Vláda zpřísnila opatření a nepřestává slibovat, že krize brzy pomine

Vláda od čtvrtka uzavřela většinu obchodů a služeb, což v kombinaci s již dříve přijatými opatřeními znamená, že jsme zhruba ve stavu, který si pamatujeme z jara. Rozdíl je v tom, že i když tehdy firmy stejně jako dnes fungovat mohly, některé velké společnosti (například Škoda) své provozy na jaře uzavřely samy. Ještě o něco přísnější než před půl rokem je teď omezení pohybu a kontaktu lidí na cesty do práce a na nákupy; navíc i v přírodě či na chalupě spolu mohou být maximálně dva lidé, pokud nejsou členy jedné domácnosti. Skutečný lockdown to tedy zatím není, ten by nastal až pokud by vláda například zakázala cestovat dále než kilometr od bydliště, zavřela celou ekonomiku, případně vyhlásila i zákaz nočního vycházení.

Situace je přitom mnohem horší než v březnu a dubnu. Počet aktuálně nakažených zřejmě již ve středu přesáhne 120 tisíc, což je hranice, o níž ministr vnitra Hamáček – sám nyní nakažený koronavirem – původně hovořil jako o okamžiku, kdy začne kolabovat zdravotnický systém. Jeho kapacitu se mezitím podařilo zvýšit o dalších deset tisíc lůžek, kolaps se tedy zatím nekoná, ale podle premiéra Babiše a ministra zdravotnictví Prymuly by nastal kolem 8. listopadu. Ať už právě tento den nebo o něco později, jednou by nicméně přijít musel: pokud by se epidemie šířila jako dosud, časem by nestačila ani veškerá lůžka v celém Česku. To je bohužel neúprosná vlastnost exponenciálního růstu.

Reprodukční číslo R udávající, kolik dalších lidí infikovaný člověk nakazí, v poslední době trochu kleslo - aktuálně má podle Prymuly hodnotu 1,36. A zdá se tedy, že zřejmě zareagovalo na již dříve zavedená opatření. Je ale něco úplně jiného mít R na této hodnotě, když jsou nakažených jen tisíce, jako tomu bylo na jaře, nebo statisíce jako nyní. Teď to znamená obrovské přírůstky nakažených, které se již pohybují i kolem 12 tisíc denně - což je mimochodem za jediný den víc případů, než kolik testy v Česku zachytily od začátku epidemie až téměř do konce července.

Některé nemocnice tak již naplnily kapacitu, kterou si před 14 dny naplánovaly, nebo se této hranici blíží, a vidí, že počty lůžek budou muset zhruba do konce měsíce znovu zdvojnásobit. A ani to by nebyl konec. Dokud se číslo R nepodaří srazit k jedné nebo níž, nebezpečná spirála se nezastaví.

Kromě toho existuje ještě další důvod, proč je současný vývoj neudržitelný – v Česku teď umírá v průměru asi 70 covidových pacientů denně, přičemž ještě koncem srpna to byly jednotky případů. Už to je nepřijatelné, přitom v listopadu může umírat i 200 lidí každý den, což by znamenalo šest tisíc mrtvých jen za tento podzimní měsíc.

Něco se tedy stát muselo. Pro vládní strategii v boji s epidemií -pokud lze o něčem takovém vůbec hovořit - je však bohužel typické, že pořád nedokáže reagovat s předstihem. Jako by Babiše a jeho ministry neustále vedly obavy z veřejného mínění a pocit, že jednat mohou, až když se situace úplně vymkne kontrole.

Proto zavírají zemi postupně, salámovou metodou - kdy slib ministra Prymuly daný v sobotu, že opatření se alespoň týden nebudou dále zpřísňovat, už ve středu neplatí. Kdyby vláda tvrdě zakročila již začátkem října, kdy již měla dostatečné množství varovných dat, počty nakažených by možná už začínaly klesat a mohli jsme pomalu mířit k začátku rozvolňování. Takhle se světlo na konci tunelu zatím nerýsuje a veřejnost je ze stále se měnících pravidel čím dál unavenější.

Kabinet přitom nepřestává slibovat: aktuálně ministr Prymula během tiskové konference naznačoval, že  Vánoce si už užijeme bez velkých omezení. I v tomto se nejspíš zklameme. Boj s epidemií bude pravděpodobně až do jara probíhat v cyklech střídajících se přísnějších a méně přísných opatření. Vánoce na sjezdovkách a oslavy Silvestra ve velkých kolektivech do toho zapadají jen potud, že když si je dopřejme, krize znovu vygraduje.