Marek Dalík jako tvůrce českých dějin

Pár desítek hodin po skončených komunálních a senátních volbách plní stránky médií a elektronického světa odhady, kdo ve kterém městě povládne. Komentátoři zvažují, jak ovlivní českou budoucnost vítězné hnutí ANO a co udělají další úspěšná hnutí, nezaložená ovšem na miliardách jednoho muže, nýbrž na dlouhodobé občanské aktivitě.

To vše překrylo informaci, že v pondělí vypovídal před pražským soudem Stephan Szücz, klíčový svědek v případu možné korupce při nákupu obrněnců Pandur. Scéna, o níž mluvil, se odehrála téměř před sedmi lety, trvala pár minut, ale dnes určuje tvář české politiky více, než bychom si přáli. Pan Patizon si myslí, že možná ještě víc než veskrz důležité volební lístky, které jsme hodili (nebo nehodili) do uren.

V listopadu 2007 se konala v pražské restauraci schůzka kvůli touze českých politiků a generálů pořídit české armádě stroje Pandur. To všichni, kdo se zajímáme, už víme. Stejně tak víme, že na konci schůzky požádal tehdejší náměstek ministra obrany Martin Barták dva zástupce rakousko-amerického výrobce Pandurů Steyr o rozhovor mezi „čtyřma“ očima. V jednacím salónku pak zůstali Marek Dalík a třetí zástupce Steyru Stephan Szücz – a podle výpovědi toho druhého měl ten první požadovat osmnáct milionů euro za to, že zařídí, aby obchod dál pokračoval. Szücz to podle svých slov odmítl. A začaly se měnit dějiny této země.

Nějakou dobu jsme o tom nevěděli. Szücz o Dalíkově požadavku řekl svým nadřízeným a o něco později oznámil údajnou žádost o úplatek rakouské policii. V květnu 2011 ale vše prasklo. Jméno tajeného a klíčového svědka uniklo do českých médií, stejně jako zásadní slova jeho výpovědi, že Dalík chtěl skoro půl miliardy korun. A vzhledem k tomu, že šlo o tajeného svědka, o němž Rakousko informovalo českou stranu jen krátce před tím, začala únik informací vyšetřovat protimafiánská jednotka Roberta Šlachty.

Informace o údajné žádosti o úplatek tak nějak tehdy stvrdily, o čem se ve veřejnosti mluvilo vcelku nepokrytě. ODS pod Topolánkem brala úplatky a premiérův přítel Dalík byl muž, který to zařizoval. ODS ztrácela důvěru a ruku v ruce s tím mizela i víra občanů v politické strany. Ale pořád tu byl ještě nový premiér Petr Nečas, naděje na změnu s přezdívkou pan Čistý.

ÚOOZ pilně pátrala po aktérovi úniku Szüczova jména, hlavním podezřelým byl tehdy Libor Grygárek - jak už dnes všichni víme velmi vlivný náměstek pražského vrchního státního zastupitelství. Policie ani o půl roce sledování a odposlouchávání neprokázala Grygárkovu vinu. Vlastně nezjistila ani motiv, proč jméno klíčového svědka mohlo uniknout. Ale zjistila něco jiného: jeden z nejvyšších ochránců spravedlnosti Grygárek si poměrně často volal nebo esemeskoval s politickým podnikatelem a pražskou legendou klientelismu Romanem Janouškem.

A na základě těchto informací se rozjela operace, která vyvrcholila loni v červnu známou razií, v jejíž síti uvízla Jana Nagyová, pár bývalých poslanců, šéf tajné služby atd. Padla vláda, přišel raketový nástup hnutí ANO a komunální volby vynesly do politiky řadu mladých, důvěryhodných a slibných lidí. Česká republika ztratila dost prestiže, třeba pro USA jsme se i zásluhou Szüczovy informace předané její ambasádě před sedmi lety stali málo důvěryhodnými partnery.

Možná byl rozhovor Dalíka se Szüczem onou černou labutí, na níž ukázal ve své stejnojmenné knize před pár lety Nassim Nicholas Taleb – tedy pověstnou náhodou, která mění dějiny a nejen je. Řada expertů nevylučuje, že by se věci a historie odehrály podobně, i kdyby ti dva spolu vůbec nehovořili. Nevíme, ale je to jen kdyby. Krátký rozhovor U Malířů se odehrál a stalo se po něm to, co se stalo.

Situace může být ještě paradoxnější. Marek Dalík si při tom klíčovém hovoru o úplatek neřekl, Szücz si vše vymyslel a tato lež změnila Česko. Zajímavá představa, jak prolhaný Rakušan určuje důležitou cestu našich životů… Třeba to byla konspiračně řízená rakouská pomsta za Temelín a pokus, jak zastavit jeho dostavbu, pro niž Nečasova vláda dost horovala.