čísla.

Je možné, že většina z těchto lidí padla do exekuce vlastní vinou. Půjčili si peníze, které nemohou vrátit, neumí se dohodnout s věřitelem. Jiní pracují načerno a neplatí zdravotní pojištění. Řada lidí ovšem spadla do exekuce nikoli přímou zásluhou. Někde nechali nevědomky dluh, nezaplatili pokutu a soudy či právníci je nedokázali s obsílkou dostihnout a dluhy se tak zmnohonásobily. Jiní lidé přímo padají do nastražených pastí – dokumentární film o tom natočila režisérka Andrea Culková. Jako finančně negramotní si půjčí peníze, nepřečtou na smlouvě různé doložky a přijdou pak o dům nebo o byt.

Ať tak či onak, i tahle obrovská čísla vysvětlují naštvanou až vzteklou náladu docela slušné části společnosti. Ti lidé se cítí nespravedlivě poškozeni; oprávněně i neoprávněně. Jsou zahnáni do existenčního kouta, z něhož bývá málokdy úniku. Někteří žijí konspirativní životy, aby se skryli před věřiteli a exekutory, jiní to vzdávají a odcházejí na ulici - nebo prostě ztrácejí motiv se znovu vyškrábat do normálního žití.

Pro většinu těchto lidí ztrácejí výhody současného systému a jeho pojistky smysl. A často ani o pojistkách nebo možnostech návratu nevědí. Důsledkem je radikalizace, vztek, zlomyslné ataky demokracie i těch, kteří žijí „normálně a daří se jim dobře“. „Proč bych volil stranu, která slibuje lepší výběr daní nebo snížení nemocenské, to je vaše záležitost. Pro mě je jediná šance, že se tento systém rozsype a mé problémy se při tom ztratí,“ řekl mi na černo pracující muž, s nímž jsem kdysi dávno hrával fotbal, a který se nechce vrátit do systému, protože se nedávno dověděl, že dluží čtvrt milionu na zdravotním pojištění.

 Vysvětlení radikalizace dnešní společnosti má mnoho alternativ, naštvaní jsou často i ti, kteří nejsou úplně chudí. Ale neschopnost milionu spoluobčanů splatit oněch čtyři a půl milionu finančních závazků je určitě jednou z těch zásadních. Aspoň podle pana Patizona.