Amnestie vědomí

Nelze prezidentům vyčítat, když mají chuť vyhlásit amnestii. Ostatně proto disponují tímto právem. Nicméně je vždy nutné zvažovat, jestli se snaha „pomoci“ spravedlnosti nezmění v ještě větší nespravedlnost. A to se stalo nyní. 

Politici by dnes měli při každém svém rozhodnutí dvojnásob zvažovat, jaké způsobí „vedlejší škody“ na vztahu veřejnosti k státu, potažmo k demokracii. Václav Klaus sám ve svém novoročním projevu prohlásil, že je třeba dávat si pozor na „našeptávače špatných nálad“. A k tomu ještě dodal: „Dejme si na to pozor. Těmto lidem o skutečné zlepšení života v naší zemi nejde. Jde jim o zvyšování neklidu a o zpochybňování našeho demokratického politického systému.“

Svojí amnestií se ale stal jedním z těchto našeptávačů, protože veřejnost vyděšeně sleduje nikoli návrat drobných zlodějíčků domů, ale konec kauz tunelářů, šíbrů a korupčníků. Václav Klaus totiž nařídil, aby “bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání… od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.” Spravedlnost tak ani nikdy nebude vyřčena.

V době, kdy země sleduje každou i sebemenší kauzičku, protože nevěří tomu, že mocní a vlivní budou stíháni jako ostatní, je tohle rozhodnutí vržením pumy do křehké společenské atmosféry.

Nelze navíc opomenout to, že případy mnohdy pracně protahovali samotní obvinění. Prezident nyní jejich strategii úspěšně završil a ukázal dalším, jak mají v budoucnu postupovat. 

Je to demotivující i pro policisty a státní zástupce, kteří mnohdy na složitých kauzách pracovali do úmoru a teď je to vše na nic. Tohle není pomoc spravedlnosti. To je její destrukce.

V různých diskusních fórech a na sociálních sítích se to teď jen množí dohady, jestli právě toto nebyl prezidentův záměr. Jestli tu není jen jiným způsobem zopakován postup při udělování některých milostí Václavem Klausem. I Respekt popsal jeden případ, kdy omilostněná korupčnice sama hovořila o tom, že jí byla milost koupena. I kdyby tomu tak nebylo, veřejnost jen těžko uvěří tomu, že prezident netušil, komu pomáhá před zásahem spravedlnosti. Vždyť její rozsah mohl být o dost menší.

Důvěru neposiluje ani to, že Václav Klaus nedávno ani neuvažoval o tom, že by udělil milost autorovi tykadel Romanu Smetanovi. Přitom tam se zásah Hradu nabízel zcela jednoznačně.

Jak už bylo řečeno výše, Václav Klaus varoval před lidmi, kterým jde „o zvyšování neklidu“ ve společnosti. Málokdo vnesl v posledních měsících do politiky tolik neklidu jako on. Amnestie je jakýmsi vrcholem. Je třeba obezřetně sledovat, proč tak činí právě nyní a co ještě přijde. Názory na Václava Klause se různí, ale jedné věci se shodnou všichni. Nikdy nedělá nic, co by neměl promyšlené několik tahů dopředu.