Sobotku mohou oslabit jen jeho lidé

„Ten Babiš toho Sobotku úplně sejmul,“ říkal mi taxikář. Přečetl si to prý na internetu a souhlasí s tím. Zabývat se úvahou jednoho pána by nemělo moc cenu, kdyby ovšem ten názor nekopíroval veřejnou debatu a komentáře. A skutečně to tak může vypadat: ministr financí Andrej Babiš je slyšet a vidět, premiér Bohuslav Sobotka občas jen tak trochu něco řekne. To bychom nicméně museli vycházet z toho, že vznětlivost a jistá neurvalost automaticky znamená sílu a uvážlivost znamená slabost. A tomu zatím v současné české politice při poctivém přezkoumání nic nenasvědčuje.

Sobotka se zdánlivě zmenšil hlavně ve chvíli, kdy Andrej Babiš obešel ministra průmyslu z ČSSD a dohodl s OKD podmínky útlumu ztrátového dolu Paskov (majitel OKD je současně majitelem vydavatelství Economia, které vydává i Respekt – pozn. red.). Ty podmínky vypadaly jako výhodné pro stát; mnohem výhodnější, než s jakými chtěli jít do jednání sociální demokraté. Jenže dohodu teď musí nějak dopočítat ministr průmyslu, má otevřený konec a hodně záleží na tom, zda nebude klesat cena uhlí – to může věc značně prodražit a důl zavřít dřív. Tady se sčítalo a tleskalo předčasně.

Tento týden zase vláda schválila, že dáme do zdravotnictví ze státního rozpočtu peníze, které z něj vypadly po zrušení poplatku za pobyt v nemocnici. Prostor předtím dva týdny opanoval Babiš hlasitým nesouhlasem. Sobotka víceméně mlčel, a pak se schválilo, co chtěl on a sociální demokraté. Takže to, co vypadá jako nepřekonatelný spor, je nakonec názorovým sporem překonatelným - a Sobotka, který působí jako muž v koutě, mává taktovkou.

Andrej Babiš nepřestane být zrychlený a místy neurvalý, protože to má zkrátka v povaze, a Bohuslav Sobotka nepřestane být ze stejných důvodů tichý kliďas. Vlastně se zatím nic moc zvláštního neděje: dvě zcela odlišné figury si na sebe snad nějak zvyknou a my si asi budeme muset zvyknout na to, že průběh toho zvykání bude občas slyšet a vidět.

Je pár slov, která se v politice používají zcela běžně, aniž by bylo zjevné, co přesně znamenají. Patří i tam „silný“ a „slabý“ a jejich odvozeniny. Podle veřejného obrazu je Babiš tím silným a Sobotka slabým, případně tím, kdo „oslabuje“. A pro tenhle proces oslabování už je v politice narýsován i možný scénář s jednoduchými počty.

Klub ČSSD má jen o tři poslance víc než klub ANO, takže stačí, aby se dva sociální demokraté trhli a přestoupili ke koaličnímu partnerovi, nebo čtyři vystoupili z klubu ČSSD a stali se volnými delegáty, s nimiž nemůže strana počítat. Pak dojde k přečíslení a nejpočetnější stranou se ve sněmovně stane ANO. Následovalo by vyjádření nedůvěry – a pak je to už trochu zašmodrchané. Buď předčasné volby, nebo by prezident mohl pověřit vedením země Babiše. O tohle prý podle řečí v politických kuloárech jde.

Má to ovšem pár slabých míst: s kým by se pak Andrej Babiš k vládnutí spojil – a taky to, že předčasné volby by voliče naštvaly a byl by v nich nejspíš bit ten, kdo je způsobil. Pokud by se něco podobného stalo – třeba po volbách do komunálních zastupitelstev, protože před volbami by shazoval vládu jen politický sebevrah -, pak ono Sobotkovo oslabení nebude mít na svědomí Andrej Babiš.

Museli by to udělat sami sociální demokraté. O jejich páté koloně (připomeňme si povolební návštěvu Lán a plán části ČSSD, jak Bohuslava Sobotku odstrčit od vládnutí) toho dnes moc nevíme. Kolik těchto lidí je, zda se k vůdci odboje Michalu Haškovi ještě někdo hlásí; a jasno v tom nemají ani sociální demokraté. A jestli někde jsou a něco chtějí, tak je Babiš a jeho dravý styl jen záminka. Našli by si jinou. Bohuslava Sobotku mohou ve skutečnosti „oslabit“ jen jeho lidé; Andrej Babiš je u toho pouze démonizován.