Válka s podsvětím

Premiér Topolánek pronesl ve včerejším rozhovoru pro Hospodářské noviny dva velmi odvážné výroky. V tom prvním stranicky a sebekriticky přiznal, že se během opoziční smlouvy nebezpečně rozmnožil organizovaný zločin napojený na vysokou politiku. Doslova řekl: „V té době došlo k nekontrolovatelnému propojení politiky, velkého byznysu a - dodávám - organizovaného zločinu. V té době byli tak nějak všichni schopni se domluvit. Tím se ovšem vymazala kontrolní role opozice. Přestaly fungovat některé instituce, pokud se na tom stavu samy nepodílely. Policie a služby to možná chtěly - alespoň jejich část - řešit, ale byly umlčeny či zastrašeny. A ten stav trvá dodnes.“

Příznačné je, že se krátce na to ozval Václav Klaus, který prý nad těmi slovy „musel významně pozvednout obočí“ a potom jednou větou, zato naprosto zničujícím argumentem své tvrzení osvětlil: „Tehdy se nic takového nemohlo stát.“

Když byl ovšem premiér Topolánek v ráži a učinil sebezpytný krok ke stranickému osamostatnění a dospělosti, našel v sobě i odvahu bojovat s organizovaným zločinem. Přislíbil, že zpřetrhá jeho nitě vedoucí do poslaneckých lavic. Nadšení čtenářovo ale ochladlo, jakmile se ho tázající zeptali, jestli do toho tažení zahrne i ministra dopravy Aleše Řebíčka. V tu chvíli Mirka Topolánka přepadla stejná argumentační malátnost jako Václava Klause: „Pro mě není tak důležité, co se píše nebo povídá, ale to, jak spolu komunikujeme a jak plní, co si přeji. Můžu mít řadu výhrad, jako u všech ministrů. Kolem Aleše Řebíčka se hrají různé hry, já mu ale věřím. Každý si s sebou nese nějakou minulost.“ V tu chvíli i čtenář nevěřícně - a nerad - pozvedl obočí a zjitřila mu mysl.

Vyjmenujme aspoň pár takových „různých her“, které ministr dopravy pěstuje a pusťme se zčerstva do těch nejnovějších:

1) Najal si například čtyři prestižní a nákladné právnické kanceláře za předpokládanou cenu 450 milionů korun ze státní kasy. Na co? To tají a navzdory porušování zákona o svobodném přístupu k informacím odmítá zveřejnit. Když se dozvěděl, že na něj proto mezinárodní nezisková a nevládní organizace Tranparency international chystá žalobu, pronesl rozpustile na její adresu: „Transparency? To je kdo? To jsou takoví ti sympatičtí lidi z televize? No dobře, jsou mladí…“

2) V návrhu státního rozpočtu, který minulý týden projednávala vláda, měl ministr dopravy předložit harmonogram, který by počítal s různými variantami dálnic a hodnocením jejich potřebnosti a ceny. Aleš Řebíček ale stejně jako loni připravil jen stručný seznam plánovaných staveb bez jakéhokoliv zdůvodnění. Natož aby představil způsob přísnější kontroly předražených stavebních zakázek. Přitom jen za rok jeho působení na ministerstvu se objem veřejných objednávek pro jeho bývalou firmu Viamont nafoukl z milionů na 3,5 miliardy korun. „Zaplať pánbůh, že nemám víc firem. Představte si, kdyby to takto rostlo u všech,“ odvětil s úsměvem v časopisu Týden.

O nejbizarnějších hrátkách pana ministra jen stručně, protože jsme o nich psali v Respektu:

3) Zřejmě z mystického rozmaru vstoupil Aleš Řebíček do Řádu Svatého Konstantina a Heleny, jehož členy jsou například Evžen Freimann v seznamech vedený jako agent Stb; bývalý komunistický rozvědčík s ruskou výchovou a vzděláním Igor Střelec nebo sovětský generál Valentin Varennikov - jeden z pučistů proti Gorbačovovi, veterán z Afghánistánu, zastánce Stalina, odpůrce NATO a současný poslanec Státní dumy. Aleš Řebíček své členství úsměvně bagatelizuje, zároveň evidentně nehodlá z Řádu vystupovat ani se od něj distancovat. Aspoň veřejně tak neučinil.

4) Pod jeho dohledem byla většina majetku Českých aerolinií (hangáry, nákladní doprava, catering) rozprodána manažerům ČSA, lidem s nimi spojeným nebo zcela neprůhledným společnostem.

5) Spolu s premiérem Topolánkem si vyrazili na dovolenou na Sardinii, a to leteckou společností, která patří finanční skupině J&T, která se účastní soutěže o privatizaci letiště Ruzyně. Sice si spolu na bývalém pirátském ostrově zahráli golf, ale „O privatizaci čehokoliv jsme nejednali,“ tvrdil - znovu s velmi prostoduchým úsměvem - Aleš Řebíček…

(Rádi bychom pokračovali v dalším výčtu, ale ten by bohužel překročil formát jakékoli webové grafiky a stal se tak pro čtenáře nečitelným.)

Pokud chce tedy premiér Topolánek roztrhat nitě organizovaného zločinu napojeného na vysokou politiku, nechť začne s figurantem Tlustým a pak se hned vrhne na své nejvěrnější.

„Nemáme přece žádné iluze a víme, jak fungují politické strany na celém světě. Důležité je, že fungují samočisticí mechanismy,“ řekl Mirek Topolánek na závěr rozhovoru pro HN. „Já chci předejít tomu, že naši lidé na kandidátce se nedrží svého programu ani své role. Já se ptám, jestli tomu jsme schopni zamezit. Určitě ne úplně, osobnímu selhání nemůžete zamezit. Ale musíme to zkusit.“

Jen směle do toho! Vzhledem k tomu, že premiér prohlásil, že pokud ODS neprojde očistou, odejde z vedení vlády, nemá co ztratit. Dlouho jsme od něj neslyšeli nic sympatičtějšího. Teď jen ať ukáže, že to myslí vážně a řekne konkrétně: Co chce pro očistu své strany dělat? Jaké nitě už zpřetrhal? A dozví se o výsledcích jeho tažení veřejnost? Dokud premiér Topolánek neukáže něco hmatatelného, budou znít jeho slova prázdně a alibisticky. Mohl by třeba začít tím, že Řebíčka přinutí zveřejnit obsah smluv s právnickými firmami a vytvořit kvalitní hodnotící zprávu o rozvoji české dálniční infrastruktury pro návrh státního rozpočtu.