Superhrubá díra v rozpočtu

Když ODS v roce 2020 souhlasila s návrhem tehdejšího premiéra Andreje Babiše na zrušení tzv. superhrubé mzdy, netušila, jak moc podřezává větev svému vlastnímu budoucímu vládnutí. Šéf hnutí ANO, který předtím zrušení odmítal, tehdy argumentoval, že v době covidové pandemie je potřeba nechat více peněz lidem v peněženkách, a k zásadní rozpočtové změně kromě občanských demokratů přesvědčil také poslance SPD a KSČM. Plánem formulovaným v důvodové zprávě bylo po odeznění krize superhrubou mzdu znovu zavést. To už se ale nestalo. Státní rozpočet přišel o příjmy ve výši zhruba sto miliard a vláda Petra Fialy, která o rok později nastupovala s příslibem ozdravení veřejných financí, své vize nikdy nemohla skutečně realizovat. Důsledky neuváženého kroku naplno sklízí právě teď.

Kde škrtat a nevymýšlet si

Snížit zdanění práce přitom nemusí být špatný nápad, ale záleží na jeho provedení. Zrušením superhrubé mzdy přitekly peníze hlavně vysokopříjmovým skupinám obyvatel, lidé s nižšími výdělky pocítili změnu jen nepatrně. Pozitivní efekt na životy chudých tak revoluce ve státních financích přinesla jen částečný, hlavním důsledkem byl výpadek podstatné části státních příjmů.

Drastické dopady pro státní rozpočet se naplno ukazují právě letos. Vláda měla v roce 2025 hospodařit se schodkem 241 miliard, už loni na podzim ale Národní rozpočtová rada upozorňovala, že údaje v návrhu státního rozpočtu neodpovídají realitě, tedy že skutečné příjmy budou o desítky miliard nižší a výdaje naopak vyšší, než předkládá vládní plán. Prezident kvůli tomu zvažoval, že bude rozpočet vetovat, nakonec se však doporučením svých ekonomických poradců neřídil a zákon podepsal.