0:00
0:00
18. 9. 20092 minuty

Vážený pane Pindíři

Básník Ivan Diviš měl narozeniny, 18. září by se dožil osmdesáti pěti let. Podobná výročí na stránkách Respektu nepřipomínáme, ale chci udělat výjimku.

Magdaléna Platzová
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Magdaléna Platzová Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

V Respektu se totiž traduje taková historka. Někdy v druhé polovině 90. let vedl Ivan Diviš s časopisem polemiku a napsal do redakce obsáhlý, košatý dopis, jaké měl ve zvyku psát. Bylo mu na něj zdvořile odpovězeno. Ve stejnou dobu nabídl příspěvek jistý pan Pindíř, a protože na rozdíl od Diviše nebyl jedním z největších českých básníků, zamítavá odpověď byla strohá: „Vážený pane Pindíři,“ psalo se v ní s důrazem na pátý pád. „Děkujeme za Váš příspěvek, který bohužel nemůžeme otisknout.“ Nebo tak něco. Při odesílání se oba listy prohodily a k Ivanu Divišovi putoval list určený panu Pindířovi. Diviš byl básník, a navíc velice popudlivý. Vůbec jej nenapadlo, že dopis nadepsaný: „Vážený pane Pindíři,“ není pro něj, myslel si, že si z něj v Respektu dělají legraci a zuřil.

↓ INZERCE
Magdaléna Platzová Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Zda došlo k nápravě, dnes nikdo neví. Z pamětníků si jen recepční

Katka Spurná

(která mimochodem zřejmě dopisy zaměnila) vzpomíná, že Diviš volal do redakce a křičel. Mimochodem Spurná také tvrdí, že legendární Pindíř byl ve skutečnosti Pintíř s t. Dohledat se to nedá, neboť krabice s dopisy při nedávném stěhování zmizela. Stejně tak nelze v redakci zjistit, o co v původní polemice šlo. Ani nakladatel

Stoilov

, který vydával básníkovo dílo a intenzivně s ním korespondoval, nic neví. Ani Divišův redaktor

Jan Šulc

. Ten však alespoň osobně zná jednoho pana Pintíře! Žije prý v Ledečku na Sázavě, a když mu bylo (Šulcovi) devět let, šel si k němu koupit rybářský lístek. Oslovoval jej přitom nechtěně „pane Pincíři“ a divil se, že pán je nerudný.

Ivan Diviš v Teorii spolehlivosti: „Smích, toť otevření záklopky Papinova hrnce. Cosi nádherného se děje, cosi se děje! Hvězdy se zastavují, srší na místě; svítí zadarmo; přidávají se k programu. Smích, vozka se ohlíží. Smích, bábě padá jablko z ruky. Smích – vrah sklání nůž. Smích, noc se zkracuje, nemohouc dočkat jitra! Smích – země oživuje. Smích – poušť vypráví o svých skrytých pokladech. Smích – voda prýští, smích – zabydluje se nesmyslný prostor a vyzývá nás, abychom jej osídlili. Smích zjednává rovnováhu, sdružuje a sbližuje; koho vylučuje, ten je vinen. Smích jde na kořen: není na nic převoditelný; je to prvočíslo.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Proč se Karel Čapek nemýlil, když věřil v člověkaZobrazit články