Ústavní soud a volební revoluce

Do politiky se vrací spravedlnost. Respektive může se vrátit. Ústavní soud správně zrušil některé části zdejšího volebního zákona, aby se posílil poměrný systém, který máme definovaný v ústavě. Už roky tu platí diskriminace menších stran: kvůli velikosti volebních obvodů a specifickému přepočtu hlasů musí menší uskupení získat více hlasů, aby se jejich kandidát dostal do sněmovny.

Přeneseně řečeno tak nejsou znevýhodňovány strany, ale hlavně voliči. Proč by měl mít hlas obyvatele Středočeského kraje větší vliv než třeba obyvatel Karlovarského kraje? Už před lety jsme psali, že je to nepřijatelná deformace volební soutěže, takže je rozhodnutí třeba přivítat. Ale pojďme se teď hlavně podívat do budoucnosti (více k rozhodnutí zde).

Poslance a senátory čeká náročné jaro. Obě komory parlamentu se musí domluvit na změně (je to zákon, kdy Poslanecká sněmovna nemůže Senát přehlasovat), což nebude jednoduché. Nepochybně už teď zasedají týmy politických stran a počítají, jaká úprava by jim pomohla. Volební pravidla lze totiž různě ohýbat, upravovat ve svůj prospěch. Za jistých okolností se může stát, že volební koalice budou nevýhodné, protože se otočí dosavadní optika. Více stran tak může přinést více mandátů. Záležet ale bude na přepočtu hlasů.

Poslanec ČSSD Jan Chvojka už v České televizi zmínil, že bychom mohli mít třeba jen jeden volební obvod (dodejme, že Ústavní soud volební kraje nezrušil). To je pak téměř nejčistší poměrný systém, který funguje například na Slovensku. Nepochybně by to potěšilo Andreje Babiše, protože by ho nevolili jen ve Středočeském kraji (tam posledně kandidoval), ale v celé republice. A když jsme zmínili slovenský příklad, dodejme, že tam jeden obvod pomohl alfa samcům. Dříve Robertu Ficovi, naposledy Igoru Matovičovi.

Ústavní soud nepochybně měl rozhodnout dříve, protože politici jsou nyní pod tlakem. Lze však rozporovat, že kdyby měli zákonodárci více času, byly by změny lepší. Dosavadní zkušenost ukazuje, že strany se dlouho hádají, a až pod tlakem času začínají jednat. Výhodou je, že máme v obou komorách parlamentu různá politická zastoupení. Sněmovnu ovládají vládní strany, Senát opozice. To nabízí jedinečnou šanci, aby se našel dobrý kompromis.

Času není mnoho, ale zvládnout to lze. Respektive musí, je to práce politiků. Kdyby se nedohodli, byl by to projev mimořádné nekompetence. Ústavní soud nemohl říct, že je tu něco proti ústavě, ale změna se bude týkat až příštích voleb. To by byla hra na ústavnost. Soudci splnili svůj úkol – byť se zpožděním. Teď je řada na zákonodárcích.

K sledování doporučujeme nyní dva momenty. Kromě schvalování zákona i reakci uvnitř opozičních bloků, které se spolu chystaly kandidovat v koalicích. Jak už bylo řečeno výše, za určitých okolností se může stát, že matematicky může být výhodnější kandidovat samostatně. Nicméně v politice neplatí jen matematika.

Stoupenci obou bloků (Pirátů se STAN a ODS, KDU-ČSL s TOP09) už do nich investovali své naděje. Potvrdil to i nejnovější volební model společnosti Median, kde mají Piráti a STAN mají podporu 25 procent a ODS, KDU-ČSL a TOP 09 oslovily 18,5 procenta lidí. To je nebývalý úspěch, vzpomeňme si, jak to vypadalo ještě před pár měsíci, kdy některé strany živořily kolem pěti procent a ty lepší byly těsně nad deseti procenty.

Pokud tedy chce opozice vyhrát, a nejen uspět, dávají bloky i nadále smysl. Navíc se teď nemusí bát, že by se jim nepodařilo získat pět procent za každou koaliční stranu. Když se bloky rozpadnou, nemusí to být návrat do stavu před uzavřením koalic. Lidé mohou být naštvaní, že se opozice zase drolí, a nejít volit. Po publikování tohoto textu představitelé stran uvnitř obou volebních bloků deklarovali jednoznačnou ochotu pokračovat společně.