Výroční zpráva BIS: Výtečný marketing produktu z doby, kdy je lepší mlčet

Po čtyřiadvaceti letech se v samopalníky a špičkovou technikou střežené budově BIS uskutečnila tisková konference. Dvě desítky pozvaných novinářů a několik kamer zaplnily malý vchodový vestibul, kde se tiskovka odehrála po pracovním setkání šéfa BIS Michala Koudelky a premiéra Petra Fialy. Na židli každého novináře byla připravena veřejná – tedy zkrácená a cenzurovaná – verze výroční zprávy BIS za rok 2021, kterou dostala v plné tajné verzi vláda a prezident. Mimochodem politik, který měl na BIS krátkou tiskovku naposledy, byl Václav Havel.

I těch čtyřiadvacet let bylo samozřejmě vyplněno pravidelnými výročními zprávami. Před dvaceti lety velmi stručnými a prozrazujícími jen málo. Ale pořád komplikovanější obraz světa a také veřejnost, která všude v Evropě tlačí na podstatně větší otevřenost tajných služeb, donutily i BIS dávat do zpráv indicie, které si zasvěcený laik mohl rozklíčovat. Nebyla to hra na to, kdo mezi řádky vyčte více – tajné služby začaly chápat, že je nutné sdělovat veřejnosti, co vlastně dělají. A často bylo nutné přesvědčovat velké procento populace, že tajné služby nejsou díky svým informacím všemocným vládcem země.

BIS se naučila být otevřenější zhruba před deseti lety. Přinutili ji k tomu hlavně tuzemští politici, kteří léta předtím často projevovali vůči informacím BIS netečnost. Někdy významu a relevanci informací a analýz neporozuměli, jindy jim BIS neseděly do jejich pohledu na svět, do jejich politického a mocenského zájmu. Tohle pohrdání informacemi BIS předváděl hlavně současný prezident Miloš Zeman. Ale jeho kvalit v tomto směru dosahoval už Zemanův předchůdce Václav Klaus.

Spousta politiků, ať vládních nebo opozičních (tajnou verzi zprávy dostává i poslanecká komise pro kontrolu BIS, kde sedí i opozice), považovala BIS za jakousi studnu informací, které by mohli využít v politickém boji. Když zjistili, že takové informace nedostanou, nebo skoro nedostanou, přestali se o zprávy BIS – které varovaly třeba před ruským nebo čínským nebezpečím – zajímat. A třeba premiér Andrej Babiš přes veškerá podezření, jak dosazuje do funkcí v bezpečnostních institucích své lidi, bezpečnosti vůbec nerozuměl a ve zprávách a analýzách BIS se podle několika zdrojů Respektu příliš neorientoval.

Vzhledem k tomuto neprofesionálnímu přístupu politiků k informacím BIS bylo zveřejnění loňské zprávy velmi chytrým tahem. Navenek se ukázalo či předvedlo profesní spojenectví Michala Koudelky a Petra Fialy. Na tiskovce neřekli nic podstatného, tedy kromě nezpochybnitelného faktu, že české tajné služby musí spolupracovat, a že proto vzniká funkce Národního bezpečnostního poradce - to víme už skoro rok a vláda zatím neschválila podobu zákona, kterým by měla funkce vzniknout. Přitáhli tím však pozornost médií k výroční zprávě, BIS a vůbec tajným službám.

Sama zpráva zdůraznila důležitost loňského vypátrání atentátníků z Vrbětic, kmenových příslušníků ruské vojenské rozvědky a jejího speciálního oddílu s právem vraždit. Tedy vraždit na příkaz Kremlu. Odhalení vrahů vedlo k vyhoštění skoro stovky ruských diplomatů, často osob se špionážními a ideologicko-diverzními dezinformačními úkoly, a Česko se tak stalo bezpečnější zemí. Ale jen trochu, Michal Koudelka, Petr Fiala i výroční zpráva odkázali na dopadení ruského agenta, který v Česku organizoval dezinformační kampaň a měl přístup k některým politikům a novinářům.

Potěšující je, že zpráva věnuje poměrně velký prostor kybernetické bezpečnosti. Na rozdíl od odkazu na ruského agenta sice nepůsobí informace o kybernetickém ohrožení tak sexy a čtivě. Ale podle zjištění BIS a hlavně Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost na nás velmi intenzívně útočí „státní“ hackeři. Tedy hackeři placení cizí vládou (ve zprávě to nestojí, ale jde většinou o Rusko nebo Čínu), která hackerům často poskytuje i naprosto špičkové vybavení. A to je pro ohrožení chodu země a především pro budování obrany naprosto zásadní a potřebná informace.

Produkt marketingového setkání ve vestibulu BIS, tedy výroční zpráva, sice není tak informačně otevřená a vstřícná vůči veřejnosti, jak bývaly některé v minulosti. Ale je to do jisté míry pochopitelné. Země je ohrožena ruskou válečnou agresí a někdy je lépe mlčet – navíc zpráva o činnosti BIS v roce 2021 jednoduše nemůže přinést odkazy na horké informace ruské okupace Ukrajiny, energetické krize, vzrůstajících cen a rostoucích snah dezinformátorů prosadit v Česku zájmy Kremlu.