O falešné pomoci, stockholmském syndromu a hádce v Oválné pracovně

„Dovolím si tvrdit, že přinést civilizaci na jediné místo naší zeměkoule, kam se ještě nedostala, rozehnat temnotu, která se vznáší nad celými národy, to by měla být křížová výprava našeho století pokroku.“ 

Těmito působivými slovy představil belgický král Leopold II. v roce 1876 své budoucí plány pro území v povodí řeky Kongo. Nejde mi o slonovinu ani o jiné bohatství, tvrdil. Jde mi výlučně o křesťanskou pomoc divochům, živořícím v zaostalých podmínkách.

Pod rouškou humanitární práce vytvořil v Kongu systém založený na násilí a vykořisťování. Jak to vypadalo v praxi? Dejme slovo místní ženě z vesnice Wainendo:

„Začali prohledávat domy a vytahovali odtud lidi. Tři nebo čtyři přišli i k nám, zajali mě, mého manžela Oleku i sestru Katingu. Odvlekli nás na cestu a lanem, které nám dali kolem krku, nás přivázali k sobě. (…) Vojáci nás bili železnými částmi svých zbraní. (…) Potom přišli vojáci k mé sestře, vzali jí dítě, hodili ho do trávy a nechali ho tam umřít.“

Jen do smrti Leopolda II. v roce 1909 zemřelo v Kongu na důsledky „pomoci divochům“ více než deset milionů lidí.

Šikana, která se tváří jako pomoc

I když pomoc a násilí považujeme za protiklady, strukturálně – konkrétně vzhledem k dynamice moci – jsou si velmi podobné. Obě jsou založeny na mocenské nerovnováze mezi aktéry. Ten, kdo je silnější, pomáhá (nebo ubližuje). Ten, kdo je slabší, pomoc přijímá (nebo snáší násilí). 

To je důvod, proč je překvapivě snadné „prodávat“ šikanu jako pomoc. Mnozí násilníci se tváří jako nezištní pomocníci obětí. Dokonce se poměrně často stává, že samotné oběti mají v sobě léta zmatek, když hledají odpověď na otázku, zda jim agresor pomáhal, nebo naopak ubližoval.

Wolfgang Přikropil unesl Nataschu Kampusch, když jí bylo deset let. A dalších osm let ji držel ve sklepě svého domu. Bil ji a sexuálně ji zneužíval. A přece Natascha Kampusch truchlila, když umřel, a nosila u sebe jeho fotografii. „Nosil mě na rukou, a zároveň po mně dupal,“ řekla novinářům z BBC. Tento zmatek v myslích obětí je tak častý, že má i své jméno. Stockholmský syndrom. 

Appeasement nefunguje

Mnozí komentátoři napsali, že Volodymyr Zelenskyj setkání s Donaldem Trumpem nezvládl. Otázkou však je, jestli ho vůbec zvládnout mohl. Mohl Američanům vnutit svou vůli? Velmi pochybuji, na to držel v rukou příliš slabé karty. Způsob, jakým ho prezident USA označil – několik dní před plánovaným jednáním – za diktátora, byl dostatečně výmluvný. Spojené státy o kompromis prostě nestály.