Ústavou dané právo lhát

Neustále slýcháme, že žijeme v totalitním státě. Jak to, že stát „disidenty“ chrání? Známý dezinformátor a politik Ladislav Vrabel před časem prohlásil: „Tak naše vláda velice jasně říká, s kým budeme ve válce. To znamená, naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými hlavicemi ze stíhaček. To je to, co chce udělat naše vláda. Jestli vás todle nezvedá ze židle, že naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými zbraněmi, tak už nevím, co by vás ještě ze židle mohlo zvednout.“ Soudy nižší instance označily proslov za šíření poplašné zprávy, ale Ústavní soud nyní rozhodl, že na šíření výmyslů má Vrabel právo. Má? 

Debata o hranicích svobody slova nikdy neskončí, protože jasná hranice neexistuje. Ústavní soud konstatoval, že v politice se vždy přehání, a lidé to vědí. Poplašná zpráva pak musí být konkrétní, aby vyvolala skutečně obavu. Jako příklad soud uvádí: „Typickým příkladem může být lživé zakřičení ,hoří!‘ v divadle, lživé nahlášení bomby ve škole či v nemocnici.“ Jinak ale lidé mají ve vztahu k politice právo říkat i nesmysly. „Politická povaha projevu, respektive jeho politický kontext totiž nasvědčuje, že se projev blíží spíše názorovému soudu nežli skutkovému tvrzení, a jako takový zásadně nelze označit za pravdivý či nepravdivý,“ říká soud.

Respekt vždy hájil co nejširší svobodu slova, psali jsme v tomto duchu, když se debatovalo o výrocích Václava Klause během covidu, ale i třeba v souvislosti s výroky na propalestinských demonstracích. Omezovat svobodu projevu je jeden z nejnebezpečnějších kroků státu vůči občanům. 

Je tu nicméně řada ale, o kterých bychom měli minimálně přemýšlet. Podle Ústavního soudu nižší justiční instance nedokázaly, že Vrabelův výrok vyvolal nějakou skutečnou paniku či obavu. Prý našly jen pár znepokojených příspěvků na sociálních sítích. To je možné, ale neměli bychom podceňovat fakt, že „panika“ se neprojevuje hned na sítích či třeba telefonickými dotazy na Úřad vlády, kde má Petr Fiala schované ty jaderné zbraně. Nekonečné šíření dezinformací, podsouvání temných úmyslů, řeči o totalitě… to vše se dlouhodobě propisuje do mentálního stavu celé společnosti. Snadnost šíření čehokoli přes sociální sítě je tak destruktivní, že rozleptává základy demokratické společnosti. A zatím netušíme, jak tomu čelit.