Prošel rozpočet, který neplatí

Státní rozpočet na příští rok prošel ve sněmovně prvním ze tří čtení. Pro hlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM, stejně jako v minulých letech. Zbylé strany byly proti – vláda by podle nich měla rozpočet dostat zpět k přepracování. Zda toto rozložení sil vydrží i v dalším jednání, ale zůstává otevřené.

Za rozpočet se do sněmovny přišel přimluvit prezident Miloš Zeman. Za vládu zákon hájila ministryně financí Alena Schillerová, premiér Andrej Babiš v debatě nevystoupil. Souhlas v první čtení znamená, že se už dál nebude hýbat s hlavními parametry rozpočtu. Platí tedy příjmy, výdaje a schodek tak, jak je navrhla vláda. Schodek má činit 320 miliard korun, což je po 500 miliardách plánovaných na letošní rok druhá nejvyšší částka v historii.

Schodek bude třeba zaplatit na vrub státního dluhu. Ten má na konci příštího roku těsně překročit sumu 2,5 bilionu korun, před koronavirem to bylo jen 1,75 bilionu. Dopad koronaviru totiž potrvá podle vládní předlohy i příští rok. V porovnání s loňským (tedy posledním normálním) rozpočtem chce vláda letos utratit o 250 miliard víc, a to hlavně na vyšší platy, důchody a nejrůznější programy na podporu ekonomiky. Kvůli slabší ekonomice a horšímu inkasu daní vybere přitom vláda o 50 miliard méně. Nůžky mezi příjmy a výdaji se tak rozvírají a dluh stoupá.

Potíž je, že vůbec není jisté, zda navržená čísla platí. Právě to je hlavním předmětem opoziční kritiky – spolu s nedostatkem vůle šetřit. Pochybná spolehlivost předložených čísel má dva důvody. Jednak není jasné, jak velký bude mít koronavirus dopad. I samo ministerstvo financí kvůli tomu rezignovalo na počítání pravidelných ekonomických prognóz, které normálně vydává každý čtvrt rok. Druhá, hlavní námitka spočívá v tom, že v rozpočtu nejsou započítány velké změny daní, které vláda navrhuje paralelně v jiném sněmovním tisku. Rozpočet se tváří, jako by neexistovaly.

Schillerová to zdůvodňuje tím, že nemůže stavět rozpočet na nehotových zákonech, ale tím popírá samu sebe: loni přesně takto postupovala, jen s tím rozdílem, že zákony v běhu hrály v její prospěch a rozpočet vylepšovaly, proto je započítala už ve stádiu příprav. Nebývá zvykem, že tak velké změny daní, jaké vláda chce provádět nyní, jsou projednávány tak pozdě před koncem roku. Opozice namítá, že bez započtení daňových změn je rozpočet jen cárem papíru a nesplňuje základní roli – ukázat zákonodárcům plán, jak chce vláda nakládat se státními penězi.

Další častá námitka spočívá v tom, že vláda odbyla práce na strategii, jak z nynějších velkých dluhů vycouvat. To Schillerová vysvětluje tím, že po volbách si nová vláda stejně stanoví strategii podle sebe.

15, nebo 19? Nebo nic?

Hlavní daňovou změnou je rušení takzvané superhrubé mzdy. Po jejím odbourání se má daň z příjmu fyzických osob počítat už jen z hrubé mzdy, což obnáší nově stanovit procentní sazbu. O její výši se hádá i sama vláda – hnutí ANO chce 15 procent, ČSSD navrhuje 19 procent. Obě změny jsou pro daňové poplatníky úlevou, ale každá jinak. Ve sněmovně jsou předloženy neobvyklou formou:  Andrej Babiš a Jan Hamáček je navrhli sami za sebe jako dva konkurenční poslanecké pozměňovací návrhy.

V přípravném jednání na rozpočtovém výboru minulý týden prošla Babišova 15procentní verze, ale jen díky podpoře SPD a malému počtu přítomných poslanců. Tato verze by podle Národní rozpočtové rady přivodila v rozpočtu výpadek dalších 88 miliard korun, a dluh by tak naskočil příští rok nikoli o 320, ale o 408 miliard. Což připadá ČSSD moc a tuto verzi nechce. Babiš a Schillerová na 15procentní sazbě trvají, velký dluh považují za nutný krok k povzbuzení ekonomiky. Prezident Zeman ve sněmovně zopakoval námitku řady ekonomů, že peníze navíc lidé možná ani neutratí, ale raději je uspoří, avšak tezi o nutném dluhu nakonec podpořil – a Babišovu verzi nižších daní doporučil, byť jako přechodné opatření na dva roky.

Ani po středečním jednání ale není jasné, která strana nakonec Babišovo snížení daní podpoří – a zda vůbec projde. Podobný návrh jako Babiš předkládala opakovaně ODS. Její hlasy spolu s SPD by na podporu stačily, ale tím by vznikla neobvyklá koalice u zásadního bodu, což de facto znamená, že vládní tandem se v tu chvíli odsouvá na druhou kolej. Zároveň platí, že daňové změny – na rozdíl od rozpočtu samotného - musí ze sněmovny ještě do Senátu, kde lze čekat další námitky. Je tedy otázkou, zda snížení daní nakonec nebude jen nesplněný slib, jehož ztroskotání Babiš svede na vzpurnou opozici.

Nejasná je i podpora pro rozpočet – a tím pádem další osud vládního hospodaření, potažmo vládního fungování. Komunisté rozpočet podpořili ve středu v prvním kole s požadavkem, že chtějí sebrat 10 miliard z rozpočtu armády a schovat je na záchranné covidové programy. To Babiš už dříve vyloučil. Žádná jiná ze stran přitom rozpočet podpořit nechce.

Finální hlasování je ve sněmovně naplánováno na 16. prosince. Do té doby si mají poslanci nachystat návrhy na přesuny mezi kapitolami - ty jsou možné, pokud se na nich shodne většina sněmovny a pokud neovlivní již odsouhlasený strop výdajů, většinou jde v kontextu celkových bilionových částek o zanedbatelné položky. A pak o rozpočtu jako celku.

Pokud by se nic nezměnilo a hlasů bylo málo, vláda by musela hospodařit příští rok v takzvaném rozpočtovém provizoriu. To představuje řadu omezení, ale ne úplně neřešitelnou situaci. Základem pro utrácení v provizoriu je rozpočet z předchozího roku – a ten vládě hraje do karet, protože po průběžném letním navýšení kvůli koronaviru jsou výdajové stropy letos dokonce vyšší než ty, které vláda plánuje v rozpočtu na příští rok.

Nemít rozpočet by znamenalo nezvyklý politický problém a špatný signál do zahraničí. Protože však vláda příští rok kvůli volbám stejně končí, nedá se nyní odhadnout, co se nakonec bude dít – zda Babišova improvizace tentokrát narazí a spor vyeskaluje, nebo se jako každý rok nakonec na penězích nějaká dohoda najde.