Hlavně bez sklonů k feminismu

Šéfka Úřadu vlády Jana Kotalíková si na Twitteru pochvalovala debatu na téma zastoupení žen ve vedení firem, která v úterý proběhla ve Strakově akademii. Kulatý stůl s experty podle ní ukázal, že “diskuze o rovnosti žen a mužů se dá vést věcně, racionálně, bez emocí, bez aktivismu a sklonů k feminismu”.

Z pitvání tweetů se v poslední době stala ne úplně výstavní novinářská disciplína, ale u vrcholné vládní úřednice si malý rozbor můžeme dovolit. Zejména když je zjevné, že nejde o nerozvážné rychlé „utweetnutí“ jednotlivce, ale o dlouhodobý postoj představující většinový názor.

Debatovat “bez sklonů k feminismu” o tak vrcholně feministickém tématu, kterým je bezpochyby jak obecná otázka rovnosti mužů a žen, tak specificky zastoupení žen ve vedení firem,  je totiž možné asi tak stejně jako hrát fotbal “bez sklonů ke kopnutí do míče”. Teoreticky to sice jde, ale jaksi to nedává moc smyslu a účastníci u toho budou vypadat jako pomatenci.

Právě zastoupení žen je navíc dlouhodobě mimo jiné díky feministkám a feministům (ale nejen jim) rámováno jako téma hluboce racionální a věcné. Ženy ve vedení firem se totiž jednoduše vyplatí. A to jednak firmám, které s nimi (a obecně s pestře složenými týmy) lépe odolávají krizím, méně bezhlavě riskují a lépe plánují. Vyplatí se společnosti jako celku, protože je v našem kolektivním zájmu podporovat ženy, které dosahují stále vyššího vzdělání, aby ho náležitě zúročily. Mimo jiné proto, že jim na ně v systému veřejného školství přispíváme.

Jak řekl Respektu před několika lety oceňovaný dánský profesor sociologie Gøsta Esping-Anderse: „Pro ekonomiku je samozřejmě velmi nevýhodné, že část investic do vysokoškolského vzdělání přijde nazmar.” A než toho chytne nějaký nostalgik - tím samozřejmě nemyslí omezit přístup žen ke vzdělání, ale zajistit, aby vysokou kvalifikaci proměnily ve vysoce ohodnocenou práci.

A vyplatí se to jednotlivým ženám, protože s příchodem do vedoucích pozic se snižuje riziko propadu jejich příjmů - čímž jsou v souvislosti s mateřstvím a obecně péči ohroženy výrazně více než muži. To všechno jsou věcné a racionální argumenty podložené studiemi, výzkumy, statistikami, propočty. Argumenty, které berou vážně nejrůznější organizace a instituce od Světové banky po Evropskou unii.

Kde naopak racionalita a věcnost dlouhodobě a zcela chybí, je věčné české naříkání a panika z feminismu, která není podložena ani základní znalostí toho, o čem vlastně mluvíme, když mluvíme o feminismu. Takže příště - prosím - bez sklonu k nesmyslům.