Strana zelených přichází o výraznou tvář. Martin Bursík, bývalý předseda, který jako jediný zatím přivedl zelené do vlády, se rozhodl odejít. Podle něj se SZ posouvá doleva a on u toho nechce být; tím spíš, že straně prý nevadí spolupráce s komunisty.
Ačkoli zelení nemají osobností na rozdávání, odchod Martina Bursíka je správný a pro stranu zřejmě i prospěšný. Malým uskupením neprospívá, když jsou rozděleny na silné názorové proudy, volič je pak zmatený a netuší, koho vlastně volí. Už delší čas je znát, že uvnitř strany sílí spíše levicový pohled na svět. A kdo ví, možná byl Bursík špunt, který měl být odšpuntován, aby mohla vzniknout první liberálně-levicová strana v Česku.
Martin Bursík ale měl odchod lépe načasovat. Jeho krok přichází pouhé dva měsíce před volbami, což není úplně férové a nepochybně se to bývalých kolegů dotkne. Jeho argumentům lze rozumět. Nechce jít doleva, nelíbí se mu, že SZ nekritizuje návrat komunistů k moci, vadí mu, že se vrací do předsednictva Dana Kuchtová, která mu rozložila stranu. To všechno jsou ale staré události. Už ve chvíli (listopad 2012), kdy byl spolu s Bursíkem do vedení SZ zvolen i Matěj Stropnický a již zmíněná Kuchtová, si mnozí nechápavě kladli otázku, co tam ještě Bursík dělá.
Strana zelených měla už před Bursíkovým rozhodnutím velmi malé šance na volební úspěch, protože se politická scéna polarizuje a voliči budou pravděpodobně více než kdy jindy zvažovat, jestli jejich hlas nepropadne. Bursíkův krok může být finální ranou, ze které se možná za dva měsíce strana nestihne nevzpamatovat. Ale jak už bylo řečeno, v dlouhodobém hledisku to může být spíše dobře.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
