Mynář prověrku raději nepotřebuje. Tahle země je teď stejně jejich

Nad bezpečnostní prověrkou hradního kancléře Vratislava Mynáře se už loni zavřela voda. Pravidlo, byť neuložené zákonem, říká nebo spíš říkalo, že by nejbližší spolupracovník prezidenta - tedy nejvyššího velitele armády, persony, u níž se na stole scházejí zprávy tajných služeb, jmenuje soudce, profesory, velvyslance a má právo se účastnit jednání vlády - měl mít úřední glejt spolehlivosti. Teď se z něj stala součást rozsáhlé řady kroků hradního spolku, kterými lidé kolem prezidenta Miloše Zemana vzkazují občanům, že si budou vykládat svět po svém. Vždyť přece tahle země je teď jejich.

Ve středu se ale na jednání sněmovního rozpočtového výboru, který probíral hospodaření Hradu, pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík zeptal Mynáře, jak to má s prověrkou. „Žádný zákon mi neříká, že mám mít prověrku. To znamená, že já se o žádnou prověrku neucházím,“ odpověděl mu kancléř. Má pravdu – a zároveň se v jeho slovech dá nalézt ilustrace neustálého pádu hradní morálky.

Kancléř žádal o bezpečnostní prověrku v řádu ustálené zvyklosti – už v roce 2013. Požadoval ji po něm i tehdy čerstvý prezident Zeman. Po těch letech víme, jak dlouho dodával Mynář Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ) dokumenty, a víme také, že prověrku v roce 2015 nedostal. NBÚ důvody oficiálně neuvádí, média spekulovala, že v tom byly nejasnosti s jeho majetkem, firmami a pozemky. V každém případě NBÚ konstatoval, že Vratislav Mynář nemá právo se seznamovat s děním a dokumenty, které jsou označeny razítkem přísně tajné. A takových je v prezidentské kanceláři a při jednáních fůra.

Kancléř si podal rozklad, neuspěl, pak podal stížnost na Nejvyšší správní soud, ale tu v tichosti na počátku roku 2019 stáhl. Prý nevěří ve spravedlnost procesu. Víc k tomu neřekl. Bylo to v době, kdy policie začala prověřovat objev Respektu, že se kancléř pokusil na schůzkách ovlivnit úsudky ústavního soudce a předsedy Nejvyššího správního soudu v nastávajících procesech, které zajímaly Hrad. Nenápadně, ale soudci považovali jeho jednání za neetické. Policie později sdělila, že Mynář na schůzkách se soudci nespáchal žádný trestný čin – nicméně Mynář už musel vědět, že by od NBÚ prověrku v žádném případě nedostal.

Od roku 2015, kdy to nevyšlo poprvé, se totiž udála řada věcí, které by kancléři v prověřování přitížily. Nechceme vypracovávat seznam „žalob“, ale je tu obvinění správce lánské obory, Mynářova muže, z manipulace veřejné zakázky v řádu stamilionů, jsou tu evropské i české dotace na Mynářovo podnikání, které zřejmě čerpal on či jeho obchodní partneři neoprávněně, je tu i čínský prezidentský poradce Jie Tie Ming, který při vyšetřování z korupce zmizel někde v soukolí čínské „spravedlnosti“.

Pokud by kancléř na udělení prověrky trval, všechny události z Mynářova okolí by prověřoval znovu NBÚ – s pomocí informací od tajných služeb, policie a dalších institucí. Mynář zřejmě tuší, co na něj policie a tajné služby můžou mít, třeba z odposlechů nasazených v rámci trestního stíhání na lidi z jeho okolí, a co na něj z toho mohlo vyplout na hladinu. Za těch pět let se toho událo opravdu hodně.

Prezident Zeman úplně na počátku podmiňoval kancléřovo setrvání získáním prověrky. Když ji Mynář nedostal, sdělil prezident, že počká na rozhodnutí soudu, a když stáhl Mynář stížnost, kterou by soud řešil, neřekl už Miloš Zeman vůbec nic. Možná mu to nestálo za to, možná zapomněl, že dal svému kancléři nějakou veřejně stvrzenou podmínku. Anebo je již tak zmožen vykonáváním funkce, že ani nezaregistroval, co se děje.

V každém případě víme, že pokud se nestane něco nepředvídatelného, zůstane dalších třicet tři měsíců kancléř ve funkci bez prověrky, mluvčí Jiří Ovčáček bude nadále tvrdit, že bezpečnost tajných informací je zaručena, a my občané budeme pomalu zapomínat na dobré zvyky, na které současný Hrad rezignoval. A které nejsou v případě prověrky buzerací prezidentovy pravé ruky, ale naopak vzkazem Hradu vůči veřejnosti, že personě reprezentující všechny prezidentovy muže a ženy můžeme a máme přese všechno věřit. Ale upřímně, koho tenhle pokus o morální apel při současném stavu hradního personálu ještě zajímá?